Pražská waldorfská škola na Kampě prosí o pomoc po povodni

15. 10. 2002 - PRAHA [Econnect]

S prosbou o pomoc se na veřejnost obrací Svobodná speciální škola Jana Amose Komenského, která utrpěla při srpnových povodních v Praze velké škody. Jedná se o dvanáctiletou waldorfskou škola, která si dává za cíl připravovat postižené děti na samostatný praktický život. "Letos jsme započali třináctý rok existence. V letošním roce však Prahu zároveň postihly největší povodně, jaké historie zaznamenala. Kampa, kde stojí naše školička, je jedním z pražských ostrovů a na několik dní prakticky zmizela pod vodou; když voda opadla, začali jsme záchranné práce," uvádí škola ve svém otevřeném dopise veřejnosti.

Po celou tuto dobu své existence se škola Jana Amose Komenského potýká se stálým stěhováním – jedinou stálou budovou je právě jednopodlažní dvoutřídní školička na Kampě. V roce 1996 byla v této škole mimo jiné vybudována špičkovou řezbářskou a truhlářskou dílnu se strojním vybavením. Letošní povodně vše změnily: bezprostředně po opadnutí vody bylo z prostor školy vyklizeno bahno a zničené věci; nábytek, nářadí a materiál musela škola zcela odepsat. Bylo nutné vytrhat podlahy a omýt stěny dezinfekcí. Při práci se sešli učitelé, rodiče, starší žáci i cizí lidé – dobrovolníci. V budově stále ještě nejde elektřina: byl potopen přívodní kabel a hlavní jistič. Teprve po dostatečném vysušení přijde na řadu malování, nové podlahy, nové sociální zařízení. Stroje byly odvezeny ke generální opravě - vrátí se hned, jakmile bude kam.

Zástupci školy si uvědomují, že v podobně těžké situaci se po povodni ocitla řada dalších institucí. Přesto uvítají jakoukoli materiální či finanční pomoc; případné peněžité dary je možno poukázat na účet 14887319/0800, var. symbol 13802. Podrobnější informace lze pak získat na telefonech 222520269 a 224257496, případně e-mailové adrese sssjak@volny.cz.

O waldorfských školách zblízka

Waldorfská škola byla založena jako jednotná dvanáctiletá všeobecně-vzdělávací škola. Vedle tradičního obsahu (vzdělávací program waldorfských škol v Čechách naplňuje vzdělávací standardy vydané Ministerstvem školství) má waldorfská škola zajišťovat všestranný rozvoj dítěte v praktických a uměleckých oborech – je tím zohledněna skutečnost, že schopnosti a nadání dětí se velmi odlišují: vedle tradičních předmětů nabízí např. i knihařství, pletení, tkaní, zahradnictví, či zeměměřičství. Učitelé waldorfských škol se takto snaží co nejvíce přiblížit stavu, kdy každé dítě pro sebe najde v učebním plánu něco, v čem bude mít šanci vyniknout - zužuje se tak rozdíl mezi méně a více nadanými nebo zručnými. Výkony žáků ve waldorfských školách nejsou motivovány známkovým hodnocením, ale živým zájmem o probíranou látku. Vysvědčení na konci školního roku mají formu slovního hodnocení, které charakterizuje všechny přednosti a nedostatky dítěte, jeho pokroky i obtíže v uplynulém školním roce. Pro život a práci platí zásada, že spolupráce žáků jasně převažuje nad jejich vzájemnou soutěživostí.

Učební plány waldorfských škol nenadřazují žádný předmět či skupinu předmětů nad druhé; proto jsou všechny předměty zařazené do 1. - 9. ročníku waldorfské školy pro všechny žáky povinné a dívky se tak účastní i práce se dřevem a kovem, zatímco chlapci pletou či háčkují. Smyslem takového postupu má být předání širokého, nespecializovaného základu - každý z předmětů rozvíjí dílčí aspekty široké palety lidských kvalit. Učební plán se také snaží o co možná největší prolínání jednotlivých témat mezi jednotlivými obory a předměty, aby tak bylo možné představovat dětem svět ve vzájemných vztazích a ve vztahu k člověku.

Vyučování hlavních předmětů (matematika, mateřský jazyk a literatura, čtení, fyzika, chemie, přírodopis, dějepis, zeměpis a další) probíhá v tzv. epochách - dvouhodinový vyučovací blok, který se ještě dále dělí na část rytmickou, vyučovací a vyprávěcí, je monotematický a po dobu 3 až 4 týdnů při něm učitel rozvíjí jedno dané téma (např. matematické operace, stavba domu, dějiny Řecka). Další předměty (jazyky, tělesná, pracovní a hudební výchova, eurytmie apod.) se již vyučují v klasických vyučovacích hodinách. I při nich se však učitel snaží zachovat rozčlenění na část rytmickou - plnou říkadel a písniček, část vyučovací, ve které se probírá nová látka a jakousi vyprávěcí část. Ve waldorfských školách také chybí učebnice; jejich roli plní materiály, které si učitel sám či ve spolupráci s kolegy vybírá nebo vytváří. Knihy mohou být doplňkem (např. cvičebnice a atlasy), nikoli hlavním prostředkem výuky. Velký význam přikládá waldorfská pedagogika žákovským pracovním a epochovým sešitům, které žákům při přípravě učebnice nahrazují.

Jana Sobotková