Paralympionici

19. 3. 2002 -, ECN

V sobotu 16. března večer byly v Salt Lake City slavnostně zakončeny osmé zimní paralympijské hry. Zúčastnilo se jich 416 handicapovaných sportovců z 36 zemí. Utkali se ve čtyřech sportech: ve sjezdovém lyžování, běhu na lyžích, biatlonu a sledgi -ledním hokeji pro vozíčkáře. Maskotem her byla říční vydra jménem Otto, jež má symbolizovat nezdolnost, vitalitu a obratnost.

Paralympijským hrám se často přezdívá "hry silné vůle". Symbolicky je 7. března zahájil zapálením ohně Erik Weihenmayer, jediný nevidomý horolezec, který zdolal Mount Everest. Na rozdíl od ostře sledované olympiády proběhly paralympijské hry bez velkých skandálů, náročných bezpečnostních opatření a bohužel také bez intenzivního zájmu novinářů a veřejnosti.

Sportovci soutěžili v několika kategoriích. První skupinu tvoří zrakově postižení, kteří jsou dále děleni do tří kategorií podle stupně svého postižení. Druhou skupinou jsou tělesně postižení sportovci, kteří se opět dále dělí podle druhu handicapu. Nejstarší účastnicí her byla šedesátiletá ruská běžkyně na lyžích L. Paninykhová, nejmladší čtrnáctiletá Bulharka B. Kolevová, která soutěžila ve stejné disciplíně.

České barvy hájilo šest sportovců. Zrakově postižená Miroslava Sedláčková závodila v běhu na lyžích, ostatní reprezentanti ve sjezdových disciplínách. Nejlépe se vedlo Kateřině Teplé, zrakově postižené obhájkyni tří zlatých a jedné stříbrné medaile z Nagana. Se svou trasérkou Renátou Karamanovou, která jezdí před Teplou a naviguje ji mezi brankami, obhájila tři ze čtyř medailí z minulé paralympiády. Pouze ve slalomu se jí nedařilo, nedokončila druhé kolo, protože minula branku. Druhá česká medailistka Sabina Rogie s vodičem Michalem Karáskem vybojovala ve stejné kategorii dva bronzy - ve slalomu a v obřím slalomu.

Ani ostatní Češi se v Salt Lake City neztratili. Stanislav Loska, lyžař po amputaci horní končetiny, skončil nejlépe v superobřím slalomu (4.místo), ve všech ostatních disciplínách se udržel v první desítce. Zrakově postižená Klára Blechová vybojovala dvě šestá, jedno sedmé a jedno osmé místo. V první desítce se ve všech disciplínách udržela také běžkařka Miroslava Sedláčková, a to i přesto, že pořadatelé na poslední chvíli kvůli malému počtu účastnic sloučili její kategorii B2 (lyžařky se zbytky zraku) s méně postiženými sportovkyněmi (kategorie B3 - slabozrakost). Michal Nevrkla skončil v kategorii lyžařů po amputaci dolní končetiny nejlépe osmý, a to v obřím slalomu. Celkově skončili čeští sportovci s pěti medailemi v hodnocení zemí na 14. místě.

Také na paralympijské hry bohužel dopadl stín dopingu. Vítěz biatlonu i běžeckého závodu na 5km tělesně postižených Němec Ölsner musel vrátit obě zlaté medaile, protože u něj test odhalil použití zakázaného anabolického steroidu methenolonu. Je to vůbec první dopingový případ v historii zimních paralympiád. Na letních hrách postižených v Sydney však bylo odhaleno 11 dopujících sportovců.

Předseda Mezinárodního paralympijského výboru Philip Craven přesto ukončil osmé hry zdravotně postižených sportovců výrokem (tak trochu tradičním), že "to byly nejlepší hry všech dob. Slavnostní ceremoniál vrcholil ohňostrojem a umělým sněžením statisíců barevných papírových vloček, představujících tři symboly paralympismu: mysl, tělo a duši.

S myšlenkou mezinárodního sportovního klání handicapovaných sportovců přišel poprvé anglický neurochirurg Ludwig Guttmann. Od roku 1948 organizoval hry vozíčkářů, pro které se stal sport cestou, jak se začlenit do společnosti. První oficiální letní paralympiáda se uskutečnila v roce 1960 v Římě, sportovci závodící v zimních disciplínách se dočkali až o šestnáct let později ve švédském Örnskjöldsviku. Od roku 1992 se stalo zvykem, že se paralympiáda koná ve stejné zemi jako olympijské hry, jen s několikatýdenním spožděním. Pro české sportovce byla dosud historicky nejúspěšnější letní paralympiáda v Sydney v roce 2000, na které získali 43 medailí, z toho 15 zlatých.

Kromě toho se samostatně konají světové hry neslyšících, tzv. deaflympiády (z AJ deaf - neslyšící). Ty mají ještě delší historii než paralympijské hry - první letní deaflympiáda se konala v roce 1924 v Paříži, zimní hry se konaly poprvé v roce 1949 v Seefeldu. Hry neslyšících se také konají ve čtyřletých intervalech, naposledy to byly letní hry v Římě v roce 2001.

Zdravotně postižení ale nezávodí jen ve sportovních disciplínách. Od roku 1981 se konají tzv. abilympiády, tedy mezinárodní soutěže pracovních schopností a dovedností (anglicky abilities) handicapovaných. Konají se rovněž každé čtyři roky, naposledy v roce 2000 v Praze. Čeští abilympionici zde překonali své tradiční soupeře z asijských zemí, kde myšlenka abilympionismu vznikla, a s 26 medailemi se stali nejúspěšnější výpravou z celkem 29 zúčastněných zemí.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

4. 11. 2006

Veronika