Názory, komentáře, publicistika

Ondyno jsem si v listárně posledního březnového čísla Reflexu s potěšením přečetl na konci dopisu jednoho čtenáře tuto větu: „Slušná společnost si nevládní organizace pěstuje…“ Podepsala by se pod tento názor většina občanů? Převládá toto mínění například i v politických stranách, které také určují míru slušnosti této společnosti?

Některá naše ministerstva mají pod sebou příspěvkové organizace, které kromě jiného uskutečňují výzkumy, jež ministerstva zadávají a financují. Jedna z takových organizací Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy – říkejme jí X - mně a mé ženě psycholožce jeden takový výzkum zadala. Když jsme zjistili, že vedoucí pracovnice, s níž jsme jednali, mezitím z ústavu odešla, a že paní ekonomka, s níž jsme rovněž jednali, se stala vedoucí oddělení výzkumu, zeptali jsme se jí, zda by ústav neměl zájem s námi dále spolupracovat, a položili jsme i následující otázky: Četl naši práci někdo v X? Vedla se o ní diskuse? Je tam k dispozici?

• diskuse [počet příspěvků: 1]

Diskuse časopisu Kritika & Kontext o stavu, problémech a úloze médií, třetího sektoru a a intelektuálech z hlediska fungování společnosti a formování její budoucnosti. Z celkem tří dílu rozsáhlé diskuse jsme převzali první, úvodní část, v níž se účastníci věnují i fenoménu TV NOVA. Další dvě pokračování diskuse najdete na stránkách slovenského Changenetu.

• diskuse [počet příspěvků: 1]

Sociolog Jan Keller se pozastavuje nad reakcemi politiků k petici Nikoliv naším jménem a nad jejich ochotou na petici a k ní přiložené otázky odpovědět, případně se se zástupci signatářů setkat. Otázky se týkaly plánovaného útoku na Irák. Šok a hrůzu pocítil autor se svými přáteli při zjištění, jaký respekt mají oslovení politici k občanské společnosti a v jakém rozporu jsou jejich předvolební vyjádření se současným chováním.

• diskuse [počet příspěvků: 1]

Radnice městských částí a magistrát pod tlakem investorů opomíjejí zájmy města i veřejnosti a škodí obecnému dobrému!
Lákavá hesla o velkém úklidu a přátelsky podávané pravice vypadají opravdu povzbudivě, stejně jako samochvála o “dobré adrese” pod notoricky známým stranickým emblémem. Ovšem jen pro toho, kdo hledí jen na oblepená nároží a lavičky. Pokud se podíváte na skutky těch, kdo se dnes staví do volitelných póz, otevře se vám dost odlišný obraz.

V rámci přípravy dvojdílného článku o problematice firemního dárcovství, který reagoval na udelění ceny VIA BONA za osvícené firemní a individuální dárcovství tabákové firmě Philip Morris, jsme se obrátili s dotazy také na Táňu Hlavatou, která je manažerkou projektu VIA BONA Nadace VIA. Její odpověď na otázku uvedenou v titulku byla natolik vyčerpávající a výstižná, že jsme se rozhodli ji s jejím souhlasem uveřejnit v nezkrácené podobě coby samostatný komentář k této problematice.

• diskuse [počet příspěvků: 2]

První pohroma pro náš venkov, to samozřejmě byly povodně. Ale co to je, pár stržených domů, mostů, silnic, pár protržených hrází. Hlavně že bylo tak málo mrtvých. Lidí. Zvířata nikdo nepočítal. Nepočítal zvířata, která venkov živí. Tím méně počítal volně žijící zvířata, která činí živou krajinu. Už vůbec nikdo nezalitoval té spousty ornice a jejích neviditelných obyvatel. Venkov přežil války, přežil mory, přežil dvě totality, přežije i povodně.

Dnes je 11. září. Právě rok od hrozné tragédie, která poznamenala osudy tísíců lidí a navždy změnila svět. Média se při té příležitosti předhánějí v tom, kdo napíše více strhující článek, zveřejní “nový objev” vážící se k událostem z tohoto dne a odvysílá srdceryvnější záběry plačících lidí. To vše pod zaklínadlem co nejvyšší dávky sentimentu. Také bych se chtěl k tomuto tématu vyjádřit. Pokud však čekáte další podobně sentimentální článek, pak snad ani raději nečtěte dál a jděte si koupit denní tisk nebo zapnout televizi.

Odpovědnost je slovo, které by na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu mělo být slyšet co nejčastěji, slovo, které musí vdechnout život realizačnímu plánu, který z tohoto setkání vzejde, a slovo ztělesňující všechny naděje, jež Spojené národy do Summitu vkládají. Jde o odpovědnost člověka k člověku založenou na vědomí společné příslušnosti k lidskému rodu, odpovědnost vůči naší planetě, jejíž přírodní bohatství je nutným předpokladem lidského pokroku, a také o odpovědnost za zajištění bezpečnosti a blahobytu příštích generací.

Hladiny řek při povodni ještě nedostoupily svých vrcholů, ale na telefonní čísla a e-mailové adresy několika českých humanitárních organizací již přicházely desítky a stovky nabídek pomoci. Lidé nabízeli své síly a čas, aby pomohli postiženým čelit vznikající katastrofě. Setkávali se ale s odpovědí, která mnohé z nich nemohla uspokojit. „Děkujeme za nabídku, zařazujeme vás do databáze, čekejte.“ K čemu může být čekání v takové situaci? A na co jsou pak takové organizace?

Parlament ČR v loňském roce přijal nový zákon upravující tzv. azylovou politiku ČR. Nová právní úprava už s sebou přináší první problematické momenty. I přestože to bude pro český stát dražší, žadatelé o azyl budou ve většině případů nuceni pobývat v azylovém zařízení, kde bude jejich pobyt plně hrazen. Vzhledem ke zdlouhavé azylové proceduře budou v těchto zařízeních pobývat po mnohé měsíce, což rozhodně neprospěje jejich psychice. Pocity méněcennosti, frustrace a beznaděje každého z nich pak úspěšně vzrostou.

Redaktor internetového portálu ChangeNet.sk Jozef Zivák hodnotí ve svém článku volby do PSP, které proběhly v České republice. Mimo jiné se zabývá úspěšností tzv. kandidátů a stran podporujících občanskou společnost a také úlohou neziskových organizací v předvolební kampani. Konstatuje, že na rozdíl od Slovenska se česká občanská společnost málo soustředila na přesvědčování voličů, aby prišli k volbám. Nízkou volební účast pak vidí jako hlavní důvod zisku KSČM a propadu ostatních stran.