Nadace Charty 77 udělila cenu sudetské Němce

11. 4. 2005 - PRAHA [BBC]

Nadace Charty 77 udělila letošní Cenu Františka Kriegla. Ocenění dostali sudetští Němci, kteří se na rozdíl od většiny svých krajanů snažili o zachování československé státnosti. Cenu získala paní Marie Machnigová, která patří ke statisícům sudetských Němců, kteří byli i přes nátlak, jenž na ně byl vyvíjen, po roce 1945 vyhnáni z Československa.

Nadace Charty 77 uděluje cenu od roku 1987. Odměňuje tak ty, kteří bojují za dodržování lidských práv, občanských svobod a politickou toleranci.

Problém, o kterém se mlčí

Jde o symbolické a podle některých názorů i překvapivé ocenění.

Dceru poslance Československého Národního shromáždění z let 1926 až 1935 Otty Halkeho vybrala Nadace Charty 77 jako symbol skupiny sudetských Němců, kteří se odmítli připojit k nacistickému hnutí Konráda Henleina.

Podle předsedy nadace Františka Janoucha osud této rodiny dobře vystihuje situaci skupiny sudetských Němců, o které se v České republice stále ještě příliš nemluví:

"Pan Halke byl poslancem československého parlamentu za sudetskou oblast - za severní pohraničí a odmítl Einschluss a potom další okupaci Československa. Ve 40. letech spáchal sebevraždu. Jeho dcera, paní Marie Machnigová, žije nyní v Německu."

"Takovýchto osudů jsou ovšem stovky a tisíce, mnozí byli za svoje pročeskoslovenské postoje posláni do koncentračních táborů, mnozí byli popraveni, mnozí měli jiné problémy a potom bohužel byla také většina z nich odsunuta," vysvětluje František Janouch.

'Ano, těchto postojů si vážíme'

Je těžké odhadovat, jak byla skupina sudetských Němců loajálních k Československu velká.

Soudě podle výsledků obecních voleb z roku 1938 se proti Henleinovi odvážilo i v atmosféře teroru hlasovat deset procent německých voličů.

Někteří historikové upozorňují, že už před Mnichovem se řada protihenleinovsky zaměřených Němců pokoušela uniknout do vnitrozemí, samotné československé úřady je však vracely zpět.

"Už v době, kdy tady byl hitlerovský teror, tady byli lidé zastrašováni v pohraničí, byli vyhazováni z práce, když přijali kandidaturu sociálně demokratické strany, nebo učitelé žádali žáky, aby denuncovali rodiče, kteří by byli ochotni volit protihenleinovsky."

"Myslím si, že tady byly desetitisíce sociálních demokratů, komunistů, křesťanských demokratů a jiných antifašistů, kteří stále měli odvahu a sílu, aby prokázali svůj odpor a svou vůli k demokracii a k boji proti Hitlerovi," říká historik Toman Brod.

Pokud tito lidé vůbec přežili, po válce z nich byla řada odsunuta do Německa, ať už při prvotním divokém odsunu nebo na základě neustále se měnících kritérií, kterými československé úřady definovaly antifašisty.

"Pravděpodobně jich byla odsunuta dosti značná část. Tehdy se podle stalinských zásad, že když se les kácí, lítají třísky, na podobné věci příliš nehledělo. Touto cenou bychom chtěli poukázat na to, že zde je problém, který není vyřešený, tak abychom my Češi řekli: 'Ano, těchto postojů si vážíme'," vysvětluje František Janouch.

Proč politici nereagují?

Česká politická reprezentace se nikdy k žádnému gestu vůči těmto lidem neodhodlala. I mezi mladými lidmi, kteří se tématem česko-německých vztahů zabývají, převládá nad tímto postojem zklamání.

Podle Ondřeje Matějky z Česko-německého fóra mládeže je potřeba, aby se společnost naučila po šedesáti letech rozlišovat mezi Němci, kteří v Československu žili:

"Odsun proběhl na základě principu kolektivní viny, a to je princip z dnešního pohledu nepřijatelný. A pokud to nerozlišujeme dodnes, chápu to jako jisté svědectví o úrovni české společnosti."

Prospěšné překvapení

František Janouch z nadace Charty 77 je proto přesvědčen, že by bylo dobré, aby Česká republika dokázala k této části minulosti přijmout oficiální postoj například formou parlamentní deklarace:

"Já si myslím, že by takováto rezoluce byla dostačující. Tady nejde o nějakou kompenzaci, jde o morální gesto, o morální zadostiučinění."

Pohledem do minulosti a odčiněním morálních křivd to ale skončit nemusí. Ondřej Matějka z Česko-německého fóra mládeže upozorňuje, že schopnost rozlišovat mezi postoji různých skupin sudetských Němců může mnohé znamenat i pro budoucnost.

"Naučíme se rozlišovat lépe ve vztahu k Romům nebo ve vztahu k imigrantům, kterých bude přibývat. Budeme rozlišovat například mezi Ukrajincem-mafiánem a mezi Ukrajincem-dělníkem, který si sem přijel vydělat peníze," poznamenává Ondřej Matějka z Česko-německého fóra mládeže.

Stejný názor má i historik Toman Brod, podle něhož je ocenění nadace Charty 77 prospěšné pro rozpoutání debaty o dosud pomíjeném tématu.

"Je to příjemné překvapení. Myslím si, že tato otázka je v české společnosti nevyřešená. Je živá, i když se ji celá řada politiků a veřejných pracovníků snaží zamlčovat," soudí historik.

Lenka Kabrhelová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: