Bosna: žena je zboží dostupné už za několik set dolarů, překupníky nikdo netrestá

28. 11. 2002 -, Econnect

Překupníci, kteří v Bosně a Hercegovině přinutili již tisíce žen a dívek k prostituci, jsou stále volní a zůstávají nepotrestáni. Organizace Human Rights Watch (HRW) upozorňuje, že na vzkvétání sítě „obchodníků s bílým masem“ má podíl nejen místní korupce, ale spoluzodpovědní jsou též zástupci mezinárodních institucí v Bosně: ženy a dívky tak dále čelí podvodnému jednání, vyhrožování a fyzickým útokům. Je s nimi nakládáno jednoduše jako s movitým majetkem, tvrdí zpráva HRW.

Human Rights Watch ve své zprávě mimo jiné poukazuje na fakt, že místní policisté usnadňují obchod se ženami výrobou falešných dokumentů, případně svými návštěvami nevěstinců a využíváním pro ně bezplatných sexuálních služeb.

„Když jsem sem přijela pracovat, podvedli mě. Řekli nám, že budeme tancovat. Zařídili mi vízum na tři měsíce. Na prvním místě jsme měly víza, všechno bylo v pořádku. Ale když jsme chtěly odejít, majitel nás prodal. Řekli mi, že budu tanečnice, ale pak jsem musela dělat prostitutku. Byla jsem tu víc než pět měsíců. Na tom prvním místě, majitel... neřekl nám, že nás prodal. Prostě nás naložil do auta. Pak jsme přijely sem a zdejší majitel nám řekl, že nás prodali a že si musíme odpracovat náš dluh... Nemohly jsme odejít. Řekl, že musíme pracovat ještě další tři měsíce potom, co si dluh odpracujeme. Řekl, že nás prodá dalšímu muži. Řekl, že musíme pracovat do osmého března. Potom jsme ale dál musely pracovat... [Vlastník] z prvního místa nás prodal za 1500 marek.“ svědectví Ukrajinky A. A., březen 1999

V některých případech se policisté do obchodu se ženami sami přímo zapojují a bez viny nejsou ani členové mezinárodních policejních jednotek (International Police Task Force, IPTF) – v jednom případě se prokázalo, že IPTF pozměnila svědectví jedné ženy, aby tak utajila spoluvinu jednoho ze svých příslušníků. Dokazují to dokumenty mise OSN v Bosně a Hercegovně. Kromě toho si také tři členové IPTF sami od majitelů nočních klubů „koupili“ ženy i s jejich pasy. Jejich jediným trestem bylo vrácení do vlastní země.

„Místní a mezinárodní policie by měla tyto ženy chránit, ne se podílet na jejich zneužívání,“ tvrdí LaShawn R. Jefferson ze sekce HRW pro práva žen. „Ženy, se kterými se obchoduje, čelí zradě ze všech stran: od agentů, kteří je přilákali; od policistů morálně zavázaných k jejich ochraně; a jednotlivci mezinárodní komunity, která prosazuje vládu zákonů,“ dodává. Ženám – nejčastěji z Moldávie, Rumunska a Ukrajiny – jejich agenti slíbí lukrativní zaměstnání v západní Evropě. Namísto toho chytí ženy a dívky do sítě dluhů: aby splatily „zprostředkování práce“, musí se prodávat. Z pasti se bez cizí pomoci většinou nedokážou dostat.

Podle tříletého průzkumu HRW bylo do země prodáno na dva tisíce žen a dívek. Jejich „cena“ se pohybuje v rozmezí od 694 do 2315 dolarů. Místní úřady často překupníky nevyšetřují a nezatýkají – vinu dávají obětem, které údajně příliš neochotně svědčí. Ovšem když příslušníci mezinárodní policie blahosklonně tolerují kluby, kde ženy „pracují“, vyplývá z toho pro oběti jediné: nemohou věřit nikomu – ani úředníkům – že jim pomohou od „vlastníků“ utéci. HRW proto tlačí na vládu Bosny a Hercegoviny, aby zajistila ochranu svědkyň a pomoc obětem obchodu se ženami. Organizace také požaduje, aby byl obchod se ženami řádně prošetřován a trestán a aby vláda důrazněji zasahovala proti korupci.