NOISE Summer School 2006: Hledání kyborgů a genderového přístupu k ženské historii

2. 10. 2006 - UTRECHT [Econnect]

Letošního již třináctého ročníku letní školy genderových studií NOISE Summer School se zúčastnilo sedm desítek studentek a studentů z Evropy, Asie a Ameriky. Pátého září se sjeli do nizozemského Utrechtu, aby se po následující dva týdny společně zabývali tématem Transformování genderu a moci: zprostředkování vědy a fikce & historie a paměti.

První týden patřil teoriím a přednáškám zahrnutým do cyklu s názvem Vědecká fakta, vědecká fikce: feministické příběhy v masových médiích, vizuální kultuře a ve vědecké imaginaci. Účastnice a účastníci naslouchali přednáškám Cecilie Asberg, Iris van der Tuin, Mischy Peters a Rosi Braidotti z Univerzity Utrecht, Anneke Smelik z Univerzity Nijmegen či Jackie Stacey z Univerzity Lancaster. V odpoledních hodinách pak studující pracovali ve skupinách; výsledkem workshopů, které rozšiřovaly dopolední přednášky a umožňovaly přítomným diskutovat o daném tématu, byla večerní prezentace na společném plénu.

Jednou z hlavních myšlenek, které určovaly směr jejich bádání, byla teze Donny Haraway o kyborzích, kteří jsou odmítnutím jednoho extrému genderové duality. Nejen v otázce identity tak nabízejí východisko, jak začít znovu a jinak uvažovat o femininitě a maskulinitě. „Raději budu kyborgem, než-li bohyní,“ uzavírá Haraway svůj proslulý Manifest kyborgů.

Aneke Smelik ve své přednášce o genderovém čtení sci-fi filmů ukázala, jakým způsobem může být v tomto filmovém a literárním žánru nakládáno s prolínáním mužských a ženských identit právě v postavách robotů a kyborgů (přičemž nezapomněla zmínit, že „robot“ je české slovo z pera Karla Čapka). Svá tvrzení ilustrovala mimo jiné pomocí scén z filmu Vetřelec 4: Vzkříšení. Lze na ně aplikovat takzvaný koncept "queer čtení", protože hlavní hrdinku – klon vědkyně Ripleyové – Sigourney Weaver vnímá určitá část publika jako lesbickou erotickou ikonu. „Dochází zde k dekonstrukci tradičních binárních opozic,“ vysvětlila Smelik.

Druhý výukový týden se z daleké budoucnosti přenesl do nepříliš vzdálené minulosti: jeho tématem bylo hledání způsobu, jakým co nejkorektněji mapovat, zaznamenávat a referovat o pamětech žen, v tomto případě pak konkrétně v Evropě před rokem 1956. Účastnice a účastníci navštívili Královské tropické muzeum v Amsterdamu, kde debatovali o tom, jakým způsobem byla a je představována národní historie, determinovaná mocenským prvkem nahlížení etnicity, genderu či třídy.

Berteke Waaldijk z Univerzity Utrecht a Andrea Petö z CEU Budapešť objasnily feministickou kritiku zaznamenávání historie v Evropě, k jejímž hlavním bodům patří například konstruování patriarchálních genealogií či problematizace rozdílného zobrazování veřejné a soukromé sféry. Studující si pak mohli sami vyzkoušet veřejně referovat o historii svých ženských předků – přichystali výstavu v sále knihovny univerzity v Utrechtu a připravili speciální webové stránky.

NOISE Summer School je intenzivní vzdělávací program zaměřený na studující především z Evropy a USA, věnující se vybraným tématům z oboru genderových studií. Cílem NOISE je umožnit studentkám a studentům partnerských univerzit navštěvovat kursy genderových studií na různých hostitelských universitách a pracovat na svých diplomových a disertačních pracích. V loňském roce se NOISE uskutečnila ve švédském Linkopingu, o rok dříve pak ve Slovinsku. Příští, čtrnáctý ročník NOISE Summer School se bude podle vyjádření organizátorek s největší pravděpodobností konat v anglickém Lancasteru.

Účast autorky článku na NOISE Summer School 2006 byla umožněna díky finanční podpoře programu Evropské unie Socrates Grundtvig 3.

Iva Baslarová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: