Společenská odpovědnost podniků – jedinou cestou dopředu je závazná regulace

1. 12. 2006 - Helena Tovarková, Econnect

Jak jste se vůbec dostal k problematice společenské odpovědnosti a k vedení kampaně zaměřené na toto téma?

Nejdříve jsem studoval geografii a pak pokračoval doktorským studiem ekologie. Pracoval jsem asi tři roky pro jednu organizaci zabývající se ochranou přírody. A pak jsem přišel v roce 1999 do Friends of the Earth a strávil jsem tam několik let prací na kampani, která se týkala ochrany přírody. Právě v té době jsme v Friends of the Earth poznali, že v mnoha případech, na kterých pracujeme, způsobují největší problémy právě podniky, i když stojí jakoby v pozadí. Proto jsme se rozhodli dát dohromady tým, který by se zaměřil jenom na aktivity podniků.

Společenská odpovědnost podniků („corporate social responsibility“ – CSR) je dost abstraktní téma, které navíc není tak mediálně zajímavé a lehce pochopitelné jako jiné oblasti. Jak se daří prosazovat CSR ve Velké Británii?

Někteří odborníci se shodují na tom, že lze Velké Británii považovat za lídra v oblasti CSR. Důvodem je podle nich velké množství organizací, které se ve svých kampaních dlouhodobě zaměřují na problematiku CSR. Podniky na to logicky reagují tím, že přikládají své společenské odpovědnosti větší význam. Takže můžeme pokládat za úspěch, že existuje nějaké veřejné povědomí a diskuze o CSR a že jsme v tomto ohledu dost pokročili.

Na druhou stranu – nevládní organizace jsou poněkud skeptické ke konceptu CSR, protože sliby a závazky ze strany velkých podniků existují již pět deset nebo i patnáct let, ale nevidíme, že by je tyto podniky skutečně naplňovaly. A to nás přimělo uvažovat o tom, že je potřeba ještě nějaká jiná forma regulace, ne dobrovolná, ale závazná odpovědnost podniků, prostě nějaká jiná pravidla.

b>Můžete zmínit nějaké konkrétní úspěchy, kterých se podařilo dosáhnout, případně i neúspěchy?

Existuje mnoho kampaní, kterým se podařilo změnit v určitém podniku nějakou konkrétní oblast k lepšímu. Například je už velké množství obchodů, kde se nabízí dost velká část sortimentu z certifikovaných surovin, což je určitě úspěch. Nebo se nám podařilo dosáhnout u mnoha surovin toho, že si každý výrobce nebo prodejce musí zajistit udržitelný zdroj té které suroviny. Má na to lhůtu několika let, ale nevyhne se tomu. Jenže tohle jsou jen dvě věci z tisíců a tisíců. Pokud bychom postupovali takhle, bude nám to trvat věky než se někam dostaneme. A to je důvod proč chceme prosadit zákony, které by toto všechno pokryly a regulovaly.

V České republice není veřejnost v podstatě vůbec obeznámena s problematikou společenské odpovědnosti, a proto se jen těžko může nějak zapojit. Jak vnímá problematiku CSR veřejnost ve Velké Británii? Pouze pasivně nebo se i snaží i aktivně přispět k řešení problémů?

Po několika letech vedení kampaně a to nejen Friends of the Earth, ale i jinými organizacemi, můžeme říct, že britská veřejnost má povědomí o tom, že CSR v současné podobě opravdu nestačí. Tento rok se v kampani snažíme docílit změn v právní regulaci podniků a podařilo se nám přesvědčit přes sto tisíc lidí, aby napsali svým poslancům a dovolávali se těchto změn. Když si vezmete, o jaké téma se jedná – změny v právní regulaci velkých podniků – a nám se podařilo přesvědčit veřejnost, konkrétně přes sto tisíc lidí, aby napsali poslancům a požadovali přesně ty určité změny, které prosazujeme. A to dokazuje, že si lidé uvědomují, že je potřeba něco změnit.

