Metal: politizuje se?

4. 12. 2007 -, E-žurnál

Alba Lamb of Gods kritizují z levicového pohledu americkou zahraniční politiku, kapela Cattle Decapitation jsou zanícení vegetariáni, kteří explicitními obaly alb a písněmi jako Veal and the Cult of Torture odsuzují masný průmysl. Serj Tankian ze skupiny System of a Down je spoluzakladatelem nevládní organizace, která se zabývá sociálními problémy.

Více než tři desetiletí po Black Sabbath metal stále roste – a do své razantní hudby začleňuje stále častěji sociální a politická poselství.

Zpěvák Cattle Decapitation Travis Ryan popisuje publikum své kapely jako mix, který zahrnuje aktivisty i tradiční metalové fanoušky. „Naše publikum je hodně pestré, nikdy jsem nevěděl, co s tím.“ Poslední album kapely Humanure inspirovalo dvacet umělců, jejichž díla byla vystavována ve virtuální internetové galerii – výtěžek z jejich prodeje pak půjde na podporu zvířecích práv.

Metalové bandy jsou rovněž jako doma v literatuře a mytologii: Mastodon si pohrává s konceptem Leviatanu, deathmetalová kapela Nile staví své písně a obrazový materiál kolem egyptské mytologie a ikonografie.

Metal expanduje, rozvíjí se a stává se daleko rozmanitějším, potvrzuje i kanadský antropolog a filmař Sam Dunn, který režíroval snímek Metal: A Headbangers Journey. Svět metalu pulsuje daleko silněji než před pěti či deseti lety.

Dunn právě pracuje na pokračování svého snímku,v němž by se měl pokusit jít po stopách metalu po celém světě, zejména v rozvíjejících se zemích, jako je Brazílie, Kolumbie a Indonésie.

Metal se stává globálním fenoménem a stává se nástrojem pro vyjadřování politických a sociálních postojů, dodává Dunn. Daleko větší a silnější rozměr dostává v zemích, kde musí lidé bojovat o přežití – tam dostává daleko političtější tón.

Metaloví umělci odpovídají na kulturní a politické otázky, které jsou na pořadu dne, říká rovněž Donna Gaines, socioložka a autorka knihy Teenage Wasteland, která je studií metalové komunity v New Jersey.

Metalová hudba v osmdesátých letech byla často homofobní a fenoménem pro „bílé“, tvrdí, současné kapely jsou však sociálně uvědomělé a podezřívavé, co se týče politické moci. V publiku a na pódiích bývá daleko více žen.

Povstává nová generace, říká Gaines.

Heavy metal se však vždy dotýkal sociálních a politických témat. Metaloví dědečkové Black Sabbath kritizovali v písních jako War Pigs a Children of the Grave válku ve Vietnamu, skladba Iron Maiden Run to the Hills byla rozzlobeným odsouzením vysídlování původních obyvatel Ameriky.

Většina kritického tónu však byla otupena a rozmělněna temnou výrazovou stránkou metalu, která uvrhala rodiče teenagerů do paniky a vedla ke konzervativním cenzorským snahám.

Za stoupence daleko poučenějšího životního pohledu byl považován metal punk. Začalo to koncem 80. let, kdy začal hardcore punk fúzovat s metalem díky kapelám jako Dirty Rotten Imbeciles a Nuclear Assault. Přesto byl metal pořád vnímán spíše skrze svoji přeexponovanou stylizovanost. A obecný pohled na metalové palice jako na nepříliš duchapřítomné hulváty s mentálním deficitem byl korunován MTV postavičkami Beavisem a Buttheadem.

Úplně jiní byli Napalm Death – produkt hnutí kolem kapely Crass v Británii, v němž se anarchismus kloubil s punkem. Jejich zpěvák Mark Barney Greenway dokonce zvažuje, že až skončí jeho dny metalového muzikanta, stane se politickým aktivistou. Dodává ale, že si nemyslí, že by se metal naprosto zbavil svých nadpřirozených konotací.

Oceňuju, že ne všechno musí být politické, že ne všechno musí pozvedat uvědomění, říká, muzika je taky forma zábavy a měla by takovou zůstat. Rozmanitost je koření života. Eskapismus, únik před skutečností, je dobrou věcí, pokud ti nezakryje tvou vizi.