Globalizace z pohledu ekologa

10. 5. 2002 - PRAHA [Jakub Patočka, Člověk v tísni]

Co si myslet o globalizaci? Většinu vášnivých sporů nad touto otázkou mezi sebou svádějí lidé, kteří za toto slovo zařazují odlišné obsahy. Představuji si takový spor dvou mých vrstevníků. Každý z nich se hlásí k jednomu ze dvou pozoruhodných hnutí dnes snad nejpřitažlivějších pro ty našince, kteří se v českých zemích chtějí veřejně angažovat: jedná se o hnutí ekologické a multikulturní.

Umím si představit, že se v Brně na letošní festival Jeden svět spolu vypravili přátelé, jeden z Hnutí DUHA, druhý z Mládeže pro interkulturní porozumění, a vskutku stráví čtyři hodiny meditativním hleděním na snímek nizozemského režiséra Johana van der Keukena Amsterdam - Global Village, na tomto festivalu uvedeném. Budou sledovat jak se na plátně lenivě jako lanoví v bezvětří splétají osudy pozemšťanů podivně odfouknutých na spodní okraj amsterdamské megapole. Zkoprnělí a v lehkém transu pak vyjdou z kina ven a ještě než se proboří zpět do každodenního míhání, budou se spolu přít - o globalizaci.

Dohaduji se, že zastánce multikulturalismu, ač možná nebude ve všem hájit film sám, nalezne zalíbení v jeho tezi. Stesk bolívijského chlapce po domově a půvab, s nímž se svou nizozemskou dívkou vychovávají své miminko, vášeň čečenského exulanta pro vlast válcovanou ruskou armádou, smířlivé promluvy marockého marginála, polepšeného z delikventa na kurýra s mopedem, střídané antiklipovými, nedějovými, statickými prostřihy na pouliční každodennost s tvářemi snad všech antropologií popsaných odstínů i tvarů -- to vše má jistě ilustrovat etnickou rozmanitost jako pobídku k toleranci a rovněž jako dar, jenž může inspirovat.

Ekologova antiteze nebude mířit k tomuto povrchu amsterdamského sociálně-kulturního okraje, jak se ve filmu jeví, nýbrž k jeho nezjeveným souvislostem a kontextům. Jeho první otázka nezní, čím vším nás příslušníci odlišných kultur obohatí -- a v této věci se svým druhem patrně nepovede spor. Když však bude výčet přínosů hotov, stejně se ekolog zeptá: proč vlastně přicházejí?

Nebude moci uhnout před faktem, že Nizozemí má největší hustotu osídlení ze všech zemí na světě. Na několikanásobku jeho rozlohy se pěstuje ve třetím světě píce pro nizozemský dobytek, jenž produkuje tolik hnoje, že jej nizozemská půda nevstřebá, a je pak nutné zase jej vyvážet do třetího světa. Příklad nizozemského zemědělství je názornou, nikoli však nejvážnější ilustrací hospodářského modelu, založeného v časech koloniální expanze a v principu udržujícího schémata v té době zrozená. Je to hospodářský model, který způsobuje neúprosnou ekologickou tíseň, který rozbíjí pevné sociální vztahy uvnitř komunit a rodin a který ve svém důsledku podkopová jakékoli možnosti demokratické samosprávy.

Nikoli náhodou bolívijský indián dá své dceři jméno, jež v jeho mateřštině značí cosi jako rodinnou a komunitní solidaritu či družnost. Slzy v jeho očích při shledání s matkou -- bylo by třeba dovysvětlit, zda se neuskutečnilo jen díky filmové produkci -- nebyly slzami radosti, nýbrž hlubokého soužení z odloučení v životě, jenž se vymkl ze svého řádu. A konečně přes všechnu, jistě dobře míněnou, snahu prospět svým bolívijským druhům, kdybychom měli nalézt jedno slovo, které vyjádří štědrostí provázený návrat našeho nizozemského Bolívijce do jeho rodné, chudičké vesnice v horách, patrně by znělo: rozpaky.

Nakolik nizozemský model hospodaření způsobuje -- byť především nepřímo -- ztrátu domovů lidí, kteří pak přicházejí obohatit multikulturní okraj západních megapolí? Ekolog má za prokázané, že mocně, a má rovněž za prokázané, že se jedná o hospodářský model, který není udržitelný a není opravitelný dílčí reformou; tudíž musí být nahrazen hospodářským modelem jiným. Jakkoli oba přátelé budou mít, domnívám se, před závorkou, že k příchozím se máme chovat laskavě a v čem je to možné, hledat u nich poučení, ekolog patrně neuzná imigraci plodící multikulturnost za příznivý rys globalizace, neboť pro něj na prvním místě zůstane otázka: jak změnit svět, aby ti dobří lidé nemuseli opouštět své domovy.

Jakub Patočka

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

4. 11. 2002

pro pana patočku...hk