Česká menšina v chorvatském Daruvaru přichází o svá práva

16. 10. 2006 - PRAHA [Radio Praha]

Česká menšina v Chorvatsku je jednou z nejpočetnějších a také nejlépe organizovaných krajanských komunit na světě. Jen na Daruvarsku žije kolem dvanácti tisíc lidí, kteří se hlásí k českému původu. Pracují zde krajanské spolky, hudební, taneční, folklorní i divadelní soubory a není prakticky týdne, aby v některé z českých obcí neproběhl nějaký festival. Jsou tu české knihovny, vydavatelství Jednota publikuje každoročně řadu českých knih i krajanský týdeník, existuje tu dokonce i česká mateřská školka, základní škola a gymnázium.

Během tzv. domovinské války se Češi jednoznačně přihlásili k chorvatské straně a jejich soužití s většinovou společností bylo dlouhá léta vydáváno za vzor. To ovšem najednou neplatí. Češi na Daruvarsku se v posledních měsících setkávají s rostoucím chorvatským nacionalismem, místní úřady jim brání v užívání češtiny jako úředního jazyka, policie jim dokonce zakázala použít českou vlajku.

Na nedávném Týdnu zahraničních Čechů hovořila Milena Štráfeldová o této situaci s poslankyní chorvatského parlamentu za českou menšinu Zdeňkou Čuchnilovou a předsedkyní Svazu Čechů v Chorvatsku Lenkou Janotovou. Poslankyně Čuchnilové se zeptala, jak tento problém vůbec vznikl.

Z. Čuchnilová: "Problém je v tom, že Republika Chorvatsko, přestože má velmi dobré menšinové zákony, dovolila, aby o implementaci zákonů rozhodovala lokální samospráva. To vytvořilo konfliktní situaci, kde politici na nižší úrovni odmítají vrátit zděděná práva, která česká menšina na tomto území měla."

Čemu konkrétně se říká zděděná práva?

Z. Čuchnilová: "Zděděná práva jsou všechna práva, která byla někde zapsána. Naše práva o použití českého jazyka jako úředního jazyka byla definována ve stanovách v r. 1974 a 1984 a právě na tomto základě je bereme jako zděděná práva. Nejde ale jen o úřední používání jazyka. Právě ty dvojjazyčné názvy veřejných úřadů, veřejných institucí, názvy ulic ukazují na to, že Češi tam žili. A možná jde právě víc o toto, nežli o komunikaci, kterou používáme."

Paní Janotová, jak se to projevuje v praktickém každodenním životě?

L.Janotová: "Češi se cítí velice zklamáni, protože je to taková legitimace našeho prostředí, že Češi rovnoprávně používají český jazyk, jako ho používali ještě za bývalé Jugoslávie."

Pro upřesnění: vy jste tedy ve styku s úřady v chorvatském Daruvaru mohli dříve běžně používat češtinu?

L.Janotová: "Protože mnozí zaměstnanci na různých úřadech jsou původem Češi, ukončili českou školu a normálně komunikují v českém jazyce, tak jsme český jazyk jak na úřadech, tak v obchodech, bankách a všude používali."

Dočetla jsem se ve vašem časopise Jednota, že tam došlo i k nějakému problému s vyvěšením české vlajky. O co šlo?

L.Janotová: "Šlo o neinformovanost nebo neznalost. Policejní úřady nebraly v úvahu naše právo, že můžeme jako česká menšina používat své symboly. A symbolem našeho svazu je náš znak, ale i česká vlajka. A oni to brali tak, že je to vlajka cizího státu."

Z čeho vlastně tento konflikt vznikl?

Z. Čuchnilová: "Myslím, že ten konflikt pramení jen z lokální politiky. Několik místních magnátů má za to, že je ohrožen chorvatský lid. Možná je to tím, že česká menšina na Daruvarsku opravdu hodně pracuje, nechává všude stopy, a možná je to závist nebo žárlivost, protože my opravdu ve všem vynikáme a oni nás nemohou dostihnout. A snad i kvůli této žárlivosti se tam zrodila tato vzpoura lokálních politiků. Myslím si, že pomalu začal zase vzrůstat chorvatský nacionalismus, ale podle mne je to především tím, že u všech těchto zákonů nebylo pro exekutivu definováno, jaký je mechanismus kontroly. A právě proto tam teď takové jiskřičky jsou."

