Jak se žije s handicapem…v Příbrami

29. 11. 2006 - PŘÍBRAM [Econnect]

Na první pohled jsi šťastný muž: máš zdravou ženu a dítě, práci, koníčky, přátele, byt a auto, jsi „jen“ na vozíku…Ale když si představíš, že by ses ocitl zničehonic tady v Příbrami na ulici, jaké by to myslíš bylo, kam by ses obrátil o pomoc?

Tak samozřejmě bych se nejprve obrátil na rodinu a nejbližší přátele. Nicméně abych se držel tvé otázky a jen ji takto nezjednodušil: pokud bych se měl obrátit na úřady, vím, že v Příbrami jsou bezbariérové domy a některé jednotlivé byty v městské zástavbě. Potíž je s jejich uvolněností. Většinou se čeká, a to i v naléhavých případech, kdy čekací doba, jak jsem slyšel, může být od půl do jednoho roku. Nedovedu si představit krizovou situaci. Obživa neboli práce by byl druhý oříšek. Není mnoho firem s bezbariérovým přístupem a ty, co jsou, bývají také mimo město a bezbariérovými autobusy se tam nedostaneš. Ty u nás jezdí, a je to dobře, ale neobsáhnou všechno.

Jsou podle tvého názoru v Příbrami kanceláře důležitých institucí, ordinace lékařů, hromadná doprava a obchody v dostatečném rozsahu přístupné pro lidi odkázané na vozík?

Myslím, že důležité úřady přístupné jsou a v těch budovách, kde výtah není (např. městský úřad), jsou ochotni přejít do budovy, kam se dostanu, a tam věc vyřídit. Lékaři, zubaři a podobně přístupní jsou, někteří. Nemocnice též, ovšem tam výtahy kvůli jejich zastaralosti nedokážu obsluhovat, takže mi musí sanitáři nebo sestry pomoci. Obchodů je přístupných dost, rozhodně takové, které potřebuješ ke každodennímu životu.

Jsi zaměstnán v redakci místního periodika jako typograf. Považuješ to za úspěch, nebo je v Příbrami chráněných pracovních míst dostatek? A cítíš se na pracovišti nějak znevýhodněn?

Určitě jsem rád, že mám tuto práci. Jsem částečně závislý na kolegyních - pomoc do výtahu, s obědem, kávou a tak. Nevím, kolik je v Příbrami bezbariérových míst. Hodně to závisí i na vzdělání, což je výhoda mladé generace. Je víc příležitostí jak získat vzdělání. Za mého „mládí“ byly dvě školy s maturitou v republice. Teď se už na studium necítím.

I když je pro každého jistě důležité najít smysluplné zaměstnání, nejenom chlebem živ je člověk…Jaké jsou v Příbrami pro handicapované možnosti kulturního a duchovního vyžití?

Tak kostel tu jeden přístupný je, díky minulému vedení města. Je škoda, že něco takového není prioritou Svaté Hory jako největšího křesťanského i turistického lákadla. Kino a galerie přístupné nejsou, divadlo je, zadním vchodem - ale zato má prý i nové bezbariérové záchody. Další scény už jsou přístupné většinou jen za použití svalů těch druhých. Zato je tu spousta bezbariérových hospod. Avšak ne vždy se tam člověk kulturně vyžije.

Jak trávíš svůj volný čas? Máš více přátel mezi postiženými nebo mimo jejich okruh?

Volný čas samozřejmě částečně dávám rodině, a co zbude focení, kamarádům, cestování. Víc přátel mám mezi zdravými. Ale pár i mezi postiženými, ovšem spíše mimo Příbram. Známe se většinou z lázní.

Působí zde či v blízkém okolí nějaké organizace či sdružení, nabízející speciální služby či aktivity pro lidi s různým postižením? Organizuje město nějaké programy pro handicapované?

Já jsem nikdy nebyl moc organizovaný a tady v Příbrami vím jen o sdružení zdravotně postižených. Kdysi v tomto sdružení moc mladých nebylo a jak je to teď, nevím. O tom, že by město něco organizovalo, také nevím.

Fotografuješ, vystavoval jsi v Galerii Františka Drtikola v Příbrami. Pociťuješ při fotografování svůj handicap nebo jsi spíš o to pozornějším pozorovatelem?

V Galerii Františka Drtikola jsem vystavoval fotky v rámci společné výstavy příbramských současných fotografů. Jinak nevystavuji ani neprodávám. Myslím, že zas tak dobře nefotím, učím se. Jedná se převážně o momentky ze života, dokumenty. A jak je to s focením a vozíkem? V něčem je to výhoda - jiný pohled, jiné vnímání, a v něčem nevýhoda - omezení pohybu, nemožnost fotit nad lidmi…

Jak by se podle tvého názoru daly podmínky pro handicapované zlepšit, ať už v Příbrami, nebo v České republice jako takové?

Zákony, cílenější dávky a příspěvky, snaha zpřístupňovat víc míst a dopravních prostředků, tím budeme vidět. Zbytek se asi rozběhne sám. Neboť čím víc nás bude viditelných, tím méně budeme raritou.

Kateřina Sušková

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

	18. 2. 2010	OdpovědJosef Junek
	18. 2. 2010	OdpovědJosef Junek