|
Relativní chudobou je ohrožen jeden milion lidí
18. 10. 2005
Zdeňka Kuchyňová [Radio Praha] -
V roce 1987 se v Paříži sešlo asi 100 tisíc lidí, aby vzdali hold těm, kteří trpí hlady, ignorancí a násilím. Několik let poté OSN vyhlásila tento den jako Mezinárodní den za vymýcení bídy. Hladem a podvýživou trpí na světě přes 800 milionů lidí. A právě v tento den se setkávají charitativní organizace, politici a veřejnost, aby diskutovali o řešení problému chudoby.
"Členské organizace už tradičně zapalují v tento den ohně v celé Evropě v mnoha městech, v mnoha zemích EU. Bylo to zahájeno před několika lety ve Finsku a také my se chceme symbolicky připojit k tomuto zapálení ohňů," uvedl Ilja Hradecký, ústřední ředitel Naděje, která se spolu s Arcidiecézní charitou a Armádou spásy stará o bezdomovce a sociálně slabé lidi.
Akce, která byla pojatá jako happening s bezdomoveckým gulášem, hudbou a divadlem, však přilákala k informačním stánkům jen málo lidí. Přitom není tak složité se pod hradici chudoby dostat, často k tomu stačí ztráta práce, rozvod, alkohol, krach firmy a podobně. Jak uvedla oblastní ředitelka Naděje Petra Lakatošová, v České republice je relativní chudobou ohrožen jeden milion lidí. Jsou to lidé, pro něž chybí práce, pak ti s minimálními příjmy a nejistou mzdou. Podle evropského statistického úřadu však má v Česku podprůměrný příjem jen osm procent lidí.
"Chudoba je mnoharozměrný pojem. Záleží, z jakého úhlu se na ni podíváme. Je tzv. relativní chudoba nebo chudoba extrémní. Například relativní chudoba se měří podle toho, jak je v té které zemi nastaven nejnižší příjem. A od toho se odvozuje relativní chudoba na polovinu nejnižšího příjmu. U nás chudoba není v takové podobě, v jaké ji známe třeba z afrických zemí, ale my jako Naděje se denně setkáváme s chudobou lidí, kteří jsou sociálně vyloučeni a můžeme říct, že ta chudoba je i mezi námi."
Kolik k vám přijde lidí, vedete si nějaké statistiky? "Od roku 1995 naším programem prošlo asi 14 tisíc lidí. Denní centrum v Bolzanově ulici navštíví v průměru 200 lidí."
Dostat se ze sociálního dna je složité. Když chce člověk začít chodit do práce, potřebuje bydlení. Když chce začít bydlet, potřebuje peníze, které ale nemá, dokud si nenajde práci. Vedle toho člověk žijící na ulici získává jiné návyky a jeho návrat je o to těžší. Přesto se to podle Petry Lakatošové podaří zhruba 30ti procentům jejich klientů.
"Teď mi přišla na mysl jedna rodina, která žila v zahrádkářské kolonii na Žižkově. Byli to rodiče s jedním dítětem. Žili v zahradním domku, který byl určen k likvidaci, žili tam ve velmi skromných podmínkách, bez elektřiny a přesto se snažili tu svoji životní situaci ustát. Syn chodil normálně do základní školy, pán pracoval, paní byla vedená na úřadě práce. Když jsme tu rodinu našli, tak jsme je ubytovali v jednom našem středisku, paní jsme zaměstnali jako pečovatelku. Dneska ta rodina žije v podnájmu a můžu říct, že se jí podařilo integrovat zpět do společnosti."
I když chudoba v Česku existuje, ze zprávy OECD vycházíme jako země s nejnižšími rozdíly mezi bohatými a chudými na světě. Například nejchudších dvacet procent domácností je na tom v Česku po Japonsku nejlépe na světě. Obecně jsou v zemích Evropské unie díky silné sociální síti a vzdělanosti výrazně nižší rozdíly v příjmech jednotlivých domácností oproti asijským a hlavně jihoamerickým zemím. Míra bohatství je však relativní. S příjmem 500 amerických dolarů měsíčně patříte u nás k průměru, v USA mezi "chudáky" a v Africe jste finanční magnát.
Zdeňka Kuchyňová
|
|
 |
|
