Pánové prominou aneb Sorry, gentlemen

25. 1. 2007 - PRAHA [Gita]

Pánové prominou aneb Sorry, gentlemen. To je název neprodejné publikace europoslankyně Věry Flasarové pojednávající o rovných příležitostech. Ty podle podtitulu knihy nejsou jen problémem žen. Dvojjazyčná publikace je financována frakcí GUE/NGL (Evropské sjednocené levice/Severské zelené levice) v Evropském parlamentu.

„Žena muže inspiruje, dokud ji muž nevlastní.“ Tímto citátem Sorena Kierkegaarda je publikace otevřena. Kniha obsahuje dvě části – první je jakýmsi esejem o vlastním tématu, druhá obsahuje několik vystoupení Flasarové v Evropském parlamentu či jejích novinových rozhovorů. Kapitoly jsou různorodé, Flasarová píše třeba o ženách ve světle náboženství či předsudcích zakořeněných v jazyce – tam cituje kupříkladu z knihy Claudia Lévi Strausse Smutné tropy, kde je popsána domorodá vesnice po odchodu mužů následovně: „Nezůstal tam nikdo, s výjimkou žen a dětí“.

Kniha dále obsahuje kapitolku o tom, jak se ženy prosazují v dějinách. „Buď zbožná, nebo provokuj! Takové byly dvě cesty, jimiž ženy vstupovaly do dějin,“ uvádí Flasarová. V kapitole Dvacáté století – věk nového osvícení? zase zmiňuje ženy v literatuře: „Slavný básník John Percy Shelleye toho napsal, v porovnání se svou ženou Mary, mnohem, ba nesrovnatelně více. Ale, ruku na srdce, kdo, snad s výjimkou studentů na britských středních školách, zná Shelleyho? Zato Frankenstein žije. Dokonce ožil i několikrát na filmovém plátně. Hle, žena z domácnosti a jak předčila básníka-profesionála, miláčka bohů Shelleyho? Cožpak si lze představit většího triumfu ženy?“

Co se týče genderové otázky jako takové, podle slov Flasarové přirozenými cestami vše postupuje pomalu. „A také, v rámci Evropské unie, Evropy a světa hodně nerovnoměrně. Jsem skutečně přesvědčena, že některé země Evropy už ani nepotřebují klást genderovou otázku mezi palčivé problémy a mezi politické priority. Naproti tomu jinde na světě je to skutečně problém,“ píše europoslankyně. Věnuje se také ženskému tisku. „O ženách se vždy soudilo, že čtou denní tisk mnohem méně než muži, neboť tento je uzpůsoben mužskému vnímání věcí. Proto měly ženy číst něoc jiného. Prvními periodiky, které se specializovaly na ženy, byly módní žurnály,“ uvádí Flasarová s tím, že první takové časopisy se objevily již v 18. století. Už ve století následujícím zaznamenaly rozmach. Ženy ale do novinařiny vstoupily i aktivně – například George Sand, Karolína Světlá či Louissa Weissová.

V publikaci nechybí ani statistické údaje o zaměstnanosti žen. „Například z února loňského roku existuje statistický údaj Evropské unie, podle kterého ženy vydělávají v průměru stále asi o 15 procent méně než muži – porovnáno v rámci jednotlivých profesí,“ píše europoslankyně. Zmiňuje též zajímavý fakt, že ženy poměrně hodně pronikají do tzv. netradičních profesí. „Společnost vnímá výrazně častější pronikání žen do tradičně mužských povolání (asi 30 procent), než je tomu naopak (12 procent),“ uvádí Flasarová, která jednu kapitolku věnovala také feminismu, ženským hnutím. „Jako žena bych se asi měla radovat z toho, že zejména v posledních letech se tak hodně mluví a píše o ženské problematice, o rodině, dětech, o práci a kariéře žen... Jsem ale tak trochu nedůvěřivá, když se o něčem mnoho mluví a mnoho píše. To se někdy stává, že se pak málo dělá,“ zmiňuje Flasarová v kapitolce A co tedy dál? S apelem, že pouhá slova nestačí.

Andrea Cerqueirová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: