Co všechno byste měli vědět o své uklízečce (a nechcete se zeptat)

16. 4. 2013 - PRAHA [Econnect / Sdružení pro integraci a migraci / Člověk v tísni]

„Já jsem původně učitelka v mateřské školce. Nejsem uklízečka, mám řádné vzdělání. Ale když jsem přišla do Čech, tak jsem nejdříve sháněla práci. Dělala jsem v kuchyni restaurace... Časem jsem začala s úklidem po rodinách. Zařídila jsem si živnostenské oprávnění a myslela si, že jsem svobodnější. Není to ale tak jednoduché, jak jsem si představovala…“ vypráví jednatřicetiletá Nina z Ukrajiny. Nina nechala doma na Ukrajině malou dceru, o kterou se nyní starají její příbuzní. Podobných příběhů se ovšem v našich domácnostech odehrává mnohem více. Dočíst se o nich můžete například na webu www.pracovnicevdomacnosti.cz.

Placenou práci v domácnosti v současné době vykonává podle statistik Mezinárodní organizace práce minimálně 52 miliónů, ale možná až 100 milionů osob, z nichž valnou většinu tvoří ženy, asi 92%. Odkud se bere tak obrovská poptávka po placených hospodyních, chůvách či uklízečkách? Spousta žen v západním světě dnes například buduje svou vlastní kariéru či raději tráví čas jiným způsobem než je péče o domácnost. Aktivněji dnes žijí i prarodiče, kteří navíc většinou bydlí odděleně a nejsou tedy stále „při ruce“, jako tomu bývalo dříve. A Česká republika v těchto trendech Západ velmi rychle dohání.

Tuto práci přitom (nejenom u nás, ale všude ve světě) vykonávají hlavně migrantky. Pro ženy z rozvojových zemí je možnost přivydělat si nekvalifikovanou prací v domácnosti často jedinou možností jak uživit vlastní rodinu, přestože se tím dostávají do paradoxní situace – vychovávají cizí děti a své vlastní často vidí jenom několikrát do roka. „Já se snažím mít toho klučíka ráda, on ke mně přijde a hned se přitulí. Cítí, že ho mám ráda. Ale jeho matka někdy žárlí. Řekla mi, že bych se s ním neměla tolik sbližovat. To je ale těžké, když je celý den v práci. Teď jsem dceři chtěla na Vánoce koupit kožíšek, takový pěkný jsem viděla. Když jsem ale byla v obchodě, tak jsem ani nevěděla, jakou velikost potřebuje. Musela jsem volat domů. Vždyť jsem ji půl roku neviděla (pláč). Ale vím, jaké věci nosí Max (dítě, o které pečuje), vidím jej, jak roste..“ Další příběh z Ukrajiny, tentokráte od dvaatřicetileté Oxany.

Práce v domácnosti má přitom mnohá specifika, která se pro ženy mohou stát potenciálně nebezpečná. Především je stále přehlížena a podceňována, jelikož byla dlouhou dobu považována za „tradičně ženskou“, neplacenou činnost. Jedná se o práci, která je na jednu stranu veřejnou aktivitou, na druhou stranu se odehrává v soukromém prostředí. To znamená, že ač jsou pracovní podmínky určeny zákonem, jejich kontrola a vymahatelnost práv v praxi je velmi obtížná. Typické jsou například neplacené přesčasy. Nedodržování pracovních podmínek, ponižování, společenská izolace, ale i fyzické a psychické násilí jsou rizika, která ženám zaměstnaným v domácnostech hrozí. Kamenem úrazu je však situace, kdy se výše jmenované hrozby stanou skutečností a cizinky mají velmi omezené možnosti, jak se bránit. „Minulí zaměstnavatelé si mysleli, že když najmou Ukrajinku, tak že v práci budu dřít jako kůň. Nemohla jsem si vzít žádné volno, nedodržovali pracovní smlouvu. Když jsem si chtěla stěžovat, tak mi odvětili, abych byla jako Ukrajinka vůbec ráda, že bydlím v „civilizaci“. Přitom jsem ze Lvova! Kdybych ztratila práci, měla bych velký problém. Minimálně bych si musela rychle hledat jinou. Kdybych ji nenašla, tak bych ztratila povolení k pobytu . V dnešní době ekonomické krize je těžké najít si práci pro Čecha, natož pro cizinku. Celá rodina na Ukrajině čeká na moje peníze a já jsem vdova, tudíž jsem za všechny zodpovědná.“ vysvětluje Natalia, která pracuje jako pečovatelka u seniora.

Situaci žen migrantek, které pracují jako placené pomocnice v domácnosti, se rozhodly věnovat neziskové organizace Sdružení pro migraci a integraci (SIMI) a Člověk v tísni. Společně s dalšími partnery proto už od loňska pracují na projektu „Rovné šance na prahu českých domácností“, financovaném z prostředků ESF OPLZZ. Mimo jiné tak vznikla webová stránka www.pracovnicevdomacnosti.cz, kde si můžete přečíst více příběhů migrantek či si dohledat materiály týkající se placené práce v domácnosti a migrace z laického i odborného hlediska. Webové stránky jsou určené také samotným migrantkám, které zde naleznou praktické informace týkající se jejich práv a povinností při výkonu práce v domácnosti a také kontakty na odborné pracovníky SIMI, kteří poskytují bezplatné právní a sociální poradenství. Zaměstnavatelé se zde můžou dozvědět, jak se svou pomocnicí zacházet férově.

Stránky jsou k dispozici v češtině, angličtině, ruštině a ukrajinštině. Texty do cizojazyčných verzí jsou postupně doplňovány.

-red-

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

27. 5. 2013

Marcela Kundudáková