Mučení není doménou středověku

26. 6. 2003 - BRNO [Econnect]

-foto-

Elektrošoky v Egyptě, mučení jako prostředek teroru v Guatemale, mučení a vraždy lidskoprávních aktiistů v Indonésii, vyhrožování obráncům lidských práv v Turecku, mučení právníka v Zimbabwe, další nepřípustné praktiky v Indii, Kolumbii, Francii, Spojených státech i České republice. Mučení a nelidské zacházení je i v jedenadvacátém století realitou ve více než sto padesáti zemích světa. Dnešní den – 26. červen – byl Organizací spojených národů vyhlášen Světovým dnem na podporu obětí mučení; tento den dnes veřejnosti připomínají aktivisté v Praze, Brně a Pardubicích.

Dobrovolníci místních skupin mezinárodní organizace pro lidská práva Amnesty International dnes ve zmíněných třech městech otevřou infostánky, které se pokusí kolemjdoucím téma mučení přiblížit. Brněnští aktivisté už brzy ráno postavili stan na náměstí Svobody v centru města – kromě letáků informujících o různých oblastech porušování lidských práv jsou na místě panely s fotografiemi a příběhy lidí, kteří mučením v nedávné době prošli. „Mučení je i dnes každodenním jevem v mnoha státech světa. Také v demokratických zemích se můžeme setkat například s nadměrným používáním síly ze strany příslušníků bezpečnostních složek,“ vysvětluje aktivistka Naďa Vlahová.

"Naším cílem je ukázat lidem, že k porušování lidských práv nedochází pouze v zemích třetího světa, ale že tento problém je aktuální téměř v každé zemi, tedy včetně západních evropských zemí," dodává další aktivista brněnské Amnesty Radek Dvořáček. Mučení je používáno ve více než dvou třetinách zemí světa – oproti dřívějšku však jeho oběťmi už nejsou nejčastěji političtí vězni, ale chudí, přistěhovalci, příslušníci menšin či lidé podezřelí ze spáchání trestného činu. Běžné je bití pěstmi, holemi, násadami zbraní, amatérsky vytvořenými biči, železnými trubkami, baseballovými páskami či elektrickými kabely; mezi metody mučitelů patří i ponořování obětí do vody, zhášení cigaret na kůži, trhání nehtů, odstraňování očních víček, tažení obětí mučení za jedoucím autem. "Oběti trpí pohmožděninami, vnitřním krvácením, zlomenými kostmi, vyrážením zubů a rozbitými tělesnými orgány, některé oběti umírají. Znásilňování a sexuální zneužívání vězňů je také silně rozšířeno," uvádí Amnesty ve zprávě k už dříve uskutečněné kampani nazvané Zastavte mučení.

Organizace upozorňuje, že obětí mučení se může stát kdokoliv bez ohledu na věk, politické přesvědčení či etnickou příslušnost – podobně jako turecký občan Tekin Demir. Ten byl spolu se svým synem v dubnu loňského roku zatčen kvůli "podpoře ilegálních skupin" – oba strávili dva dny na protiteroristickém oddělení ankarské policie. Podle informací AI měl Tekin Demir zavázané oči, byl svlečen do naha a během vyšetřování byl týrán elektrošoky, studenou vodou a bitím. Policejní oddělení opustil s ostříhanými vlasy a knírem, prsty opařenými vroucí vodou a rozbitými podrážkami policejních bot. Když lékařská prohlídka před propuštěním neprokázala žádná zranění, Tekin Demir podal formální stížnost: poté bylo zjištěno, že vedle dalších zranění utrpěl několik zlomenin.

Byť je Česká republika zemí relativně bezpečnou, pravidelně se nedokáže vyhnout kritice mezinárodních lidskoprávních organizací. Vedle Amnesty International upozorňuje například i Human Rights Watch na neprošetřené případy policejní brutality, na které světové organizace upozorňovaly především po stížnostech lidí zadržených během zasedání finančních institucí v Praze v roce 2000. Jedním z nedávných kritizovaných případů je pak nevyjasněná smrt občana romského původu, který v loňském roce zemřel za nejasných okolností po pádu z okna brněnské policejní služebny. Případ dosud nebyl řádně vyšetřen.

Jana Sobotková