Také máme v rukou výzkum veřejného mínění, ze kterého vyplývá, že devadesát procent britské veřejnosti je přesvědčeno, že je třeba zákonů, které donutí podniky více dbát na společenské a environmentální dopady jejich aktivit. Prostě je jasné, že lidé tuší, co se děje a chtějí změnu. Ale to je podle mě podobné v mnoha zemích. Smůlou je, že politici jakoby lépe slyšeli hlas podnikatelského sektoru než hlas veřejnosti. Když si vezmete, že v Bruselu je patnáct tisíc lobbistů, kteří zastupují zájmy podniků, je dost těžké, aby se přes ně dostaly informace o skutečném stavu věcí až k těm, kteří o tom rozhodují.

Jak je to s finančními prostředky, které kryjí vaši kampaň? Máte problém se získáváním peněz?

Máme štěstí, že Friends of the Earth jsou ve Velké Británii opravdu velkou organizací, máme okolo sto tisíc členů a náš rozpočet tvoří asi 7,8 milionů liber, což je opravdu slušná částka. K tomu máme příležitostně i jiné možnosti, jak získat finanční prostředky. Organizace zabývající se ochranou životního prostředí jsou ve Velké Británii docela silné a existuje jich mnoho, což nám napomáhá při společné práci. Ale i přesto je spousta témat, o kterých víme, že by bylo třeba na nich pracovat - například globální změny klimatu, GM technologie, jejichž zavádění je třeba zastavit, odpadové hospodářství. A tak když věnujeme čas a síly jedné kampani, zároveň nás naplňují znepokojením ty ostatní otázky na kterých bychom měli pracovat, ale nemáme na to kapacity. Proto si myslím, že klíčovým úkolem celého „zeleného hnutí“ je spojit své síly i přes nějaké bariéry a postupovat společně.

A to je také důvod, proč jsem rád, že se můžu účastnit takové konference, kde je možné vyměnit si zkušenostmi s lidmi, kteří pracují na stejném tématu ve střední a východní Evropě. Někdo by si mohl myslet, že se u vás nemáme co naučit, ale i odsud je možné čerpat zkušenosti, které pak u nás můžeme uplatnit. Myslím, že sdílení a výměna zkušeností je jedna z nejdůležitějších věcí, která nám může pomoci nahradit omezené zdroje, se kterými v nevládním sektoru pracujeme. Sdílení zkušeností - nejlépe celosvětově - a pokud to nejde, tak rozhodně alespoň na evropské úrovni.

Jednou z obav, které zazněly i na konferenci, je to, aby se CSR nestalo pouhým nástrojem pro PR podniků. Jak lze podle vašeho názoru a zkušeností tomuto faktu zabránit?

Myslím, že v tomhle ohledu je důležité veřejně poukázat na každý případ, kdy slyšíte nějaký podnik veřejně proklamovat své závazky, které ale nedodržuje. Jsou pro to dva významné důvody. Jedním je to, že veřejnost nesmí být nikdy takto klamána. A druhým je fakt, že jsou i podniky, které se opravdu snaží dávat si nějaké závazky a pak je dodržovat, a jejich snaha by neměla být mařena společnostmi, které společenskou odpovědnost jen naoko předstírají. Je důležité na to upozorňovat a to hlavně u velkých společností, které jsou veřejnosti „na očích“.

Já jsem zmínil například BP (British Petroleum), která utrácí desítky milionů liber za kampaň „Bez ropy“ (Beyond Petroleum), která ji má udělat dobré jméno v očích britské společnosti. Skutečnost je ale taková, že jen 5,5 procenta jejich prostředků je investováno do obnovitelných zdrojů energie a celých 75 procent jde stále na hledání dalších zdrojů ropy a zemního plynu. Tohle je opravdu do očí bijící příklad, kdy společnost vytváří svou novou image kampaní „Bez ropy“ a přitom stále investuje drtivou většinu svých prostředků do další a další ropy. V takových případech je potřeba lidem jasně říct, že je někdo tahá za nos.

Máte za sebou konferenci o společenské odpovědnosti podniků, jak jste byl s celou akcí spokojený a co si z ní odnášíte?

