Výstava vypráví příběh Šumavy

6. 4. 2007 - PRAHA [Econnect]

Kdo by čekal obsáhlou suchopárnou expozici nebo naopak plytké shrnutí základních informací, velmi by se mýlil. Na výstavě si na své přijdou jak běžní turisté tak i znalci Šumavy, jak dokládá i starší manželský pár z Prahy: ,,Ze Šumavy pocházíme a i teď tam jezdíme za příbuznými, moc se nám tam líbí, takže jsme si výstavu nemohli nechat ujít." Ani děti však nepřijdou zkrátka. Celou výstavou je provází Faustin (Karel Klostermann) a pod jeho vedením si mohou například vyrobit kartáč, navrhnou etiketu krabičky sirek nebo hledat tajenky dřevěných skládaček všech tvarů (včetně milíře na výrobu dřevěného uhlí).

Výstava je rozdělena na několik logických celků. Prvním je přehled historického osídlení od prvních zatoulaných pravěkých lovců, přes středověkou kolonizaci a příjezd prvních turistů v poslední čtvrtině 19. století až po poslední velkou událost, kterou bylo odstranění Železné opony.

Faunu Šumavy reprezentují vycpaná zvířata, včetně vyhubených velkých šelem (vlk a medvěd) a pozvolna se navracejícího, konflikty s pytláky trpícího rysa. Největšímu zájmu se však těší pochopitelně živý pstruh potoční. Doby, kdy se do šumavských potoků plavali třít i lososi, jakého zde můžeme vidět alespoň vycpaného, je bohužel (od vybudování střekovského jezu na Labi) dávno pryč. Lososi dosahují hmotnosti 8 až 13 kg, takže právem sklízejí obdiv návštěvníků z řad rybářů.

Flóru Šumavy můžeme sledovat v dlouhodobém vývoji od třetihor, kdy zde rostly rostliny, jež u nás dnes potkáme jen v parcích, zahradách a arboretech (liliovník, magnolie). A jak víme, že tomu tak bylo? To výborně ilustruje vykopaný profil šumavského rašeliniště, v jehož vrstvách se dochovala pylová zrna jednotlivých rostlin. Zvláštní pozornost je věnována mechům a lišejníkům, sympatické je, že jsou vystavovány živé a opatřeny českými názvy. Provazovku nebo vousatec si tak každý může snadno zapamatovat.

Jelikož je však Šumavu třeba chápat jako jeden celek, následuje popis rozmanitých lesních společenství odpovídající nadmořské poloze, případně půdním podmínkám. Setkáme se tak s bučinami, smrčinami, suťovými javořinami i reliktními bory. Pralesní rezervace reprezentuje výřez z Krále smrků, 450 let starého stromu padlého na Boubíně, a to i v důsledku zvýšené turistické aktivity v jeho těsné blízkosti.

Možná proto vnímají návštěvníci turistiku, narozdíl od těžby zlata nebo kácení lesa, jako ohrožení: ,,Kašperské hory, Kvilda, to jsou nádherné lokality, je to kraj, který by se neměl nechat zničit, turisti se všude snaží dostat, jako na Boubíně, tam je taková velká účast a pak se tam všecko sesouvá... Je dobře, že je Šumava chráněná oblast, jinak by to bylo zničené, protože lidé se neumějí chovat." Kromě lesů si výstava všímá i luk a pastvin nebo šumavských rašelinišť, zapsaných mezi mokřady mezinárodního významu.

Šumavu však netvoří jen přírodní prostředí, ale také její obyvatelé. I jim je věnována patřičná pozornost. Středu místnosti dominuje šumavská světnice a podrobně jsou popsána řemesla, jimž se obyvatelé věnovali, např. těžba dřeva s celou sbírkou dřevařských nástrojů, těžba rašeliny, pálení dřevěného uhlí s maketou milíře v životní velikosti, lesnictví a myslivost, ale i speciality jako domácí výroba světově proslulých dřeváků, sirkařství a v neposlední řadě i tiskárna knih ve Vimperku, tisknoucí miniaturní korány pro export do arabských zemí.

Svébytná šumavská kultura je zachycena na vystavených starých fotografiích i v dílech mnoha autorů, z nichž jsou kromě Karla Klostermanna zmiňováni i A. Stifter a J. Váchal. Málo kdo ví, že i patrně první hraný film v České republice (Pašijové hry v Hořicích - 1895) pochází rovněž z předšumaví. Vysloveným unikátem alespoň v rámci ČR jsou malovaná umrlčí prkna, jejichž soubor výstava rovněž nabízí.

Jako na většině moderních výstav ani zde nechybí elektronické prvky. Občanské sdružení Antikomplex připravilo promítání dvojic fotografií ze stejných míst před a po roce 1945, na elektronické mapě si návštěvník může nechat zobrazit, všecky vodní toky, národní přírodní rezervace nebo sklárny v jednotlivých historických obdobích. Vrcholem všeho je 3D interaktivní mapa, která umožňuje opravdový rozlet nad šumavskými kopci (jinak přístupná i na stránkách NP Šumava).

Vskutku originálním počinem je i váha (bohužel zařazená do dětského programu), kde se návštěvník může rozhodnout, jak postupovat proti kůrovci (kácet či nekácet) nebo vymyslet vlastní řešení. Jedinou jeho chybou je, že zatím je především příležitostí pro ventilaci špatných vtipů.

Vlastní výstavu doprovázejí některé další akce jako jsou například ,,Dny šumavské kuchyně" a zejména pak konference Šumava - konflikt člověka a přírody, kterou pro širokou veřejnost pořádá Národní zemědělské muzeum ve spolupráci s Akademií věd ČR, a která proběhne 24.5 v přednáškovém sále Národního zemědělského muzea.

Michal Řepík