Základní životní podmínkou je volný venkovní výběh
23. 2. 2007 - PLZEŇ [Econnect]
Martin Hyťha pracuje v ekologické organizaci Děti Země na kampani za zlepšení životních podmínek drůbeže a dalších průmyslově chovaných zvířat v České republice. V rozhovoru popisuje, jak toto sdružení s aktivitami ve prospěch hospodářských zvířat začalo a čeho již dosáhlo, jak se potýká se státní správou a co chystá do budoucna.
Proč se vůbec zabýváš velkochovy hospodářských zvířat?
Mám dojem, že nejen stát a zemědělci, ale někdy i ekologické organizace nevnímají dostatečně závažně problém špatných životních podmínek zvířat ve velkochovech. Asi to bude tím, že se téměř celý proces výroby živočišných potravin odehrává skrytě, „za zavřenými dveřmi“. Hospodářská zvířata jsou přitom ale stejnou součástí přírody, jako třeba zvířata žijící volně.
Jak se vyvinula situace od doby, kdy se Děti Země začaly problematikou drůbežáren zabývat?
Vše začalo u řešení kauzy drůbežáren na Domažlicku v létě 1999 - ta vznikla jako běžná kauza Centra pro podporu občanů Dětí Země, kdy jsme pomáhali místnímu občanskému sdružení a třem obcím, které se výstavbě bránily. Dlouho se vedly vyhrocené spory a dokonce proběhly blokády staveniště. Podařilo se však navázat komunikaci s investorem, který přišel s návrhem kompromisu a uzavřeli jsme smlouvu. Z toho vzešel nápad začít řešit více případů a zaměřit se na podmínky chovaných zvířat a samozřejmě také vliv velkokapacitních chovů zvířat na životní prostředí. Tímto způsobem sledujeme několik lokalit v ČR už asi půldruhého roku, v současnosti jich máme evidováno kolem patnácti. Na případu Velkého Malahova vznikl předpoklad, že by i jinde mohly být problémy s dodržováním předpisů a ukázalo se, že to tak je.
Jaké jsou nové případy?
Malahov byla u nás snad první drůbežárna, která zavedla chov v takzvaných obohacených klecích. Od té doby se nové stavby pro chov nosnic téměř nestaví. Kvůli zvyšující se spotřebě drůbežího masa se začaly stavět především velkochovy brojlerů. Někdy je velký problém prosadit i to, aby se alespoň dodržovaly zákonné limity vyhlášky, kterou si vyžádaly standardy EU. Investoři se snaží předpisy obcházet a stavební úřady zase znají spíš stavební předpisy, než parametry pro životní podmínky zvířat. Veterinární správy jsou jako dotčený orgán účastníkem povolovacích řízení, ale někdy mám pocit, že sehrávají roli zástupců drůbežáren a nejsou ve vyžadování předpisů vůbec důsledné. Nelze to říct paušálně, ale většinou ano.
Jak to vypadá konkrétně, znamená to, že samy vyhlášku nedodržují?
Často si vyhlášku vykládají nejvolnějším možným způsobem a nedělají problém v případě, že se vyhláška porušuje nebo obchází. Například u brojlerů na konci výkrmu je povoleno chovat maximálně 34 kg živé váhy na metr čtvereční a ve vyhlášce je uvedeno, že chovatel může tyto limity upravit. V případě jednoho řízení na Zlínsku si veterinární správa vyložila vyhlášku tak, že je možné posouvat limit i směrem nahoru a schválili návrh 40 kg na metr. To už je v opravdu velmi zásadním rozporu s etologickými potřebami zvířat, zahraniční studie uvádějí pro zvířata přijatelnou hustotu například 25 kilogramů na metr čtvereční.
Podařilo se vám také prosadit nějaká zlepšení?
To je dobrá otázka…. Kromě Velkého Malahova, kde byly podmínky zajištěné smluvně, tak ve správních řízeních šlo zatím spíš jen o kosmetické úpravy. Šlo třeba o upravení světelného režimu v Horšově, tak aby odpovídal normálním podmínkám. Nyní by měl být režim šestnáct hodin světla a osm hodin tmy. Původně žádal investor 23 hodin světla denně. V jiné drůbežárně jsme prosadili prodloužení krmné linie tak, aby byla v souladu s vyhláškou. Úřady často prohlašují, že podmínky zvířat nejsou předmětem povolovacího řízení. Nadějně vypadalo posuzování jedné stavby ve Středočeském kraji, kde byl odpovědný úředník ochotný dát do podmínek náš návrh na limit 25 kg váhy zvířat na metr čtvereční, ale ve výsledném povolení se to naneštěstí neobjevilo. Do budoucna se chceme pokusit využít zákon proti týrání zvířat, ke kterému podle našeho názoru ve velkochovech často dochází.
Zkoušeli jste s veterinárními správami spolupracovat?
Jednou se povedlo navázat spolupráci na dodržování podmínek ve Velkém Malahově. V souvislosti s epidemií ptačí chřipky hrozilo, že nebudeme mít jinak smluvně zajištěný přístup na kontroly v drůbežárně. Po jednání s ředitelstvím se podařilo dohodnout režim kontrol.
Můžeš ještě víc popsat, co je v současnosti z hlediska zvířat špatně?
U brojlerů je základní problém, že jde o přešlechtěná a svým způsobem i zdegenerovaná a zdeformovaná plemena. Jsou vyšlechtěná na co nejrychlejší růst svalové hmoty. Brojler od vylíhnutí vyroste například za čtyřicet dva dní do porážkové hmotnosti. V praxi pak ke konci výkrmu už jejich kostra neunese tělo a dochází často ke zlomeninám. Další problém je například u nosnic na podestýlce. Přirozeně mají slepice potřebu vytvářet hejna. V hale s počtem deseti tisíc kusů nemohou vytvářet společenskou hierarchii a projevuje se často agresivita. Aby se vzájemně „nepozabíjely“, žhavým ostřím se jim odstraňují špičky zobáků, což je pro ně mimořádně bolestivé. Ještě hůře jsou na tom slepice v klecích, které nemohou uspokojit téměř žádné přirozené potřeby. Zvířata by podle mě měla mít jako základní životní podmínku volný venkovní výběh.
Jak si představujete pokračování kampaně?
Chceme se zaměřit i na osvětu, chystáme informační materiály a výstavu pro školy, která bude informovat o podmínkách života drůbeže a také o tom, co pro ni člověk může udělat.
A co pro ni člověk může udělat?
V zásadě má každý na výběr tři základní možnosti – kupovat si biovýrobky, jíst vegetariánskou, nebo veganskou stravu. Případně si zřídit domácí malochov, to ale samozřejmě není pro většinu lidí reálné.
Unavuje
vás tvorba www stránek v HTML? 
vytisknout