Avantgardní Tuxedomoon se vrací do Prahy

1. 2. 2007 -, Econnect/Rachot

Navzdory rozchodu ohlášenému v roce 1989 je dodnes aktivní, hrála na vyprodaných koncertech festivalu Sonar v Barceloně a v Centre Pompidou v Paříži. Zatím poslední album skupiny Hotel Bardo je soundtrackem k filmu, který inspirovaly ikony beat generation William Burroughs a Brion Gysin. "Podobně hypnotické jako In a Silent Way od Milese Davise," píše John Gill.

Předchozí comebackové album Cabin in the Sky nadšeně přijala mladá generace, která skupinu srovnává s Radiohead či Michaelem Nymanem. "Je to hudební paralela Pollocka, Miroa a Daliho najednou, kombinace surrealismu, magie a vtipu." Elektronický zvuk Tuxedomoon barví impresionistické smyčce, koncerty jsou zároveň multimediálními představeními, DVD verze jejich alba je označována za "mistrovské filmové dílo".

Tuxedomoon založili absolventi sanfranciské hudební univerzity Steven Brown a Blaine Reininger v roce 1977 a poprvé si zahráli o rok později jako předkapela The Devo. Kapela tehdy vydala svůj první singl a EP a objevila se také na kultovní kompilaci Subterranean Modern firmy Ralph Records společně s The Residents, Chrome, MX 80 Sound a hudebníkem Snakefingerem.

Jejich hudba se odlišovala od tehdejší avantgardní scény v San Francisku – v jejich nahrávkách se objevovaly vlivy postpunku, popu, elektroniky, jazzu a jakéhosi kabaretu a soudobé vážné hudby. Jejich smysl pro experiment upoutal i Andy Warhola, který je představil ve svém časopise Interview. Ke kapele připojil avantgardní herec, mim a básník čínského původu Winston Tong a další příležitostní hudebníci a v roce 1980 vyšel jejich debut Half Mute.

„Byli jsme futuristé a romantici, lyrici a vizionáři, naše hudba byla elektronická a akustická s automatickým bubeníkem a doprovázely jí saxofony, kvílející housle a zneklidňující zpěv. Byli jsme Američané, ale velmi evropští…Tuxedomoon byla jednoznačně ta nejevropštější kapela z celé Ameriky,“ vzpomínají na své začátky členové souboru.

Na přelomu 80. a 90. let členové žili v Bruselu, který byl střediskem experimentujících divadelníků i hudebníků. Tehdy si se skupina soustředila na práci s osvětlením, filmy a dalšími multimediálními zdroji, jimiž rozvíjela své koncerty. Alba vydávala u průkopnické belgické značky Crammed, pro kterou natáčeli i Hector Zazou a Minimal Compact.

V současné době jsou členové skupiny roztroušeni po celém světě (Mexico, New York, Řecko), což vysvětluje i kosmopolitní povahu jejich comebackového alba Cabin In The Sky. Jeho náplň tvoří výpravné elektronické krajiny a texty zpívané v italštině, angličtině a francouzštině. Na nahrávce se zatím nejvíc přiblížili současným elektronickým kapelám jako Air nebo experimentátorům typu Briana Ena a Roberta Frippa.

Německý DJ Hell vydal album s remixy jejich skladeb už roku 2003, později je pozval na německé turné, a patří k hostům jejich posledního alba, spolu s dalšími prominentními umělci, jimiž jsou Juryman (Ian Simmonds), John McEntire z Tortoise, pařížský zvukový čaroděj Marc Collin, Aksak Maboul (producenti Hollander & Kenis z Crammed) a Tarwater z Německa.