Kampaň Práce pro děti: Češi by poslali své děti do práce, ve světě otročí miliony dětí
31. 1. 2012 - PRAHA [Econnect]
Hlavním cílem kampaně je vyvolat mezi českou veřejností diskusi o tom, za jakých podmínek je dětská práce přijatelná a zda lze aktivně přispět k omezování dětské práce ve světě. Ohlasy na inzeráty, diskuse pod články v médiích i debaty na portálech zaměřených na maminky ve většině potvrzují, že dětská práce Čechům nevadí. Nevědí totiž, co to je. „Nabídku dětské práce maminky převážně vítaly. Děti se podle nich naučí znát hodnotu peněz, osvojí si pracovní návyky nebo si přivydělají ke kapesnému,“ popisuje diskuse na webech tisková mluvčí NaZemi Gabriela Štěpánková. „Práci chápaly matky ovšem ve smyslu například roznosu letáků a shodovaly se na věku od 13 až 15 let.“
Podle odhadů Mezinárodní organizace práce a podle Ministerstva práce USA (nedávná zpráva US Department of Labor) pracovalo v roce 2010 ve světě kolem 215 milionů dětí. „Z 215 milionů pracujících dětí je víc než polovina mladších 12 let. A 115 milionů dětí vykonává nebezpečnou práci,“ uvádí ředitel organizace NaZemi Pavel Malíř Chmelař. „Když hovoříme o dětské práci, jde o činnost, kvůli které děti nechodí do školy nebo je nebezpečná pro jejich zdravý tělesný a duševní vývoj. Nezřídka se jedná o těžkou fyzickou práci. Děti někdy pracují i 14 hodin denně. Nejvíce ke zneužívání dětské práce dochází při pěstování zemědělských plodin jako bavlna, cukrová třtina, tabák nebo káva. Následují manufaktury a výroba například cihel, koberců, obuvi či šití oděvů. Významně jsou děti využívány také v těžebním průmyslu, například při těžbě zlata, diamantů a uhlí,“ dodává Pavel Malíř Chmelař.
Nejčastějším stereotypem, který zaznamenává NaZemi při osvětě o dětské práci a který se potvrdil i při kampani Práce pro děti, je domněnka, že práce dětí vylepšuje rozpočet rodiny, tím pádem je lepší dětskou práci neomezovat. „Je pravda, že děti pracují, aby sobě a rodině vydělaly na jídlo. Ale to k omezení jejich chudoby v důsledku nepřispívá. Zkušenosti z Habsburské monarchie, Anglie, Německa, ale samozřejmě i dnešních rozvojových zemí ukazují, že naopak odstranění dětské práce pomohlo ke snížení chudoby,“ vysvětluje Pavel Malíř Chmelař. „Děti dostávají nižší mzdu než dospělí, a práce dětí tak snižuje cenu práce v celém regionu. A navíc děti, které nechodí do školy, mají těžko šanci získat v dospělosti lepší zaměstnání,“ doplnil Chmelař.
Český a evropský trh obecně je s dětskou prací spjat více, než si lidé umějí představit. „Kakao z Pobřeží slonoviny, oděvy z Bangladéše nebo bavlna z Uzbekistánu – zde je velmi pravděpodobné, že kupujete zboží, na jehož výrobě pracovaly děti,“ uvádí ředitel NaZemi Pavel Malíř Chmelař. Bojkot zboží ke zlepšení situace nepřispěje, naopak by udělal mnohem více škody než užitku. „Obchodníci nám tvrdí, že zákazníky původ zboží nezajímá. Je potřeba jim dokázat, že lidé mají zájem kupovat eticky „čisté“ zboží,“ dodává Pavel Malíř Chmelař. Jsou to právě obchodníci, kteří mají možnost podmínky výroby zboží v rozvojových zemích pozitivně ovlivnit.
NaZemi – společnost pro fair trade prosazuje globální rozvojové vzdělávání do škol i mimo ně, zasazuje se o zodpovědnost firem v jejich dodavatelském řetězci a propaguje fair trade jako účinnou podporu chudým pěstitelům a řemeslníkům z rozvojových zemí. Do 1. dubna 2011 existovala pod názvem Společnost pro Fair Trade.
www.nazemi.cz