Britští Tunng přiváží do Prahy magický folk zkřížený se současnou elektronikou

26. 2. 2008 -, Econnect/Palác Akropolis

Co může vzejít ze setkání fanouška taneční hudby a stydlivého písničkáře z anglického venkova, kteří dostali za úkol napsat společně hudbu k erotickému filmu? Mike Lindsay a Sam Genders nikdy nebrali svůj odlišný hudební vkus jako nevýhodu, právě naopak a výsledkem je originální zvuk jejich projektu Tunng. Svůdné spojení elektroniky a folku vzbuzuje nadšení u posluchačů i kritiky, kteří oceňují neotřelý nadstylový přístup, v němž se skloubí suverénní písničkářství s věčným hledačstvím nových cest.

Ačkoliv se vymykají běžným stylovým škatulkám, Tunng se od svého debutu " This Is...Tunng: Mother's Daughter and Other Songs " etablovali mezi špičkou současné britské nezávislé hudby. S každým dalším albem navíc unikají představivosti svých fanoušků i žánru folkotronika, do kterého byli zařazeni po první desce. Tunng ctí nejlepší tradice anglického psychedelického folku 70. let (Nick Drake, Syd Barrett) stejně jako tzv. inteligentní taneční hudby (Boards Of Canada) a jejich poznávacím znakem jsou surreálné texty, neobvyklé samply i nástroje a éterické melodie.

Přestože začali před pěti lety jako dvojice, postupem času na sebe nabalovali další muzikanty a jejich loňské album Good Arrows je už představuje jako dospělou kapelu, v níž každý z šesti členů má své nezaměnitelné místo. Deska sklidila pozitivní ohlas kritiky: „Good Arrows je perfektní soundtrack k línému post-mileniálnímu odpoledni na sluníčku,“ prohlásil o albu deník The Daily Telegraph a The Guardian sekunduje: „Tunng se podařil zásah do černého, album se honosí melodiemi, které se vám vryjí pod kůži.“

Zvláštní chemii malé hudební komunity odráží nejlépe jejich koncerty, které jsou o něco folkovější než by se zdálo podle studiových nahrávek. Jejich živé vystoupení na loňském festivalu Glastonbury prý patřilo mezi nejlepší a jen podtrhlo mimořádné postavení Tunng v současné vlně hudebníků oživujících novými postupy zlatou tradici anglického folku.

Tunng založili v roce 2003 Mike Lindsay a Sam Genders, které náhoda svedla do jednoho sklepního studia v londýnském Soho. Místo aby hledali mezi svými hudebními vzory styčné body, rozhodli se vložit do vínku Tunng vlastní osobité hudební vize. Folkař Genders vytvořil písňové kostry skladeb a zpěv, zatímco fanoušek elektronické hudby Lindsay je obaloval neobvyklými aranžemi. Po sérii tří vinylových singlů debutovali v roce 2005 albem This Is...Tunng: Mother's Daughter and Other Songs. Desku oslavovala kritika jako exemplární příklad nové škatulky folkotronica.

Ačkoliv se díky ní Tunng ocitli v dobré společnosti třeba s Four Tet, Lindsay a Genders tento termín odmítli jako příliš zjednodušující. Časté žádosti o koncerty vyslyšeli Tunng v roce 2005, ale první pokusy oživit písně z alba s pomocí laptopů nevyšly příliš dobře. Genders žijící trvalo v středoanglickém okrese Derby odmítl dále vystupovat živě a Lindsay byl nucen sestavil plnohodnotnou kapelu. Druhé album Comments of the Inner Chorus je ještě výsledkem oddělených autorských aktivit, na loňském počinu Good Arrows už ale přispěli i další členové skupiny jako jsou Phil Winter nebo Becky Jacobs (sestra elektronického kouzelníka Maxe Tundry). Deska má eklektičtější zvuk, když skupina ve studiu použila i neobvyklé perkusivní nástroje, cimbál, klarinet nebo kalimbu.

V současné koncertní podobě už vystupuje i Sam Genders, kterého přijetí Tunng přesvědčilo opustit svůj dům na výspě civilizace. Kromě Evropy už Tunng koncertovali i v Austrálii nebo Americe a všude slavili svým přirozeným písničkářstvím velké úspěchy. Tunng jsou také podepsaní pod několika remixy vesměs spřízněných skupin jako Viva Voce, Infantjoy nebo Department Of Eagles a zahráli si také coververzi Bloc Party (na singlu The Pioneers) a Tima Buckleyho na desce Dream Brother: The Songs Of Tim + Jeff Buckley.