SKOK: Magistrát nemá právo určovat, kdo může žít v centru
6. 9. 2010 - PRAHA [Econnect]
Pražští radní schválili akční plán bezdomovectví. Součástí tohoto plánu je vznik tábora pro bezdomovce na okraji Prahy, kam budou tito lidé sváženi speciálními minibusy. Lidé chudí a lidé bez domova byli a jsou v každé společnosti. Ve všech velkoměstech světa je to stejné. Je iluzí domnívat se, že vystěhováním bezdomovců do polí za městem se problém vyřeší. Oni nejsou ti, kdo necítí bolest, hlad, zimu a osamělost.
Přijdou zpět, neboť jejich prostředím jsou právě rušné části centrálních čtvrtí města. Myslet si, že má někdo právo rozlišovat, kdo si "zaslouží" žít v centru, a kdo má "povinnost" žít za městem, je dnes poměrně velký přežitek. Začínaly tak ostatně všechny totalitní režimy.
Armáda spásy, která v Praze začala působit na začátku 90. let, nás naučila, že starost o bezdomovce je sice vždy nákladná a málo efektivní, přesto je prvním úkolem každého velkoměsta poskytovat služby sociálního a zdravotního charakteru v místech, kde se bezdomovci zdržují, uspokojovat jejich malé potřeby.
Občanské sdružení SKOK zásadně nesouhlasí se vznikem takového tábora připomínající spíše ghetto, do kterého budou tito lidé deportováni a izolováni od normálního života. Ani služba sociálních pracovníků nabízená a poskytovaná v takovém místě nemůže tento zásadní moment nijak nahradit. Sociální služby jsou efektivní v případě, že jsou poskytovány v místě, kde jsou lidé, kteří je potřebují.
„Apelujeme proto na Magistrát hlavního města Prahy, aby tento záměr přehodnotil a pomohl vytvořit ve spolupráci s neziskovými organizacemi a dalšími zainteresovanými subjekty účinnější síť sociálních služeb, které povedou ke skutečné resocializaci lidí bez domova a které pomohou zmírnit důsledky bezdomovectví,“ říká předseda SKOKu Pavel Novák.
Je potřeba snažit se budovat síť malých zařízení sociálních služeb. Účelné je, aby lidé, kteří ztratili bydlení, nebyli koncentrováni do jedné lokality, ale byli integrováni do společnosti. Azylové domy, noclehárny nemusí být v centru, ale v dobrém dosahu MHD, aby tito lidé měli možnost jezdit do práce. Denní centra, místa se zdravotnickou pomocí je potřeba zřizovat tam, kde se lidé bez domova pohybují.
Je to zkušenost několika desetiletí ze starých členských států EU (ze západní části Evropy), z USA, Kanady, Austrálie aj., ze zemí s demokratickou tradicí.