Ukončí Evropská unie “chemický socialismus”?

18. 11. 2004 - PRAHA [Greenpeace/Econnect]

Stále častěji vznikají nejrůznější vědecké studie, které přinášejí důkazy o nebezpečných chemických látkách, jež mohou ohrozit naše zdraví či životní prostředí a které jsou součástí běžných spotřebitelských produktů, jakými jsou hračky, oblečení či podlahové krytiny. Jedná se například o těžké kovy, ftaláty, organické sloučeniny cínu, chlórované parafíny či alkylfenoly. Třeba při telefonování si zřejmě jen málokdo uvědomuje, že jeho mobil obsahuje bromované zpomalovače hoření - perzistentní látky schopné hromadit se v živých organismech a narušovat funkce hormonů.

Laboratorní analýzy prachu z domácností prokazují, že běžně prodávané výrobky celou škálu toxických chemikálií také uvolňují. Člověkem vyrobené nebezpečné chemické látky ale znečistily nejen naše domovy, ale i oblasti průmyslu tak vzdálené, jakými jsou třeba Arktida, vysoké hory nebo hlubiny moří. Lékaři bohužel rizikové chemikálie nacházejí i v lidské krvi, v mateřském mléce a dokonce i v tělech doposud nenarozených dětí, kam pronikají z těla matky.

Podle Evropské environmentální agentury může být na evropském trhu až 100 tisíc látek, z nichž většina je vyráběna, používána a uvolňována do prostředí, aniž bychom znali jejich účinky na lidské zdraví nebo na životní prostředí. Komplexní hodnocení rizik bylo zatím dokončeno jen u zlomku látek, a proto máme k dispozici jen útržkovité informace o tom, co způsobují nebo mohou způsobovat. Jako “chemický socialismus” bývá proto označována současná situace, kdy převážná část zisku z výroby a prodeje nebezpečných chemických látek připadá průmyslu a obchodu, zatímco drtivou většinu nákladů spojených např. se škodami na zdraví či přírodě doposud nese společnost - daňový poplatník či nemocný člověk.

Neudržitelnost stávající situace si Evropská unie uvědomila už polovině devadesátých let a v roce 1998 se rozhodla připravit rozsáhlou revizi chemické politiky. Její první návrh byl publikován v podobě tzv. Bílé knihy již v únoru 2001. Reforma se pokouší sjednotit desítky dnešních dílčích předpisů o nakládání s chemikáliemi do nového systému, pro nějž se vžila zkratka REACH (Registrace, evaluace a autorizace chemických látek). Evropská unie vidí řešení problému v přenesení části nákladů na hodnocení účinků chemických látek a za případné škody na výrobce. REACH usiluje také o zajištění dostatečného množství informací o produkovaných chemikáliích, o zvýšení bezpečnosti lidí nakládajících s chemickými látkami, o podporu konkurenceschopnosti průmyslu a samozřejmě i o ochranu životního prostředí a zdraví lidí.

Odhaduje se, že REACH by se měl týkat asi 30 tisíc látek, které jsou vyráběny nebo dováženy do EU některým subjektem v množství větším než tuna ročně. Odpovědnost za registraci mají nést sami výrobci či dovozci látky. Podmínky pro přezkoumání (evaluaci) však mají vytvořit členské státy prostřednictvím sítě autorizovaných pracovišť. Nově by měla být zřízena Evropská agentura pro chemické látky, která by zpracovávala.registrační dokumentace výrobců a dovozců i výsledky evaluace. Agentura by provedla konečné posouzení látky a předložila návrh rozhodnutí Evropské komisi, který by byla oprávněna vydávat autorizace pro uvedení chemikálie na trh. Vzhledem k rozsahu práce počítá Evropská unie s dlouhým zaváděcím období. Až 11 let mají mít na registraci firmy vyrábějící látku v množství do 1 tuny. Naopak jen tříletá lhůta je navržena pro látky dodávané jedním subjektem v objemu nad 1000 tun ročně.

Chemický průmysl však vytváří značný tlak na zachování výroby nebezpečných chemikálií a prosazuje systém tzv. “adekvátní kontroly”. Zdravotníci spolu s ekologickými a spotřebitelskými organizacemi naopak žádají , aby autorizace k výrobě a užívání látky by byla udělována jen v případě prokázání její ekologické a zdravotní bezpečnosti. Nebezpečné látky by podle tohoto návrhu mohly dostávat autorizaci pouze při prokázání společenské potřebnosti látky a při neexistenci bezpečnější alternativy. I pak by autorizace měla být jen časově omezená a jen pro specifické použití, což by vedlo soutěž na trhu a motivovalo firmy k investicím do vývoje nových látek a progresivních technologií. To by v konečném důsledku bezpochyby přispělo i k celkové vyšší bezpečnosti.

Pravomoc rozhodnout o definitivní podobě REACH má Evropský parlament a Evropská komise, které jsou vystaveny tlaku stovek lobbyistů chemické průmyslu. V současnosti se návrhem reformy zabývá evropská Rada pro konkurenceschopnost, která je složena z ministrů průmyslu členských států EU a která zatím nedošla k jednoznačnému závěru. Evropský parlament se původně měl zabývat podobou nové chemické politiky již počátkem roku 2004, ale lobbyistům chemického průmyslu se už několikrát podařilo jeho projednávání odsunout. Nyní se předpokládá, že tzv. první čtení návrhu reformy by v Evropském parlamentu mělo probíhat v druhé třetině roku 2005. Ke schválení REACH by mělo dojít koncem roku 2006. Během nejbližších dvou let se tedy ukáže, zda politici upřednostní zisky výrobců a obchodníků nebo zdraví obyvatel a ochranu životního prostředí. Zda podlehnou lobbyingu nebo zda najdou sílu ukončit “chemický socialismus”.

MUDr. Miroslav Šuta

DISKUSE - KOMENTÁŘE: