Osobnosti se nechaly 'uvěznit' na protest proti Castrovi

17. 3. 2004 - PRAHA [BBC]

Jednu hodinu svobody za jednoho kubánského politického vězně se rozhodli obětovat někteří čeští politici, novináři, umělci a aktivisté, mimo jiné Petr Pithart, Petr Mareš, Ivan Jirous, Šimon Pánek a další. Až do čtvrtka se budou po hodině střídat v symbolickém vězení, které v horní polovině pražského Václavského náměstí postavila nadace Člověk v tísni.

Akce se koná u příležitosti prvního výročí mohutného zátahu na opoziční aktivisty na Kubě, po němž bylo uvězněno pětasedmdesát lidí. Někteří z nich dostali tresty přesahující 25 let.

Český poslanec na Kubě

Kubu navštívil nedávno poslanec českého parlamentu, Petr Bratský: "Jel jsem mimo hlavní město, což se velice dobře hodilo. Jako turista jsem si mohl půjčit automobil a navštívili jsme celkem šest rodin," vysvětluje Bratský.

Evropská vězení se s poměry na Kubě podle něj nelze srovnat, kubánské vězení je spíše srovnatelné s tím, co zažívali čeští vězni v Thajsku. Vězni na Kubě žijí bez lékařské péče. Na slunce mohou jen na hodinu v týdnu. "Samotka je pro ně paradoxně lepší, protože jinak jsou zavřeni třeba s mnohonásobnými vrahy nebo s lidmi, kteří je beztrestně a s vědomím bachařů okradou o jejich osobní věci," popisuje poslanec.

Bez dolarů ztraceni

Manželky vězňů jsou podle poslance, který rodiny navštívil, velmi chudé, starají se o několik dětí a často nemají zaměstnání.

"Rodiny jsou bez dolarového příjmu ztraceny. Kdo ho nemá, závisí na přídělovém systému, který stačí tak na týden v měsíci," říká Petr Bratský. Příbuzní vězňů prý velice věří v obrat k lepšímu, ale jsou velice vyčerpaní. Uvěznění muži byli většinou intelektuály, kteří i fyzicky těžko snášejí věznění.

"Příbuzní vězňů žijí ze solidarity sousedů, a tak byli velice rádi, že jsme je navštívili. Kromě solidarity a psychické podpory jsme jim předat pár drobných dárků," popisuje Bratský.

Pomoc zakázána

Režim v Havaně přijal zákon, který zakazuje Kubáncům pomoc. Nelze tak lidem dávat peníze, léky ani techniku. Když to režim zjistí, jsou za to podle platných zákonů jsou stíháni. Navíc vězňové svědomí jsou za mřížemi neprávem, jen proto, že podepsali podpisovou akci.

Podle Bratského čeští turisté, kteří Kubu navštíví a podporují turistický průmysl komunistické Kuby, mají možnost přes společnost Člověk v tísni navázat kontakt s rodinami vězňů svědomí. A přes zmíněné potíže jejich rodinám dovézt drobné věci, léky a peníze.

Na scéně i primátor

Symbolické vězení na podporu kubánských disidentů v Praze vypadá jako bouda s dřevěnými mřížemi, ze střechy vlaje kubánská vlajka. První vězeň, Šimon Pánek, měl na sobě pruhovaný vězeňský úbor, v boudě byl člověk, který měl zřejmě představovat bachaře.

Na úvod zaznělo jen pár slov, stručný projev měl pražský primátor Pavel Bém. S jednou písničkou vystoupil i evangelický farář a poslanec Svatopluk Karásek. Celá akce by měla skončit ve čtvrtek protestem před kubánskou ambasádou.

Žádný zástupce kubánských úřadů na Václavském náměstí nebyl, dá se čekat, že věc Fidela Castra budou před tuzemskou veřejností obhajovat především komunistická strana a jí blízcí publicisté.

Ambasáda mlčí

Na Václavské náměstí přišel i dokumentarista Petr Jančárek, který byl po protestní akci před kubánským vyslanectví napaden, údajně někým ze zaměstnanců ambasády. Věc řešila policie, ale Jančárek říká: "Probíhá podání u soudu, v jakém to je nyní stavu, nevím. Ten člověk, který inicioval mé napadení, už je zpátky na Kubě."

Při vyšetřování případu začal váznout kontakt s kubánskou ambasádou. "Dělali mrtvé brouky, ani se ten člověk nedostavil na výzvy policie, pokud jsem dobře informován, k podání vysvětlení," uvedl Petr Jančárek.

Důležitá je solidarita

Každá veřejná akce podobná této vyvolává otázku, zda má nějaký praktický význam, když z Prahy je na Kubu daleko. Chilan Carlos González ze společnosti Člověk v tísni ví, že je to obtížné, přesto si však myslí, že podobné akce jsou pro Kubánce důležité: "Kubánci jsou určitým způsobem izolovaní. Nedostávají se jim informace, co se děje skutečně ve světě a takové akce, jako je tahle, mohou pro ně znamenat určitou solidaritu."

González mnohokrát mluvil i s bývalými českými disidenty, kteří připomínají solidaritu jako dobrou věc. Podle něj je to u Kuby úplně stejné. Obtížně se dostávají i k informacím. Mohou si naladit mezinárodní stanice, které vysílají přes Miami, například rádio Martí.

"Ale je to těžké, protože existuje velká informační blokáda, nemohou se dostávat k informacím tak snadno jako v demokratickým zemích," říká González.

Kubánci v Česku

Na pomoci své zemi se podílejí i Kubánci pracující v České republice. Podle Gonzáleze jsou někteří pod velkým tlakem: pokud se takových akcí zúčastní, nedostanou pak vízum nebo povolení se vrátit na Kubu.

"Mnozí tam mají rodinu a strach je viditelný," domnívá se Carlo González. Přesto jsou tací, kteří se angažují a spolupracují, někteří anonymně, někteří otevřeně. "Je to dobře, protože pomáháme Kubě, a je moc pěkné, když se Kubánci angažují a nemusíme mít na tu práci cizince," myslí si Chilan González.

Ondřej Štindl, Martina Mašková