Organizace Člověk v tísni otevřela nemocnici v Afghánistánu

17. 9. 2007 -, Radio Praha / Econnect

Stavba vznikla ve spolupráci společnosti Člověk v tísni a švýcarské organizace Medair. Celý projekt financovalo české ministerstvo zahraničních věcí. Postavit malou kliniku o šesti ordinacích v jedné z nejodlehlejších částí Afghánistánu představovalo náročný úkol. Cesta mezi centrem provincie Fajzábádem a Pas Púlem trvá minimálně jeden den a závěrečných 300 metrů se musel veškerý materiál přepravovat na oslech. Region mají na starosti čeští vojáci, kteří sem v rámci služby v Provinčních rekonstrukčních týmech (PRT) pravidelně dojíždějí.

Pomalá cesta ke stabilitě

Ačkoliv vláda Tálibánu už skončila a válka oficiálně neprobíhá, bude ještě dlouho trvat, než Afghánci zapomenou na události posledních dvou desetiletí, uvádí Člověk v tísni. Země ale v průběhu minulých pěti let pomalu nastoupila vývoj směrem k bezpečnostní, politické a hospodářské stabilitě. Nově vznikající instituce získaly legitimitu v dvojích demokratických volbách. V roce 2004 byl ve funkci prezidenta potvrzen hlasy voličů Hamíd Karzáí. O rok později byl zvolen nový parlament, ve kterém díky speciálnímu volebnímu zákonu získaly ženy třetinu mandátů. Stejné zastoupení získaly ženy i v nově vytvořených provinčních radách. Centrální vládě se podařilo omezit moc některých kmenových vůdců.

Vzhledem k celkově křehké situaci v zemi, jen pomalu se plnícímu státnímu rozpočtu a všudypřítomné chudobě má Afghánistán k uspokojivé životní úrovni a plně fungujícímu státu stále velmi daleko. Školství je ještě stále nerozvinuté - zatímco v České republice připadá na jednoho učitele 17 dětí, učitel afghánský jich má v pomyslné třídě 61. Ani zdravotnictví ještě dlouho nedosáhne dostatečující úrovně a velmi kritická je i otázka obživy. Téměř polovina afghánských dětí mladších pěti let trpí podvyživou a mateřská úmrtnost dosahuje 1 900 žen na 100 000 obyvatel (v Česku je to 9 žen na 100 000 obyvatel). Přístup k nezávadné pitné vodě má jen 13 procent Afghánců. Přispět ke stabilizaci a rozvoji země ve všech těchto oblastech se snaží i společnost Člověk v tísni.

Stálá mise společnosti Člověk v tísni v Afghánistánu byla založena na konci roku 2001. V současnosti je činnost organizace koordinována z centrální kanceláře v Kábulu. Dvě regionální kanceláře v Mazáre Šarífu a v Čamkaní v provincii Paktia zajišťují koordinaci programů v severním a jihovýchodním Afghánistánu. Od roku 2006 pracuje společnost v dalších čtyřech terénních kancelářích v provinciích Kunduz, Balch a Samangan.

Vzdělávání, komunitní rozvoj i technická pomoc

Afghánská mise Člověka v tísni se zaměřuje na dlouhodobé řešení problémů, které jsou přímo spjaté s otázkou obživy, rozvoje venkovských komunit a zvýšení kvality života místních obyvatel. Jednou z klíčových oblastí činnosti Člověka v tísni v Afghánistánu je vzdělávání, kterému se organizace věnuje od samého počátku založení mise. Zajistit vzdělání pro chlapce i dívky a přípravit odborně kvalifikované pracovní síly je pro snížení chudoby v Afghánistánu stěžejní.

Další důležitou oblastí působnosti Člověka v tísni je dlouhodobá intenzivní práce ve vybraných venkovských komunitách, která kombinuje prvky vzdělání a komunitního rozvoje s odbornou technickou pomocí. Cílem projektů je posílit schopnost místních obyvatel společně plánovat a nacházet trvalá řešení problémů komunity. Obyvatelé se učí užívat místní zdroje s ohledem na klima a ráz krajiny. Technická pomoc se zaměřuje na řešení nejpalčivějších materiálních problémů komunity, ke kterým patří především kritický nedostatek pitné vody a velmi špatná úroveň sanitačních zařízení.

Práce společnosti Člověk v tísni v Afghánistánu probíhá v úzké spolupráci s místními obyvateli a nově vzniklými místními institucemi státní správy.