Mírový plán pro Čečnu dnes podpoří demonstrace v celé Evropě

Brusel, Praha, Kodaň, Paříž, Lyon, Toulouse, Saint Etienne, Albi, Dublin, Řím, Vilnius, Oslo, Varšava, Vídeň, Petrohrad, Jekatěrinburg, Stockholm. Ve všech těchto městech se dnes – jako připomínka násilné deportace Čečenců z Kavkazu – mají uskutečnit shromáždění, požadující po evropských politických špičkách jednání o mírovém plánu pro Čečensko. Demonstraci proti genocidě v Čečensku oznámili organizátoři také v Moskvě. Místní úřady ji však zakázaly. Pražské shromáždění bude zahájeno dnes v 17.00 na náměstí Míru.

Pořadatelem pražské demonstrace je otevřené uskupení lidí, jednotlivců i zástupců nevládních organizací, sdružených pod názvem Výbor SOS Čečensko. Záměrem svolavatelů je – vedle uctění památky obětí genocidy, kterou na Čečencích spáchalo v roce 1944 stalinské Rusko – vyjádřit hluboké znepokojení nad tím, že se evropští politikové téměř nevyjadřují ani neangažují ve prospěch mírového uspořádání poměrů v Čečensku. Shromáždění má také upozornit na fakt, že ani české úřady při zacházení s narůstajícím počtem uprchlíků vůbec neberou trvalý charakter čečenské genocidy v úvahu.

Dalším z cílů organizátorů je informovat veřejnost o mírovém plánu pro Čečensko. "V březnu loňského roku představil ve Washingtonu ministr zahraničí Čečenské republiky Ičkerija Iljas Achmadov svůj návrh na urovnání rusko-čečenského konfliktu. Mírový plán se nazývá "Rusko-čečenská tragédie - cesta k míru a demokracii (Podmínečná nezávislost pod mezinárodní správou)". Podstatou Mírového plánu je návrh, aby Čečensko opustily ruské jednotky a dosazená promoskevská státní správa a místo nich byly do země nasazeny vojenské a policejní síly OSN. Obyvatelstvo by mělo být postupně demilitarizováno a pod správou OSN by země v budoucnosti mohla dojít k případné nezávislosti," vysvětlují organizátoři demonstrace. Výzvu adresovanou generálnímu tajemníkovi OSN a čelným představitelům všech zemí, aby se tímto plánem zabývali a realizovali jej, k dnešnímu dni podpořilo 17656 občanů ze 101 zemí světa. Připojit své jméno na seznam signatářů je možné na stránce www.radicalparty.org.

Pořadatelé dnešního setkání zároveň 7. února zahájili řetězovou jednodenní hladovku – chtějí tak vyjádřit solidaritu se členem Evropského parlamentu Olivierem Dupuisem, který již několik let v Evropě prosazuje myšlenku uspořádání poměrů v Čečensku politickou cestou a protestní hladovku drží od 18. ledna. "Evropa už léta není schopná cokoli udělat proti politice genocidy, vedené Kremlem v Čečensku. I když byla Evropa svědkem plošného bombardování měst a vesnic, obydlených výhradně civilisty, nic se nestalo. Nic se nestalo, ani když ruští generálové nařídili pozavírat všechny Čečence ve věku mezi deseti a šedesáti lety. A dokonce se nic nestalo, ani když se Evropa dozvěděla o existenci koncentračních táborů, ve kterých byli lidé v Čečensku mučeni, znásilňováni a vražděni. Evropa přece má povinnost alespoň nedovolit Rusku pronásledovat obyvatele vlastního území! Musí zde být přece míra, za kterou ani ti nejfanatičtější přívrženci reálpolitiky nemohou jít!" uvedl Dupuis v únoru tohoto roku. K solidární řetězové hladovce, která má jeho úsilí podpořit, se v ČR připojili mimo jiné Jaromír Štětina, Petra Procházková, Ondřej Cakl a Jana Hradilková.

Co mají dnešní demonstrace připomenout: organizátoři o deportaci Čečenců a Ingušů v roce 1944

23. února 2004 si Čečenci a Inguši společně s tisíci lidí na celém světě připomenou 60. výročí násilné deportace těchto dvou kavkazských národů z jejich vlasti do Kazachstánu a na Sibiř. Oba národy se staly obětí Stalinovy totalitní politiky. Podobně jako v případě krymských Tatarů, povolžských Němců a jiných byli i Čečenci a Inguši odsouzeni k rusifikaci, jejich země měla být osídlena ruským etnikem a jejich kultura zapomenuta.

31. ledna 1944 bylo přijato konečné rozhodnutí o deportaci obyvatel Čečensko-ingušské republiky a 23. února byla na Stalinův rozkaz zahájena jedna z největších operací II. světové války – odsun nevinných sovětských občanů obviněných z údajné kolaborace s německou armádou do vyhnanství (za zmínku stojí fakt, že německá armáda nikdy na území Čečenska nevstoupila).

Sovětské orgány vylákaly nic netušící obyvatele do střediskových obcí na povinnou oslavu jednoho z nejpopulárnějších svátků - Dne sovětské armády a válečného námořnictva, aby mohli být snáze deportováni. Během jediného týdne Berijova NKVD naložila do dobytčáků a deportovala 478.479 Kavkazanů (z toho 91.250 Ingušů). Zhruba 80.000 z nich zahynulo cestou a dalších 80.000 bezprostředně po příjezdu do Kazachstánu.

Podle některých údajů deportaci nepřežila celá polovina všech vysídlených. Starci, děti a nemocní, kteří nemohli být odsunuti, byli nemilosrdně povražděni ve svých vesnicích. V celé zemi začala systematická likvidace všech kulturních hodnot, na náměstích měst hořely hranice z knih psaných čečensky. Vysídlenci živořili jako občané druhé kategorie v Kazachstánu a na Sibiři až do roku 1957, kdy jim byl povolen návrat do vlasti.

Jana Sobotková