Český helsinský výbor vydal zprávu o stavu lidských práv v ČR za rok 2002

Aktuální Zprávu o stavu lidských práv v České republice v roce 2002 zveřejnil Český helsinský výbor na svých stránkách www.helcom.cz. V pořadí již devátá zpráva ČHV, která je letos publikována pouze na Internetu (nikoli v knižní podobě), je předkládána v češtině a angličtině, a věnuje se problematice diskriminace menšin – především Romů, vězeňství, právům dítěte, stavu soudnictví a kvalitě policejní práce, dále právům postižených, zacházení se seniory v domácí sféře a diskriminaci některých skupin obyvatelstva, zejména žen, na pracovním trhu.

Jednotlivé stati obsažené ve zprávě ČHV jsou zpracovány především na základě informací získaných z přímé zkušenosti pracovníků a aktivistů ČHV – na rozdíl od minulých let, kdy bývala do zprávy zahrnuta také řada příspěvků pracovníků jiných organizací. Zpráva tak obsahuje pouze dvanáct statí, které se značně liší rozsahem a použitou metodologií; v okamžiku, kdy monitorování situace této oblasti v České republice přebírá stát, se tak stává spíše doplněním (ovšem důležitým doplněním) než celkovým popisem stavu lidských práv.

V oblasti ochrany práv dětí si Český helsinský výbor všímá mimo jiné průtahů v soudních řízeních, jež se týkají života dětí – autoři zprávy stav popisují jako trestuhodné slovy "zdá se, že soudce v některých případech čeká na to, až se případ vyřeší sám". Oddělení právních analýz ČHV je znepokojeno dlouhodobými spory o děti, kdy – ačkoliv to zákon dovoluje – nejsou nijak, anebo velmi málo postihováni ti, kdo tyto spory opakovaně a často zbytečně vyvolávají. Zpráva také poukazuje na fakt, že v situaci, kdy se rozšiřuje vrstva sociálně slabších rodin, které nemohou svým dětem zajistit kvalitní servis, mizejí či jsou omezovány některé preventivní programy, které těmto dětem pomáhaly. Organizace a instituce, které se ve stále nedostatečném počtu věnují volnočasovým aktivitám dětí a mládeže, stát dostatečně nepodporuje.

Dalším ve zprávě zpracovaným tématem je politika rovných příležitostí mužů a žen na trhu práce. Při ucházení se o zaměstnání se velice často diskriminace žen objevuje v plné šíři – a ženy samy, často i z důvodu neinformovanosti, některé projevy diskriminace nepovažují za něco nežádoucího, protiprávního či nepřístojného. I když si mnohé ženy jsou vědomy svých práv, ne vždy je možné jich bez obtíží využívat. S pomocí ČHV podala stížnost k úřadu práce a posléze i žalobu na zaměstnavatele s požadavkem finančního odškodnění uchazečka o zaměstnání, která splňovala všechny požadované předpoklady pro přijetí, které však zaměstnavatel písemně potvrdil, že ji nepřijímá, protože požaduje mladší pracovníky. Zarážející na celém případu je fakt, že zaměstnavatelem byla státní instituce – a podle zprávy ČHV se diskriminační praktiky u orgánů státní správy vyskytují opakovaně. Následující pasáž je věnována ochraně práv seniorů - zpráva upozorňuje, že systém sociálních služeb je nepružný a neodpovídá potřebám seniorů a systém péče o zdraví se zaměřuje preventivně zejména na pracující a mladé lidi; v kritickém stavu je zejména následná péče, která nemá dle oficiálních předpokladů přesahovat dobu tří měsíců, a proto neřeší problém dlouhodobě nemocných bez naděje na zlepšení stavu.

Při referování o ochraně práv zdravotně postižených pak zpráva poukazuje na nízké povědomí veřejnosti o skutečných problémech této minority – to se podle ČHV projevuje ve velmi nízkém zájmu společensko-politické reprezentace státu tyto problémy účinně a efektivně odstraňovat. Kromě kritiky absence systémového, plánovaného a komplexního přístupu k potřebám minority zdravotně postižených zpráva upozorňuje na znepokojivý přístup médií k této menšině. "Stává se módou ukazovat scény zesměšňující přirozené vlastnosti a danosti určité skupiny lidi – občanů se zdravotním postižením. V roce 2002 tak naše nejsledovanější média vysílala i scénu, v níž nejpopulárnější herečka současnosti na dotaz, zda je přítomný muž s těžkou vadou páteře, lidově zvanou 'hrb', jejím synem, odvětila, že 'ona nic s velbloudem neměla'," popisuje zpráva konkrétní případ. Část zprávy věnovaná ochraně práv pacientů si všímá mimo jiné stížností, které se týkají problémů psychiatrických pacientů, vězňů se zdravotními obtížemi či mladých lidí s negativními zkušenostmi z porodnictví. Chybí také legislativa pro nedobrovolné umístění osob v ústavech a pro rozhodování o nedobrovolné psychiatrické léčbě s podrobnější specifikací práv duševně nemocných.

Situaci romské menšiny zpráva představuje prostřednictvím výzkumu provedeného mezi studenty Romské střední škole sociální v Kolíně. Ačkoli tento průzkum prezentuje výhradně názory úzké a nereprezentativní skupiny Romů, lze z výsledků vyčíst, že míra začlenění romské menšiny do společnosti je i Romy samotnými vnímána jako neuspokojivá, což vede k pokračujícím migračním tendencím. Ohledně svobody náboženského vyznání neobdržel ČHV během sledovaného roku žádné podněty ve věci uplatňování tohoto práva. Výbor však upozorňuje, že náboženská uskupení žádající o registraci nebo oprávnění jsou vystaveni libovůli státních úředníků – je tomu tak podle ČHV proto, že Zákon o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností (3/2002 Sb.) itnoruje rovnost náboženských právních subjektů před zákonem.

Na mnohé neřešené problémy, mimo jiné na velmi nízkou aktivitu ze strany státu, zpráva upozorňuje v kapitole věnované multikulturní výchově. Výrazné změny v roce 2002 ČHV zaznamenal také v otázce problematiky azylu a postavení cizinců - jednou z nejvýraznějších událostí pro tuto oblast bylo přijetí novely azylového zákona, která zavedla výrazně restriktivní právní úpravu azylové politiky. Dopodrobna zpráva také rozebírá vztah lidských práv a policie, a to jak z pohledu fungování policie uvnitř, tak v otázce práce policie ve vztahu k občanům. Podle zprávy mimo jiné místy přetrvává nekvalitní personální práce a existují hodnověrné náznaky korupce, vzdělanostní deficit příslušníků Policie ČR se snižuje jen postupně. Kritizována je situace u Služby cizinecké a pohraniční policie a u služeb pořádkové a dopravní policie – z hlediska korupčních praktik a lidsky nepřijatelného chování, a také fakt, že kontrolní mechanismus policie je stále pouze interní s malou možností vhledu a kontroly ze strany občanské společnosti. Dále se ČHV věnuje soudní reformě - s výhradou, že o jejím dokončení není možné v současné době ještě hovořit, a to nejen kvůli oddálení úpravy organizace soudní moci: například Evropský soud pro lidská práva řeší velký počet případů průtahů v soudním řízení a soud již v prvních případech rozhodl v neprospěch ČR. Podle zprávy přetrvává stav porušování práva na časově dostupný spravedlivý proces.

Kapitolu poslední, avšak nejobsáhlejší, tvoří informace o stavu vězeňství. To za posledních pět let doznalo významných změn – otevřelo se veřejnosti, zvyšuje se kvalifikace příslušníků a zaměstnanců Vězeňské služby ČR a i ve vězeňství stoupá úcta k lidské důstojnosti, lidským právům a základním svobodám. Zpráva ČHV však upozorňuje, že přesto dochází k situacím, kdy se vězni ocitají v nepřiměřených podmínkách. Kromě jiného jsou vyjmenovány nedostatky v počtech sociálních zařízení znemožňující dostatečnou hygienu (s pravděpodobností zhoršování hygienických návyků vězňů), rizikové kolektivní ubytování vězňů nesoucí riziko šikany či kriminální nákazy, nedostatky ve zdravotní péči a stravování. Kritizují-li sami vězni podmínky ve vězeňství, pak se stížnosti nejčastěji týkají stravy, hygieny, oblékání, výměny prádla a oděvů, odesílání a příjmu korespondence, způsobu postupování a vyřizování stížností, neúměrné přísnosti podmínek s ohledem na typ věznice či rozhodování ředitele o povolení rádia, televize a dalších věcí. Stížnosti jsou podávány také na zdravotní péči, násilí a špatné zacházení. Autoři zprávy zaznamenali například i stížnosti týkající se vycházek – ty bývají někdy nařizovány v brzkých ranních hodinách a nařízené ošacení ne vždy odpovídá povětrnostním podmínkám a individuálním – například zdravotním – potřebám vězňů.

Jana Sobotková