Diář nabízí portréty nositelek Nobelovy ceny míru

15. 11. 2007 - PRAHA [GITA]

Již po jedenácté vydává obecně prospěšná společnost proFem diář Slavné ženy nejen střední Evropy (2008). Tentokrát v něm lze nalézt portréty dvanácti držitelek Nobelovy ceny míru. Je jich prozatím přesně dvanáct – jako měsíců v roce. První z nich byla Bertha von Suttner, která byla oceněna v roce 1905, zatím poslední Wangari Maathai, jež cenu získala v roce 2004. Třináctý portrét, který vždy bývá bonusem, je věnován ženám a mírovému hnutí.

„Válečná tažení byla a jsou v dějinách naší matičky Země věcí mužů, směr přitom udává mužské myšlení, řešení problémů mužskou logikou, a především koncentrace moci v rukou mužů. I diskuse k radarové základně USA v českých Brdech přibližuje obyvatelstvu naše dočasná vládní reprezentace čistě mužskou logikou, pomineme-li oslavné písně na počest amerického prezidenta z úst ministryně obrany České republiky (která navíc přesně reprezentuje pozici ženy v mužském světě). Obrana proti budoucímu ´velkému nebezpečí´ z Íránu či Koreje formou dalšího zbrojení je z genderového hlediska mužským argumentem, zvyšování napětí vůči Rusku už téměř ohrožováním bezpečnosti nás všech,“ říká v úvodním slovu ředitelka proFem Marie Saša Lienau. Dodává, že člověk ženská se čas od času neubrání představě malých kluků na pískovišti, kteří se navzájem plácají lopatičkami po hlavě a boří si své stavbičky. „Jenže tady už jde o skutečnou velkou hru, z níž jsou ženy ve velké většině vyloučeny,“ uvádí Lienau.

Proto si v diáři Slavné ženy nejen střední Evropy čtenáři a čtenáři rok co rok mají možnost přečíst portréty významných ženských osobností, tentokrát těch, které byly oceněny za úsilí o mír. O barmské opoziční političce Aung San Suu Kyi, která získala Nobelovu cenu míru v roce 1991, se třeba v diáři na rok 2008 lze dozvědět, že jí ovlivnil osud jejího otce Aung Sana. Ten jako generál úspěšně bojoval za nezávislost Barmy na anglickém koloniálním panství a krátce před cílem se v roce 1947 stal obětí atentátu. Kdyby nedošlo k této tragické události, stal by se prvním barmským svobodně zvoleným prezidentem.

Suu Kyi nyní tráví dlouhá léta v domácím vězení, kam ji uvrhnul barmský vojenský režim, proti kterému dlouhou dobu protestuje. „Jako buddhistka se vyrovnává s izolací jen díky přísné disciplíně a meditacím. Čas tráví šitím, gymnastikou, hrou na klavír a studiem jazyků,“ uvádí autorka portrétu Cornelia Heuer, jejíž německý text přeložila Lienau. Diář lze objednat v proFem. Na webu této obecně prospěšné společnosti budou také aktualizovány informace o místech, kde bude možno diář koupit přímo.

Diář si už čtvrtým rokem pravidelně pořizuje dvaatřicetiletá Jana Hromská z Prahy. „Poprvé mi jej věnovala kamarádka k Vánocům. Ač jsem v té době dostávala plno jiných diářů, tenhle mi přišel hned něčím výjimečný. Je to vlastně jakási malá knížečka, do které se lze vracet i po uplynutí daného roku. Až mi bylo líto si do něj psát. Ale užívám jej aktivně a pak jednotlivé diáře schovávám. Je to báječný nápad a dozvídám se tam opravdu zajímavosti. Už se těším, až si zakoupím ten na příští rok,“ řekla gitĚ.

Loni v listopadu oslavil český ženský diář své desáté narozeniny. Těm byla přítomna také německá lingvistka Luise Pusch, která obdobné diáře začala vydávat v roce 1988 v Německu – proFem se jimi inspiroval. „Líbí se mi, že český diář obsahuje také, pokud je možné je sehnat, obrázky žen, na jejichž výročí je vzpomínáno. My jsme toto dodržovaly pouze v prvních letech. Pak nám nakladatelství řeklo, že na to již nejsou peníze. A tak zůstala ´jen´ jména. Škoda,“ uvedla loni pro gitU Pusch.

Andrea Cerqueirová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: