Těžební manuál pro právní ochranu životního prostředí

15. 8. 2006 -

Publikace Ekologického právního servisu „Ochrana životního prostředí v hornictví“ od Michala Bernarda je vhodná pro nevládní organizace a občanské iniciativy zabývající se ochranou životního prostředí. V praxi poslouží environmentálně orientovaným právníkům a jako dobrý manuál ji využijí aktivní občané, majitelé dotčených pozemků a zástupci samospráv, v jejichž obci či městě těžba probíhá nebo se připravuje. Množství užitečných informací je zde možné najít, ať už se zabýváte kampaní proti rozšiřování velkolomu, nebo chcete „jen“ zajistit přijatelný provoz malého kamenolomu u vaší vsi. Pro použití v praxi je nezbytná určitá znalost práva, ale s konzultacemi u zkušenějších kolegů může zahájit prosazování ochrany životního prostředí v hornictví i začátečník.

Jde asi o nejúplnější přehled a popis používání právních nástrojů upravujících hornickou činnost a jeho předností je stručnost. Postupně se seznámíme se základními pojmy, jako je nerost, ložisko, dobývací prostor... Dále s nejrůznějšími vlivy těžby na krajinu, biosféru, vodní zdroje, ovzduší, půdu a les. Velká část brožury nás krok za krokem provede všemi fázemi povolování těžby od geologických průzkumů až po likvidaci starého lomu či důlního díla. Povolovací proces je složitější než třeba při výstavbě. Ačkoliv lze vidět jisté analogie, např. mezi územním a stavebním řízením v případě staveb a stanovením dobývacího prostoru a povolením otvírky, přípravy a dobývání u těžby. V závěru je také popis souvisejících právních předpisů, které mají za úkol vlivy těžby regulovat.

Materiál současně upozorňuje na mnohé nedostatky platné právní úpravy, které dosahují až rozporu s Ústavou ČR. Jde o přehlížení práv vlastníků pozemků, kteří nemohou mluvit do případných geologických průzkumů či stanovování chráněných ložiskových územích, kde již dokonce dochází k zákazu výstavby a vůbec jiného než těžebního využití území. Vlastníci jsou tak fakticky zbaveni svých práv, aniž by se k tomu mohli vyjádřit z pozice plnohodnotného účastníka řízení. Nevládními organizacemi jsou dlouhodobě kritizovány nízké poplatky odváděné státu jako kompenzace za využívání neobnovitelného zdroje a zásah do životního prostředí (poplatky za vydobyté nerosty a z dobývacích prostorů). Nejasné je také technické vymezení kategorií nerostů, přechod vlastnického práva při získání suroviny těžařem od státu, v řadě případů je ochrana životního prostředí ponechána pouze na iniciativě těžební společnosti. Autor vyzývá k přípravě nového horního zákona, což je základní právní předpis upravující těžbu nerostných surovin, který se z velké části opírá o předchozí podobu z padesátých let minulého století a v mnoha ohledech je již nevyhovující. Kvalitní česká právní úprava je o to důležitější, že směrnice Evropského společenství se těžbou surovin téměř nezabývají.

Stručný přehled historického vývoje našeho horního práva mapuje období od středověku do současnosti. Písemně zaznamenaná regulace těžby panovníkem vznikla na základě rozhodnutí krále Václava I. v polovině třináctého století. Z této doby se také datuje tradice státního vlastnictví nerostného bohatství, která vznikla na základě tzv. královského horního regálu. Dodnes tak stát uchovává strategické suroviny (vyhrazené nerosty) ve svém majetku. Do vyhrazených nerostů se podle dnešní úpravy počítají například ropa, zemní plyn, radioaktivní nerosty, vápence a řada dalších.

Praktický je přiložený Cdrom. Obsahuje 24 textů zákonů a vyhlášek, které přímo upravují těžbu nerostů, nebo se k těmto předpisům vztahují – tedy od správního řádu, přes horní zákon až po vyhlášku českého báňského úřadu o používání výbušnin. Dále tři databáze - přehled dobývacích prostorů, přehled těžených ložisek a přehled těžebních organizací; patnáct manuálů a právních rozborů, včetně vzorů podání pro účast ve správních řízeních. Pod vtipným názvem „těžební manuál“ najdeme i popisovanou publikaci Ochrana životního prostředí v hornictví.

Brožura je užitečná a je z mnoha důvodů dobře, že vyšla. Jednak státní správa vykazuje snad nejhorší přístup k účasti veřejnosti právě v oblasti hornictví. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že prosadit u báňského úřadu respektování práva na informace může trvat celou řadu let. Dalším problémem je, že horninové prostředí je všeobecně nejopomíjenější složkou životního prostředí. Veřejnost totiž, na rozdíl od vzduchu či vody, nerosty jako součást životního prostředí zcela nevnímá. Těžba přitom vyvolává nevratné změny krajiny, zasahuje do přírodně cenných území, často neefektivně vyčerpává neobnovitelné zdroje, likviduje geologické útvary, projevuje se neestetickou podobou a hlučným a prašným provozem. Těmto vlivům je vhodné věnovat pozornost a právní nástroje k účasti veřejnosti jsou v publikaci srozumitelně popsány.

Co říká o brožuře její autor (z úvodu publikace):

Text této příručky je odborný, jednotlivé fáze využívání ložiska nerostů popisuje relativně vyčerpávajícím způsobem. … Podle obsahu se v příručce snadno zorientuje každý, kdo rychle potřebuje informace o určité fázi řízení, a bude je moci využít k jednání s kompetentními orgány a k prosazování zájmů ochrany životního prostředí a obyvatel dotčených těžbou. … Příručka vychází z praktických zkušeností právníků Ekologického právního servisu s případy těžby na území České republiky. Zde popsané kritizované jevy (včetně kritiky orgánů státní báňské správy) jsou zobecněním našich zkušeností z mnoha případů, které jsme řešili a řešíme.

Základní údaje o publikaci:

Vydal Ekologický právní servis
Autor: Michal Bernard
ISBN: 80-86544-05-2
počet stran: 60
Cena včetně CDromu: 200,- Kč (140,- Kč pro neziskové organizace)
Vydání podpořeno Evropskou unií (Transition Facility) a Nadací Partnerství

Michal Štingl

DISKUSE - KOMENTÁŘE: