Venezuelské věznice zasáhla masová hladovka
14. 7. 2006 - PRAHA [E-žurnál]
Zatímco toto pondělí začali s hladovou vězni v sedmi ze třiceti venezuelských věznic, ve středu se do hladovky zapojilo již na osm tisíc vězňů ve třinácti věznicích.
“Soudní průtahy jsou ve Venezuele problémem již dlouhá léta. Ve vězení je 19 tisíc lidí, z nichž více než 50 procent trpí procedurálními průtahy, což nám může nám obraz o rozsahu problému,“ uvedl ministr vnitra a spravedlnosti Jesse Chacón.
Dosud byla protestní akce vězňů nenásilná… „a my doufáme, že vězni, jejich požadavek na rychlejší soudy podporujeme, tento směr zachovají a neuchýlí se, například, k takzvaným krvavým protestům (kdy se vězni řežou na ramenech a na trupu),“ uvedl katolický kněz Pedro Moreno, který slouží jako obecný kaplan ve vězeních.
Nenásilná povaha protestu je přitom v kontrastu s obecným klimatem ve venezuelských věznicích, kde jsou vezni ozbrojeni noži, pistolemi a často i granáty.
Průměrná úmrtnost ve vězeních se blíží jednomu úmrtí denně. Počet násilných úmrtí činil v roce 2004 277, v roce 2005 408 a v prvních 196 dnech letošního roku 150, uvádí venezuelská nevládní organizace, která se zabývá situací ve vězení.
“Vězni vedou svůj protest nenásilně a někteří jejich aktivisté nás požádali, abychom mluvili o jejich požadavcích, aby mohli zůstat v anonymitě, protože se obávají, že po hladovce by mohli být převezeni do jiných věznic,“ uvedl ředitel nevládky Humberto Prado.
Dokument se sepsanými požadavky vězňů byl předán ministrovi vnitra a spravedlnosti, nejvyššímu soudu a národnímu shromáždění. Náměstek ministra spravedlnosti Yuri Pimentel již podstoupil vyjednávání s vůdci hnutí.
Po obhlídce věznic Pimentel uvedl, že důvody pro protest „se zdají být oprávněné a platné, (vězni mají pravdu“. “Doufáme jen, že situace se nestane násilnou. Dosud provádějí své akce nenásilně,“ dodal.
Podle pozorovatelů se jedná o staré požadavky, o něž vězni usilují již dlouho, nové však je to, že je prosazují kolektivně – a že se neuchýlili k povstání a k násilí. Loni se vězni a jejich příbuzní uchýlili k jiné formě boje,když se příbuzní, jejichž počty v některých momentech dosáhly až stovek, sami dobrovolně nechali po návštěvách vězni unést.
Za tragickým násilím ve vězeních stojí především skupiny vězňů, které se snaží dostat prostory pod svou kontrolu, a poté též krutí bachaři: ti se neštítí sáhnout ani k upalování vězňů zaživa v jejich celách. B2hem 14 let tak bylo podle lidskoprávních organizací upáleno na 180 vězňů.