Komise požaduje sběr a recyklaci všech baterií

3. 12. 2003 - PRAHA/BRUSEL [EkoList]

Evropská komise přijala návrh nové směrnice o bateriích, která požaduje sbírání a recyklaci veškerých baterií na trhu Unie. Jejím cílem je zabránit tomu, aby použité baterie končily ve spalovnách nebo na skládkách, a získat zpět různé kovy obsažené v bateriích. Poněvadž na výrobu baterie jsou spotřebovávány tisíce tun různých kovů, jejich sběr a recyklace má přispět i k šetření přírodních zdrojů.

Při přípravě nového návrhu Komise provedla tzv. Rozšířenou studii dopadu na životní prostředí (Extended Impact Assessment). Studie identifikovala taková opatření, která se jeví jako nejlépe udržitelná jak z hlediska životního prostředí, tak z ekonomického a sociálního pohledu.

"Zajištěním, aby žádná použitá baterie nevypadla ze sběrného a recyklačního systému, bude tento návrh chránit nás a životní prostředí před riziky, která staré baterie představují, pokud jsou spalovány nebo skončí na skládce," říká Margot Wallströmová, komisařka pro životní prostředí. "Diskuse o nové směrnici o bateriích jsou vedeny už několik let a nyní prezentujeme konkrétní a vyvážený návrh. Jeho zavedení bude povzbuzovat chování přátelské k životnímu prostředí u všech účinkujících v životním cyklu baterie. Nejdůležitější je, že spotřebitelé budou muset přispět k ochraně životní prostředí donesením použitých baterií na sběrná místa."

Průměrně 800 000 tun automobilových, 190 000 tun průmyslových a 160 000 tun přenosných spotřebitelských baterií se prodá na trhu EU za jeden rok. Kovy použité v bateriích jsou různé: v automobilech jsou většinou olověné akumulátory, průmyslové baterie obsahují nikl a kadmium. Trh přenosných spotřebitelských baterií se skládá z baterií pro běžné použití (většinou zinko-uhlíkových a alkalických s manganem), kulaté akumulátory (hlavně rtuť, oxidy stříbra či manganu, lithium) a nabíjecí baterie (hlavně nikl-kadmium, nikl-kovový hybrid, lithiový iont a zatavené olověné akumulátory).

Rtuť, olovo a kadmium jsou nejproblematičtější substance v bateriovém odpadu a baterie s těmito látkami jsou klasifikovány jako nebezpečný odpad. Ale ostatní kovy použité v bateriích jako zinek, měď, mangan, lithium a nikl mohou také představovat nebezpečí pro životní prostředí. V případě spálení se kovy dostanou do vzduchu a zbytků po spalování. Když baterie skončí na skládkách,kovy přispívají k výluhu ze skládek. Navíc se zde ocitnou i hodnotné kovy jako stříbro, nikl či kobalt.

Současné zákony nestačí

Existující legislativa Unie selhala v adekvátní kontrole rizik způsobovaných bateriemi v odpadu a ve vytvoření homogenního rámce pro sběr a recyklaci baterií. Tím, že se stávající zákony uplatňují pouze na baterie s určitým obsahem kadmia, rtuti nebo olova, pokryjí ročně pouze 7 % ze všech přenosných baterií na trhu EU. Navíc spotřebitelé byli zmateni co sbírat a co nikoliv, proto se sběru raději nezúčastnili vůbec. V důsledku toho v současnosti stále končí baterie v životním prostředí. Například v roce 2002 v průměru 45 % celkového množství přenosných baterií prodaných v evropské patnáctce (přes 72 tisíc tun) šlo na skládky či do spaloven.

Automobilové a průmyslové baterie jsou v současnosti sbírány celkem efektivně díky pozitivní hodnotě recyklovaného olova a dostupnosti sběrných systémů průmyslových nikl-kadmiových baterií. Aby bylo možné garantovat jejich 100% sběr, navrhuje Komise zákaz jejich spalování a skládkování.

Pro přenosné baterie by bylo těžké vynucovat zákaz kvůli jejich malé velikosti a širokému spektru uživatelů. Proto mají členské země založit sběrný systém, který umožní zákazníkům vracet baterie bezplatně. Cíl navrhovaný ve směrnici, na jehož základě bude hodnocena efektivita národního sběrného systému, bude 160 gramů na obyvatele za rok (asi 4-5 baterií).

V návrhu je však i dodatečný cíl, který se týká speciálně nikl-kadmiových baterií. Komise doufá, že se podaří sebrat 80 % všech Ni-Cd článků vyprodukovaných ročně v každém členském státě. Státy se přijetím nové směrnice zavážou, že budou monitorovat množství těchto přenosných baterií v pevném komunálním odpadu. Na základě zjištěných výsledků může Komise - pokud to bude považovat za nutné - navrhnout v budoucnu další bezpečnostní opatření.

Za recyklaci budou odpovídat výrobci

Návrh stanoví ambiciózní cíle pro recyklaci, ale počítá i s tím, že mnohé sebrané baterie nebudou ve stavu vhodném pro recyklaci. Recyklační proces pro olověné akumulátory by měl pokrýt veškeré olovo a 65 % průměrné hmotnosti akumulátorů, u Ni-Cd baterií by měl zahrnovat veškeré kadmium a nejméně 75 % průměrné hmotnosti baterií. U ostatních baterií stačí recyklovat 55 % jejich průměrné hmotnosti.

Za sběr všech typů baterií a akumulátorů, nakládání s nimi a recyklaci, ponesou zodpovědnost výrobci, v případě přenosných spotřebitelských baterií se předpokládá sdílení nákladů se státní správou a samosprávou. Členské státy budou muset zaznamenat u všech výrobců baterií, zda poskytnou finanční garance, že jsou schopni nakládat s použitými bateriemi, a to dříve než umístí své výrobky na trh. Výrobcům bude povoleno zavést "viditelný příspěvek" na nové baterie po dobu čtyř let od vstupu směrnice v platnost.

Komise předpokládá, že dodatečné roční náklady na sběr a recyklaci baterií podle nové směrnice budou představovat asi 1-2 euro na domácnost.

Článek jsme převzali se svolením redakce on-line deníku EkoList po drátě. Ukázkový výtisk tištěné verze časopisu si můžete objednat zde.

Iva Nachtmannová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: