Mezipatra vyhrál film Svědkové
13. 11. 2007 - PRAHA [GITA]
Hlavní porota udělila cenu snímku francouzského režiséra Andrého Téchiné Svědkové (Les Témoins). Mladík Manu naváže zcela cudné a veselé přátelství se stárnoucím lékařem Adrienem, který ho seznámí s manželi Sarah a Mehdim. Mezi Mehdim a Manuem vzplane vztah a kolotoč „svědectví“ se začíná roztáčet – Adrien se jako lékař otcovsky stará o umírajícího Manua, který svůj životní příběh natočí na diktafon, ten pak spisovatelka Sarah zpracuje do románu, jenž je nakonec zfilmován. Svědky a svědkyněmi jsou v každý okamžik všichni, včetně publika... „Film Les Témoins má několik kinematografických kvalit a kromě toho se nemanipulativním způsobem zabývá velmi těžkou tematikou počátků AIDS v osmdesátých letech,“ vysvětlil udělení ceny Fabiano Golgo, člen hlavní poroty. „Osobně jsem chtěl dát cenu Pusinkám, těm jsme nakonec přiřkli čestné uznání,“ dodal.
Třetí cenu Mezipater přisoudila studentská porota filmu Kdo je tu dominantní? (Who´s the Top?) americké režisérky Jennie Livingston. „Rozhodli jsme se pro něj, protože lesbický vztah je v něm chápán jako neproblematizované východisko pro další děj,“ uvedla na závěrečném ceremoniálu členka poroty Lucia Kajánková. Roman Kollárik, další člen této poroty, v rozhovoru pro gitU doplnil: „Film zpracovává nekonvenční téma sadomasochistických tužeb. Dochází v něm k posunu ve zpracovávání gay a lesbických filmů. Začínají se řešit témata týkající se konkrétních lidí, aniž bychom hledali odpověď na základní otázku, zda lesbický vztah je nebo není normální.“ Také studentská porota neměla rozhodování jednoduché a udělila čestné uznání snímku Nejsmutnější kluk na celém světě (The Saddest Boy in the World).
Závěrečný ceremoniál se, stejně jako ten zahajovací, neobešel bez špetky politiky a rebelie a velké dávky ironie. „Stejně jako visí v mnoha školních třídách prezidentův obraz, měli jsme v plánu tady v promítacím sále vystavit obraze Václava Klause, který minulý týden výtvarnice Verunka tak kreativně vyzdobila. Chtěli jsme tím panu prezidentovi projevit úctu, ačkoliv nad festivalem nepřevzal záštitu. Bohužel se v průběhu týdne ukázalo, že nápad se nesetkal s velkým pochopením ze strany prezidentské kanceláře,“ řekla v průběhu ceremoniálu moderátorka Ester Kočičková. Obraz „Václavy Klausové“ byl tedy roztrhán a zničen, Kočičková místo toho nabádala přítomné k podpisu pod petici za Klausovo znovuzvolení za prezidenta pro další období. „Jelikož se Václav Klaus zasadil o přijetí registrovaného partnerství, podporuji jeho kandidaturu,“ stálo v petici mimo jiné. Sál bouřil smíchem…
Smát se přestal v momentě, kdy začala filmová projekce. České a anglické titulky k námořnickému filmu Querelle německého režiséra Reinera Wernera Fassbindera, od jehož smrti letos uplynulo dvacet pět let, byly tak nízko pod plátnem, že někteří museli oželet obraz, aby mohli číst titulky, anebo umět německy natolik, aby mohli sledovat obraz... Nicméně Mezipatra nemohla zakončit svůj osmý ročník jiným snímkem. Syrový, velice stylizovaný snímek o vášni, krutosti, zradě a silné touze po svobodě je snad nejvíce „queer“ filmem, který Mezipatra uvedla.
„Jsem rád, že divácký zájem trvá, i když jsme letos měli mnohem více avantgardní a artový program,“ potěšila vysoká návštěvnost ředitele festivalu Aleše Rumpela. Ačkoliv přesná čísla ještě nejsou známa, festivalu se letos podle prvních odhadů zúčastnilo na devět tisíc návštěvníků a návštěvnic, zhruba stejně jako loni. Jaké bude téma příštího ročníku nechtěl ředitel prozradit: „Některá se už rýsují, mohu říci jen to, že to bude těžké téma nahlíženo pozitivním způsobem.“ Více se dozvíme nejspíš až v prosinci.
Michaela Appeltová