Nízkoenergetické stavění veřejných budov může ulehčit veřejným rozpočtům

V praxi se často stává, že při zadávání zakázek na výstavbu nebo rekonstrukci veřejných budov není dostatečně zohledňována budoucí spotřeba energií a z toho plynoucí náklady na provoz budovy. Tyto náklady pak po desítky let nadměrně zatěžují veřejné rozpočty. Investice do takzvané nízkoenergetické či pasivní [1] výstavby, která sníží spotřebu energií několikanásobně, přitom nemusí být výrazně vyšší – podle zahraničních i českých studií lze nízkoenergetického či pasivního standardu dosáhnout při navýšení investičních nákladů do 10 %. Toto zvýšení nákladů se během několika desítek let životnosti budovy vrátí několikanásobně a s rostoucími cenami energií se návratnost stále zkracuje. Na jednorázovou investici do rekonstrukce či výstavby budovy, na rozdíl od jejího provozu, navíc obce často mohou získat dotaci.

„Veřejná správa by se neměla chovat jako nezodpovědný developer, který chce postavit budovu co nejlevněji a pak ji rychle prodat. Bohužel, až příliš často se setkáváme se situací, kdy se špatně navržená nebo postavená budova stává koulí na noze, která odsává z obecního rozpočtu peníze a brzdí možnost dalšího rozvoje“, komentuje energetickou náročnost veřejných budov u nás autor publikace a energetický auditor Karel Srdečný. Opačným příkladem je praxe z okolních zemí, například Rakouska či Německa, kde se výstavba veřejných budov s nízkou spotřebou energie stala běžným standardem. Například rakouská spolková země Vorarlberg přistoupila k opatření, podle kterého všechny nově postavené veřejné budovy musí být v pasivním standardu, tedy se spotřebou tepla zhruba 10krát nižší než má dům postavený podle současných českých norem.

Publikace Nízkoenergetické stavění veřejných budov podrobně rozebírá strukturu spotřeby energie a souvisejících nákladů v budovách a praktické otázky a postupy snižování spotřeby při rekonstrukcích i při zadávání projektů nových staveb. Jedna z kapitol je věnována kritériím pro výběrové řízení na zadávání staveb, které je důležitým předpokladem pro dosažení požadované kvality stavby. Zkušenosti z praxe doplňuje rozhovor s Yvonnou Gaillyovou, ředitelkou Ekologického institutu Veronica, který vloni dokončil stavbu školicího centra v pasivním standardu financovaného z veřejných prostředků.

EkoWATT se touto publikací snaží přispět ke změně praxe ve veřejné správě, která s sebou přinese nezanedbatelné ekonomické i ekologické výhody. Důležitá jsou ale i další hlediska – veřejná správa patří mezi nejvýznamnější investory a spotřebitele a její poptávka po domech s nízkou spotřebou energie může významně ovlivnit stavební trh a stát se také příkladem pro další investory.

Pozn.: Nízkoenergetický dům má roční spotřebu tepla na vytápění nižší než 50 kWh na metr čtverečný vytápěné podlahové plochy. Spotřeba pasivního domu je pod 15 kWh/m2 za rok. Spotřeba domu postaveného podle současných norem platných v ČR se pohybuje kolem 80 až 150 kWh/m2 za rok.