Čína: Vláda pokračuje v cenzurování na internetu, zakázala tibetský blog

Oeser se narodila v roce 1966 a absolvovala čínský Institut pro národní menšiny a později navštěvovala pekingskou výtvarnou akademii. Od roku 1990 pracovala jako editorka časopisu Xizang Wenxue (Tibetská literatura) ve Lhase. Je autorkou deseti knih, včetně jedné knihy sebraných básní, prózy nazvané Poznámky o Tibetu (2003) a dvou studií Kulturní revoluce 1966 – 76, které nebyly v Číně distribuovány.

Oeser byla v roce 2004 zbavena své pracovní pozice v Tibetském kulturním sdružení ve Lhase poté, co čínské úřady označily pozitivní zmínky o dalajlámovi v její tvorbě za „politické chyby“. Podle HRW nemohla také od té doby Oeser získat pas.

Vzhledem k tomu, že čtenáři v Číně neměli žádný přístup k jejím knihám, začala Oeser co nejvíce používat internet pro šíření své tvorby. V únoru 2005 Oeser spustila první blog na stránkách www.tibetcult.net.

Přestože první webové stránky a blogy týkající se Tibetu byly spuštěny zhruba v roce 2000, blog Oeser nastavil nové standardy k diskusi o celé řadě vysoce citlivých témat jako např. HIV/AIDS v Tibetu, tibetská železnice, čtyřicáté výročí kulturní revoluce či události v Tibetu v březnu 1959. Tento blog vybízel stále větší počet tibetských a čínských intelektuálů a mnoho příslušníků etnických menšin, aby veřejně diskutovali o tématech týkajících se Tibetu jako např. etnická diskriminace, ničení životního prostředí a kulturní úpadek jako důsledek migrace.

V letech 2005 a 2006 byly některé stránky na www.tibetcult.net dočasně znepřístupněny a potom znovu spuštěny. V květnu 2006 Oeser získala možnost blogovat na stránkách www.daqi.com. Oba blogy nakonec byly znepřístupněny v červenci 2006. Její třetí pokus o elektronickou diskusi na stránkách http://woeser.bokee.com čínské úřady znemožnily na konci září tohoto roku.

Čínská vláda a představitelé komunistické strany v současnosti agresivně usilují o znepřístupňování webových stránek, blogů a dalších internetových diskusí, které se týkají témat citlivých z hlediska vládní politiky. Úřady při tom používají sofistikovanou síť lidské a technologické kontroly. Novináři, blogeři, tvůrci webových stránek, spisovatelé a publicisté, kteří posílají informace mimo Čínu či debatují mezi sebou o Tibetu, Tchajwanu, lidských právech apod., tak čelí trestu ve formě ztráty zaměstnání či až dlouhodobému vězení. Čínskou vládní cenzuru internetu zdokumentovala HRW v srpnu tohoto roku ve zprávě “Race to the Bottom”.

V lednu 2005 bylo pět tibetských mnichů z kláštera Drakar Trezong odsouzeno až na tři roky nucených prací za vydávání časopisu “Great Rays of the Sun and Moon”, který podle úřadů obsahoval „separatistické“ tendence. V červnu tohoto roku čínské úřady zakázaly domácím médiím psát o princezně Yabshi Pan Rinzinwangmo, která je dcerou tibetského pančenlámy. Ten je v tibetské hierarchii druhým nejvýznamnějším duchovním po dalajlámovi, a proto pro čínské úřady představuje symbol tibetského odporu.

Čínská vláda podepsala ale neratifikovala Mezinárodní úmluvu o občanských a politických právech, přičemž v Tibetu neumožňuje žádnou svobodu projevu, shromažďování ani náboženskou svobodu. Členové tibetské opozice jsou pravidelně zadržováni a mučeni a i ti, kteří jenom praktikují své náboženství jsou vystaveni útlaku ze strany úřadů.