Média a neziskové organizace spolu úzce spolupracují

Letos si nevládní skupiny na publicitu opravdu stěžovat nemohou. Kombinace přírodních pohrom, hladomorů v Africe a červencového summitu zemí G8 ve Skotsku, který se z popudu britského premiéra Blaira soustředil na problémy rozvojového světa, zajišťuje takzvaným neziskovkám v podstatě permanentní přítomnost v médicích.

V Británii jsou takových NGOs stovky. Jedna z největších se jmenuje Action Aid a její vedení každé pondělí diskutuje o tom, jak co nejefektivněji organizovat své kampaně, třeba i s pomocí mediálních celebrit. Tento týden má Action Aid na programu nadcházející jednání Světové obchodní organizace příští měsíc v Hong Kongu. Skupina lobbuje za to, aby se potravinám vyráběným v chudém světě otevřely trhy bohatého Západu.

Mediální podpora

Jane Moyová je šéfkou mediální sekce Action Aid. Teď jí jde o to připoutat k Hong Kongu co největší zájem novinářů: "Musíme médiím dát to, co potřebují. A média potřebují lidské příběhy. Takže já už je dopředu budu obvolávat a ptát se jich: 'Nechtěli byste summit v Hong Kongu podbarvit příběhy farmářů v Africe, se kterými spolupracujeme?'"

Action Aid zaměstnává na plný úvazek sedm lidí, kteří mají na starosti práci s novináři: přitáhnout jejich pozornost, dostat svoje kauzy do éteru a na stránky novin, a získávat tak svojí skupině publicitu a peníze. Protože neziskovky vědí, že jen tak nabídnout téma nestačí, často novinářům zajišťují doprovod v terénu.

Nick Wren, vedoucí americké televize CNN pro Evropu, Blízký Východ a Afriku, říká: "Nejdůležitější jsou pro nás obrázky. A právě tady hodně spolupracujeme s charitami, lidi z NGOs nám pomáhají dostat se na nepřístupná a nebezpečná místa. Díky nim můžeme to, co chceme sdělit, ilustrovat přímo na příkladu obětí."

Symbióza médií a charitativních organizací

Chris Gunness, který ten vztah zná z obou stran - pracoval totiž v BBC i jako mluvčí OSN -, tvrdí, že média a charitativní společnosti žijí v dokonalé symbióze. "Médiím se tyhle organizace hodí pro zpravodajství - jsou to totiž často takové globální chobotnice s chapadly po celém světě. Nabízejí analýzu, intepretaci, jejich lidé se dají použít v diskusních a názorových pořadech - to všechno je z hlediska výrobce vysílání velice praktické," tvrdí Gunness.

"NGOs média a novináře potřebují zrovna tak. Krize je v moderní společnosti krizí pouze tehdy, když má publicitu, když ji doprovázejí šokující záběry v televizi a hrozivé reportáže v rádiu," dodává.

A ještě z jednoho velmi praktického důvodu hledají neziskové organizace publicitu: kvůli penězům - jak připouští i Jane Moyová z Action Aid. "Peníze dostanete, jenom když jste známý. A to bez pomoci novinářů nejde."

Chybí optimistické zprávy

Někdy ale neziskové organizace pro samou snahu sehnat si titulky a peníze vážně deformují skutečnost. Abdul Rahim, šéf londýnské lidskoprávní skupiny Spravedlnost pro Afriku, to neváhá přirovnat k incestu. "Pokud jde o zpravodajství z Afriky, tak jenom jedna strana živí předsudky té druhé. Katastrofické zvěsti, to je palivo pro západní novináře. A z tohohle afropesimismu pak žijí i mesiáši z neziskovek. Proto je dnes úplně nemožné slyšet z Afriky také nějakou optimistickou zprávu."

Podle Abdula Rahima si humanitární aktivisté za pomoci novinářů osobují právo za lidi v chudých částech světa jakoby rozhodovat. Jestli to je nesvatá nebo svatá aliance, je věcí názoru. Každopádně je pevná a zažitá natolik, že v dohledné době s ní nic nehne.