Konec kočovného života Romů v černobílých fotografiích

26. 2. 2004 - PRAHA [Czechcentres]

-foto-

Výstavní kolekce snímků, jež je svrchovaně humanistickou zprávou o stavu romského světa a jeho proměnách od poloviny 50. let minulého století až po dnešek, však zároveň svědčí o tom, že autentické vykročení vstříc příběhům lidí, kteří se zdánlivě nehodí do světa velkých příběhů o pokroku a civilizovanosti, je jediným poctivým způsobem, jak se zhostit úkolu vědění a dobít přitom citadelu lidskosti a krásy.

Eva Davidová se již v průběhu svých studií (etnografie, sociologie a dějiny umění) na pražské Filosofické fakultě University Karlovy rozhodla pro nezprostředkovaný kontakt s autentickým prostředím obyvatel romských osad a městských romských komunit východního a středního Slovenska. Zde se započalo její badatelské úsilí, vedené snahou zdokumentovat a pro budoucno zachytit sociálně-kulturní skutečnost a tradici romského etnika.

Její zájem se soustředil především na fonografické záznamy původní romské ústně tradované kultury - na romské pohádky, písně a tradiční vyprávění. Snímky olašských Romů, jež autorka pořizovala převážně v letech 1958-1959, zachycují kočovný život těchto nomádských lidí, jejichž vozy se navždy zastavily v roce 1959 na základě zákona č. 74/1958, kterým chtěla tehdejší majoritní společnost docílit násilné asimilace romské minority a kterým položila základ budoucích tragických osudů mnoha romských mužů a žen. Svými snímky z městského prostředí průmyslových sídel Čech a Moravy se pak Eva Davidová snaží podat svědectví o přesídlení slovenských Romů do prostředí, jež zrušilo historický a regionální kontext, v němž se romská kultura doposud vyvíjela, a dramaticky tak proměnilo povahu a strukturu tohoto společenství.

Nezměrné osobní zaujetí autorky a skutečnost, že se odvážila poctivě naslouchat způsobu romského života, jeho vnitřní logice a řádu, tak uchránily její fotografie od osobní nezúčastněnosti a jakési odbornické objektivity. Naopak jim vtiskly charakter neopakovatelné osobní události, jež se stala hlubokým svědectvím a výpovědí o jinakosti i stejnosti našich bližních. Fotografické formáty svojí přiznanou a nezastíranou syrovostí neškoleného přístupu využívají chybějící retuš a práci s plnou plochou negativu k tomu, aby podtrhly autenticitu a nestrojenost daného okamžiku, ve kterém snímek vznikl jako tichá dohoda mezi autorkou a lidskou komunitou, která se jí tímto otevřela ve své jedinečnosti. Evě Davidové se svým zaujetím podařilo překročit rámec odborné a reportážní fotografie natolik, že její vizuální svědectví o cestách Romů obstojí samostatně i v kontextu uměleckého dokumentu autorů současné fotografie.

V kontextu absolutního etického významu druhého člověka pro naši žitou realitu, se jeví právě fotografie lidské tváře či společenství tváří jako způsob svědectví, jenž klade na autora výsostný nárok být práv zvykům obyčejům a etosu jisté autentické verze světa, kterou dané společenství žije.Pouze ten, kdo tento nárok přijímá, opouští svůj idiom a počíná hovořit řečí světa druhých, pouze ten může proměnit popisnou událost fotografického záznamu v událost povahy výsostně etické. Právě to se odehrává na fotografiích Evy Davidové, na kterých se nám dostává příležitosti sklenout oblouk života slovenských a českých Romů - od snímků sotva odrostlých dětí, přes snímky, zachycující tradiční romská řemesla a zvyky,až po citlivé portréty nejstarších členů tohoto lidského společenství.

Přestože fotografie Evy Davidové vznikaly původně jako dokument vědeckého úsilí, její osobní zaujetí je přetavilo zároveň v naprosto suverénní kvalitu estetickou, tedy v zážitek krásy. Myslím, že nezaujatou krásou svých fotografií nás Eva Davidová učí Boha opět vnímat. Nikoliv však jen Boha romského, nýbrž Boha, jenž je společný nám všem.

Romové v Čechách a na Slovensku

Romové žijí téměř po celém světě, hlavně však v Evropě. Na Slovensku představují desetinu z celku obyvatelstva. Spojují je základy jazyka, kultury a způsobu života, což vše vychází ze společného indického původu. Na území bývalého Československa, dnes Slovenské a České republiky se nacházejí čtyři skupiny Romů: čeští a moravští Romové(většina jich zahynula za 2.světové války),slovenští a maďarští Romové, němečtí Sintové a Romové olašští, do roku l959 převážně kočovní.

Fotografie olašských Romů, s odstupem času o to vzácnější, pocházejí převážně z let 1958 až 1959. Autorka na nich zachytila konec kočovného života Romů. Lidské osudy k nám promlouvají ozvěnou časů a vyprávějí o cestách, kdy kola jejich vozů se dotočila v únoru 1959 a kdy byli tito Romové přinuceni k základní změně svého způsobu života. I to zachycují autorčiny fotografie - první týdny a měsíce života na jednom místě.

Více o autorce dokumentárního cyklu

Eva Davidová se narodila se v Praze, kde vyrostla i vystudovala a do roku 1976 působila v Sociologickém ústavu Akademie věd i jinde. Je etnograf, sociolog a historik umění - s vlastní specializací na etnické procesy a národnostní, zejména romskou problematiku. Publikovala řadu knih a odborných článků, má nejrozsáhlejší sbírku romských písní u nás. Je členkou několika našich i mezinárodních odborných organizací, kupř. Gypsy Lore Society, kde je v současnosti členkou řídícího výboru (the Board of Directors).

Výstavu připravila Správa českých center a České centrum Bratislava. Výstava bude ukončena 19. března.

Petr Kurka

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

23. 2. 2009