Česká republika - nedostatky v zajišťování práv občanů

Závěrečná zpráva výboru se zaměřuje na 5 zemí. Kromě České republiky je to také Irsko, Benin, Velká Británie a Trinidad a Tobago. Podle zkrácené verze závěrečné zprávy, uvolněné Informačním centrem OSN v Praze 30. května, výbor u České republiky oceňuje přijetí řady zákonů, jejichž existence povede k podpoře sociálních, ekonomických a kulturních práv v zemi. Jde především o ustavení Rady pro lidská práva Vlády ČR, podobně jako vznik funkce veřejného ochránce lidských práv – ombudsmana.

Současně je však ve zprávě zmíněna celá řada nedostatků, v kterých se Česká Republika odchyluje od Úmluvy o sociálních, ekonomických a kulturních právech (dále jen „úmluvy“), ke které Československo přistoupilo při jejím vzniku v roce 1976. Státní správa není například schopna zajistit svým občanům právo na adekvátní bydlení, přestože je toto úmluvou garantováno. Kritice byla vystavena absence národního plánu ochrany lidských práv a nedostatky v poskytnutí dostatečné sociální pomoci občanům během procesu restrukturalizace ekonomiky a privatizace. Zpráva se podrobněji věnuje neschopnosti státní správy ČR ochránit práva příslušníků největší menšiny v zemi – Rómů. Jedná se zejména o diskriminaci v oblasti bydlení, zaměstnávání a v přístupu ke vzdělání. Ve zprávě je mimoto doporučeno, aby se patřičné úřady zasadily o přemístění romských dětí ze zvláštních do normálních škol.

Mezi další sociální problémy, které závažně ohrožují některá práva českých občanů, řadí zmíněný výbor povážlivé množství projevů domácího násilí, sexuálního zneužívání mladistvých a vysokou úroveň užívání drog a spotřeby tabáku a alkoholu v zemi.

Zpráva obsahuje řadu doporučení na které oblasti by se měla státní správa při ochraně sociálních, ekonomických a kulturních práv občanů ČR zaměřit.

Úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech byla přijata Všeobecným shromážděním OSN a ratifikována členskými státy v roce 1966. Úmluva vešla v platnost 3.ledna 1976. Karel Novotný