V pořadí devátá Cena Olgy Havlové byla udělena Viktorii Bartoníčkové

9. 5. 2003 - PRAHA [Econnect]

Po mozkové příhodě ztratila matka dvou dospělých dětí schopnost jakékoli komunikace, kterou považujeme za samozřejmou – nemohla mluvit, psát a číst, nerozuměla řeči. Aby se vrátila zpět do života, učila se znovu chodit a mluvit. Viktorie Bartoníčková, která byla dlouhá léta letuškou a poté pracovala ve školství, se musela postavit důsledkům, které pro ni znamenala diagnóza – afasie. Žena, která založila občanské sdružení pomáhající lidem trpícím afasií, letos za svou činnost obdržela Cenu Olgy Havlové.

Výbor dobré vůle - Nadace Olgy Havlové letos udělil toto ocenění již devátým rokem. Viktorie Bartoníčková se stejně jako další držitelé ocenění dokáže navzdory vlastnímu handicapu věnovat podobně postiženým lidem. Svou zkušenost paní Bartoníčková předává veřejnosti i lékařům příslušných oborů. „Cílem občanského sdružení Afasie je poskytovat lidem postiženým cévními mozkovými příhodami a jejich rodinám informace o časných příznacích počínajícího onemocnění, o včasné rehabilitaci, pomáhat jim k návratu do života. Dnes fungují pobočky Klubu Afasie též v Příbrami a východních Čechách,“ informovala ředitelka Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové Milena Černá. Sdružení čerpá zkušenosti ze zahraničí - lidé postižení afasií se scházejí v podobných klubech ve více než padesáti zemích světa, vyměňují si zkušenosti a vzájemně si pomáhají.

Co přesně je afasie? Je to úraz – nikoli duševní choroba, upozorňuje sdružení. Některá poškození naruší schopnost mluvit, tedy nalézt správné slovo, sestavit větu, také být schopen psát. Jindy je narušena schopnost rozumět: vybavovat si pojmy, chápat věty, být schopen číst. Poškození mozku může zasáhnout ale i dovednost srozumitelně vyslovovat nebo například počítat. Podle dostupných informací trpí u nás následky mozkové příhody asi 250 000 obyvatel a ročně přibude kolem 30 000 nových případů. Klub Afasie dává postiženým naději: handicap se obvykla sám o něco zlepší; zpočátku se postižení zdá horší, než doopravdy je, během prvních několika měsíců se však schopnost řeči sama zlepší. Otok mozku se ztratí, sražená krev a odumřelá tkáň se vstřebají a buňky, které přežily, začnou zase normálně žít. Obrovskou důležitost má rehabilitace: postižení se dá často výrazně zlepšit cvičením a lehká postižení se mohou téměř úplně překonat.

Cena Olgy Havlové byla vyhlášena poprvé v roce 1995 s cílem upozornit na život lidí se zdravotním postižením, kteří se se svým handicapem vyrovnali a pomáhají druhým lidem. Jejich síla k překonávání překážek, která často chybí i zdravým lidem, byla pro činnost Výboru dobré vůle velkou inspirací. Mezi cíli projektu od počátku bylo také propagovat úlohu nestátních neziskových organizací v podmínkách České republiky a reprezentace České republik v zahraničí. Cena se uděluje při příležitosti Mezinárodního dne za práva zdravotně postižených, připomínaného každoročně 5. května. Protože se paní Olga Havlová zúčastnila pouze prvního ročníku udělování Ceny, stalo se udílení ocenění zároveň i vzpomínkou na osobnost, která vždy zastávala práva ohrožených občanů.

Ocenění obdrží bronzovou sochu Olbrama Zoubka Povzbuzení; nositel Ceny má zároveň možnost požádat nadaci o grant na potřeby organizace, v níž pracuje nebo kterou zastupuje. Kandidáta na udělení Ceny Olgy Havlové může navrhnout každý občan České republiky; běžně se podle Výboru dobré vůle shromáždí desítky návrhů.

Jana Sobotková