A je to tedy problém české menšiny versus místní správa v Daruvaru, anebo celé daruvarské společnosti?

Z. Čuchnilová: "Ne, myslím, že ne. Třebaže, když tento problém vznikl, jsme se začali pomalu dělit. Pomalu se my Češi necítíme na ulici dobře, protože se říká: oni něco chtějí! Oni ale nejsou nikdo jiný, nežli právě občané tohoto města, patří do Daruvaru. Vždycky jsme se cítili velmi dobře integrováni, a pokud jsme se odlišovali, tak to byla právě ta naše česká kultura, český jazyk a snaha udržet češství."

Paní Janotová, znamená to, že může být nějakým způsobem ohrožena budoucnost českého školství na Daruvarsku, případně vydavatelství Jednota nebo spolkový život v Daruvaru a v jeho okolí?

L.Janotová: "Pokud platí zákony, které nám zaručují možnost, že si můžeme vydávat své časopisy, a pokud jsou české školy zařazeny do chorvatské školní soustavy, tak nám to nebezpečí nehrozí. Přeci jenom se ale v Daruvaru rozvíjí takové nezdravé ovzduší, a jakmile naše rodiny pocítí, že se na nás poukazuje, tak se možná budou samy trošku stahovat a nebudou se chtít tolik česky vyjadřovat. Chtěla bych tu jen upozornit, že když se v tom poválečném období začalo upozorňovat na to, že by se měly znovu vrátit dvojjazyčné nápisy, tak nám bylo řečeno: jestli to dáme vám, budeme to muset dát i Srbům. A pak bude ten náš Daruvat moc divně vypadat. A možná se vám to v budoucnu nevyplatí."

Jak chcete, paní poslankyně, dál postupovat?

Z. Čuchnilová: "Musím říct, že jsme o tom už jednali i na Radě menšin. To je státní rada, to znamená celostátní úroveň, kde má tato rada také prakticky za úkol kontrolovat, jak se provádějí naše zákony. Jedním z usnesení bylo to, že samotná Rada dá v případě české menšiny v Chorvatsku a v případě češtiny v Daruvaru podnět k Ústavnímu soudu. Druhá možnost byla ta, že naše menšinová rada na úrovni Daruvaru přednesla Ústavnímu soudu žádost, aby některé paragrafy daruvarských stanov prohlásil za odporující zákonu a chorvatské ústavě. Jednoduše se musí určit, kdy budou používat symboly své menšiny. Jde o český prapor a český znak. Ale protože si Svaz Čechů v Chorvatsku vybral, že jejich symbolem nebude nic jiného než česká vlajka a český znak, mají to zapsané ve svých stanovách a mají od státu uznáno, že je můžou používat, tak se právě tento incident neměl stát. Není možné, že policie padesát let neví, že se tato symbolika používá."

Je to problém jen na Daruvarsku, nebo se s podobnými konflikty setkávají Češi v Záhřebu, Rijece nebo jinde, kde žije česká menšina?

Z. Čuchnilová: "Musím odpovědět, že tato situace je teď specifická v Daruvaru. Setkávají se s ní ale například i Maďaři. Taky svou dvojjazyčnost nebo úřední používání jazyka nemají zavedeno ve všech obcích. O srbské menšině nebudu mluvit, tam je ten konflikt mnohem hlubší. V Chorvatsku mají všechna práva určena zákonem jenom Italové. A tady chci říct, jaká je úloha mateřského státu, země, ze které pocházíme. Jakmile se nedovolí něco Italům, na co mají právo, italský stát hned reaguje. Byli bychom velmi rádi, kdyby český stát takto zareagoval. My jsme především Češi, takže očekáváme od českého státu, že nám v takové situaci také pomůže. Že řekne: dejte práva, která jsou v souladu s legislativou Chorvatska, ale nediskriminujte menšiny."

Milena Štráfeldová

DISKUSE - KOMENTÁŘE: