Jaké jsou priority ČR v životním prostředí v rámci EU?
22. 3. 2004 - PRAHA [Econnect / Zelený kruh]
Shodlo se na tom v anketním šetření na téma "Jaké národní zájmy by měla ČR prosazovat při formování společné evropské politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje" 18 předních českých odborníků na udržitelný rozvoj a životní prostředí, působících v státní i nestátní sféře, nevládních a odborných institucích (např. Libor Ambrozek, Bedřich Moldan, Miroslav Šuta, Jan Kohout, Eva Kružíková, Pavle Nováček ad.). Na konci roku 2003 se na ně obrátili zástupci 4 nevládních organizací (Ústavu pro ekopolitiku, Zeleného kruhu, Hnutí Duha a Společnosti pro udržitelný život), kteří v souvislosti s naším vstupem do EU chtějí vyvolat veřejnou diskusi o národních zájmech ČR v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje, které by měli čeští zástupci v EU aktivně prosazovat.
Dalším zájmem ČR při vytváření společné evropské environmentální politiky se ukázalo co největší omezování zásahů do české krajiny a zachování jejího rázu. Krajinu je potřeba vnímat jako přírodní i kulturní bohatství země a je proto potřeba regulovat ve volné krajině výstavbu. "Naše zachovalá a pestrá příroda, rovnoměrně rozptýlená struktura osídlení a velmi hustá síť železnic vytváří předpoklady pro to, abychom byli vnímáni jako čistá, ekologicky orientovaná země v centru Evropy", říká k tomu ministr životního prostředí Libor Ambrozek.
Řada odborníků považuje za specifické priority postkomunistických států - vzhledem k jejich minulosti - účast občanů v rozhodovacích procesech a posilování práva na informace ve věcech životního prostředí. V ČR stojí často za záminkou pro omezování těchto svobod údajná potřeba usnadnit příliv zahraničních investic. V celoevropském měřítku roste význam informovanosti občanů z důvodu sílícího tlaku na politické rozhodování jdoucí proti zájmům životního prostředí ze strany vlivných nátlakových a lobbystických skupin, např. chemického, jaderného či biotechnologického průmyslu.
Mezi dalšími zájmy, které by měla naše země hájit, patří uplatňování ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí - především ekologická daňová reforma, a stejně jako v dalších částech světa ochrana klimatu. Cíle omezit emise skleníkových plynů můžeme dosáhnout snižování materiálové a energetické náročnosti a rozvojem nových technologií v oblasti obnovitelných zdrojů energie.
Řada dotázaných se také shodla, že bychom měli hrát v EU aktivní roli a být tedy tahounem ne brzdou při formování evropské politiky životního prostředí, a to zejména v následujících tématech: ekologická daňová reforma, chemická politika, reforma Společné zemědělské politiky, zjednodušování práva životního prostředí, posilování práva občanů na informace a účast veřejnosti na rozhodování.
Z dalších odpovědí v anketě vyplývá, že bychom měli dbát na důsledné uvádění evropské legislativy do praxe a také vyčlenit vyšší výdaje na rozvojovou pomoc.
V rámci kampaně Priority udržitelného rozvoje ČR v rámci EU - společného projektu Ústavu pro ekopolitiku, o.p.s., Zeleného kruhu a Společnosti pro trvale udržitelný život, budou v blízké době kandidáti do EP pozváni k diskusním kulatým stolům na toto téma. Jejich odpovědi mohou být vodítkem při našem rozhodování v budoucích volbách.
Plné znění odpovědí respondentů anketního šetření najdete stránkách Ústavu pro ekopolitiku. Diskusní seminář na totéž téma se konal v Senátu ČR 3. března 2004. Na stránkách Senátu bude možno v nejbližší době nalézt přepis magnetofonového záznamu celého semináře.
Prioritami v oblasti životního prostředí, které by měl prosazovat budoucí nový Evropský parlament, se zabývaly také největší evropské ekologické organizace - tzv. Zelená osma, které připravily Manifest životního prostředí pro evropské volby 2004.