Návrat divokých koní: WWF obnovuje ekosystém u litevského jezera Pape
3. 1. 2005
Olivier van Bogaert (pro Econnect přeložil Tomáš Tetiva) [WWF] -
Pneumatiky. Stovky a stovky černých pneumatik se povalují na lesní mýtině všude na dohled a vytváří velkou černou skvrnu na jinak téměř panenské krajině. Toto by mohla být jednoduše další ilegální lesní skládka jako kdekoliv jinde na světě, avšak tento nepořádek se nachází u jezera Pape na baltickém pobřeží jihozápadní Litvy. Pneumatiky jsou pozůstatek studené války. Sovětští vojáci je rozmísťovali na jezeře jako makety lodí, takže letectvo Rudé armády je mohlo používat jako cvičné cíle. Ještě před 15 lety byla celá oblast součástí zakázané vojenské zóny. Dnes je populární mezi pozorovateli ptactva a dalších milovníků přírody.
Kromě výjimky „hřbitovu pneumatik“ - který z nějakých důvodů ještě nebyl vyčištěn – oblast jezera Pape je okouzlující místo. Můžeme zde najít bohatou mozaiku mokřadů, travnatých luk, lesů, pobřežních lagun, rašelinišť, písečných pláží a dun, která je domovem pro mnoho zvířat jako jsou vlci, rysi, vydry, bobři, losi, jeleni, srnky či divočáci. Je to také důležitá zastávka pro mnoho druhů stěhovavých ptáků. Celkem bylo kolem jezera zaznamenáno na 271 druhů ptáků, včetně ohrožených druhů orlů a hus.
Avšak nejpozoruhodnější je nedávný návrat divokých koní a ostatních velkých býložravců jako je zubr evropský (Bison bonasus) a tur divoký (Bos primigenius) – předek domestikovaných evropských druhů dobytka.
Poslední turové byly podle záznamů uloveni a zabiti polskými lovci v roce 1627. Nicméně od 20. let minulého století docházelo k pokusům „oživit“ tento vyhynulý druh zpětným šlechtěním domácího skotu z Korsiky, Španělska a Velké Británie, který vypadal podobně jako turové – tmavý kožich se světlým pruhem po dolů po páteři, dlouhé zatočené rohy a váhu větší než jednu tunu a ve velikosti polovičního nosorožce. Turové společně s divokými koni a zubry se vrátili do oblasti jezera Pape díky úsilí ekologické organizace WWF jako součást projektu, který započal v roce 1999 a usiloval o obnovení ekosystému této oblasti.
„Usilujeme, aby toto jedinečné místo vypadalo stejně jako v dobách středověku,“ řekl Ints Mednis, ředitel projektu na obnovení ekosystému jezera Pape. „Před staletími se zde volně proháněli koně, pásli se na loukách a udržovali rovnováhu mezi lesy a otevřenou krajinou.“
Louky kolem jezera Pape byly kdysi ručně koseny kvůli senu, avšak toto přestalo, když začalo docházet k úpadku zemědělství v regionu. V důsledku toho začaly být louky zarostlé křovím a stromy. Jestliže se nestane nic, co by zastavilo jejich rozrůstání, lesy se postupně rozšíří na volné louky a naruší ekologickou rovnováhu.
„Farmáři původně kosili louky, nakrmili senem dobytek a zvířata poslali na výběh na pokosené louky,“ pokračuje Ints Mednis. „Tak proč nenechat celý tento proces velkým býložravcům?“
Odpověď na tuto otázku přinesl rok 1999, kdy do oblasti bylo vypuštěno 18 divokých koní. Jejich počet vzrostl na 42 na konci roku 2002 a v současnosti je jich 47. Nedávno zde bylo vypuštěno také 25 turů a 5 zubrů na 400 hektarů pozemku, který se pravidelně rozšiřuje tak, aby zde mohlo žít více býložravců.
Tento druh divokých koní je velmi podobný původnímu druhu, který žil v baltickém regionu ve středověkých dobách. Poslední z těchto koní byl chycen v roce 1808 polskými farmáři, kteří je křížili s jejich vlastními domestikovanými koňmi. Výsledek: kůň konik polski, známý pro svojí sílu a pracovní vlastnosti.
Divocí koně společně s ostatními býložravci – zubry a tury – se stali turistickou atrakcí. Od roku 1999 vzrostl počet návštěvníků ze 700 na 10 tisíc ročně. Tento boom se nestal jen podnětem pro rozvoj ekoturistiky, avšak také zastavil odliv mladých lidí z litevského venkovského regionu do velkých měst kvůli hledání práce.
Před pěti lety zde bylo v oblasti kolem jezera Pape pouze jen několik hostelů. Nyní jich zde existuje 15. Kromě toho, že turistický ruch zde vytváří zaměstnanost, WWF od roku 2002 zaměstnává 4 místní průvodce během letních měsíců. Tito průvodci dohlíží, aby se návštěvníci nedostali příliš blízko ke zvířatům či je nerušili.
WWF pomohlo vybudovat základní infrastrukturu jako pozorovatelny ptáků, dvě vyhlídková místa kolem jezera a dvě naučné stezky. Místní suvenýry z ekologiky šetrných materiálů se prodávají u vchodu do rezervace a v informačním středisku WWF ve vesnici Pape. WWF také pomohlo obnovit sekání rákosu, což pomáhá ekosystému jezera. Kromě toho WWF aktivně zapojovalo místní samosprávy a obyvatele do projektu na obnovení regionu.
„Tohle je velmi důležité, neboť na počátku byli místní obyvetelé velmi skeptičtí ohledně projektu,“ dodává Ints Mednis. „Více než ochrana přírody je zajímal rychlý ekonomický rozvoj, který viděli jako nejlepší řešení na vzrůst jejich příjmů. Na návrat divokých koní se dívali spíše jako na zdroj problémů než jako na příležitost, ze které může mít prospěch celá komunita. Nyní už projektu věří mnohem více.“
Nedávný návrat zubrů a turů na louky kolem jezera Pape oravděpodobně ještě více podpoří růst turistického ruchu. Ints Mednis sní, že jednoho dne se jezero Pape stane opravdovou divočinou se stády divokých koní, turů, zubrů, losů a srnců a lidé zde budou mít příležitost se těšit ze života v blízkosti těchto přírodních zázraků.
Sen se stává pravdou.
Olivier van Bogaert (pro Econnect přeložil Tomáš Tetiva)
|
vytisknout