Velký dojem na mě udělala samotná organizace konference, která byla perfektní. Pak jistě i zajímavý výběr účastníků, kteří se tu sešli a hlavně mluvčích, kteří vystoupili s nějakým příspěvkem. Na jedné straně se vám podařilo získat komisaře Vladimíra Špidlu, což není tak úplně běžné a můžete na to být hrdí, na druhé straně tu byli zástupci mnoha organizací, které se v tomto regionu tématem CSR zabývají, a představili konkrétní případové studie, které byly pro mě velice zajímavé. A k tomu všemu lidé, kteří mají zase jiný pohled na CSR, jako třeba zástupci odborů nebo samotných podniků nebo různých obchodních organizací.

Je samozřejmé, že to nemůže skončit nějakou všeobecnou shodou, ale to podle mě není vůbec věc, o kterou bychom měli usilovat. Pokud to můžu srovnat s CSR konferencemi, kterých jsem se už účastnil, tak mohu říct, že dnes jsem zažil jednu z nejživějších a nejotevřenějších debat o tomto tématu. Navíc mít tu Richarda Howitta, který je poslancem Evropského parlamentu a zároveň mluvčím v otázkách CSR, společně s komisařem Špidlou a dalšími odborníky, lidmi z nevládních organizací i ze soukromého sektoru, to je velmi podařený výběr účastníků.

Zazněla nějaká nová myšlenka nebo souvislost, kterou vás předtím nenapadla nebo jste si ji neuvědomil?

Nemůžu vyzdvihnout jednu myšlenku nebo jeden moment, který by byl pro mě nejpřínosnější, protože největším přínosem pro mě určitě byla ta možnost diskutovat se všemi, kteří se tu sešli, naslouchat tomu, co říkají, a dávat si dohromady, jak je to možné uplatnit v tomto regionu a jak bych to mohl použít u nás. Myslím, že tu zazněly některé zajímavé návrhy, jak pokračovat na evropské úrovni v prosazování společenské odpovědnosti.

Byl tu sám Richard Howitt a vím, že se snažil už od rána zachytit co nejvíce myšlenek a nápadů, aby je mohl předat dál ve zprávě, na které v současnosti pracuje (Zpráva vyjadřující se ke komuniké Komise o CSR.) Sledoval jsem ho celý den, jak sbírá názory, jak diskutuje a formuluje nové myšlenky a to bylo pro mě fascinující. Myslím, že to celé vlilo do mnoha účastníků novou energii a chuť do další práce, stejně jako víru, že lze něco změnit a to i na evropské úrovni, a to je u tohoto „běhu na dlouhou trať“ opravdu důležité. Navíc to doufám v dlouhodobém horizontu přispělo k formování jakéhosi „bloku“ lidí, kteří budou na tématu CSR společně pracovat.

Jedním u hlavních témat konference byla vize budoucnosti CSR. Jakým způsobem se tedy podle vás bude vyvíjet tento koncept v dlouhodobějším horizontu?

Koncept CSR vlastně vykrystalizoval z tlaku nevládních organizací na soukromý sektor, prostřednictvím kampaní poukazujících na dílčí problémy, které dnes souhrnně řadíme pod hlavičku CSR. Je to vlastně jakási obrana nebo reakce soukromého sektoru na tyto jednotlivé útoky ze strany různých organizací. Soukromý sektor odpověděl tím, že všechny tyto problémy zabalil do jednoho konceptu s názvem CSR. Tím se podařilo spojit i tyto organizace, které pracovaly na jednotlivých problémech. Důležitější je, že to vzbudilo zájem o úlohu podniků (a hlavně těch velkých) v celé společnosti.

Takže od prvotního zájmu o jeden konkrétní problém u jednoho konkrétního podniku v určité kampani se dostáváme k mnohem širší diskuzi o budoucí roli podniků ve společnosti vůbec – o tom, jak by se měly chovat a jak by měly být řízeny a kontrolovány a že by měly napomáhat s řešením globálních problémů a ne je samy vytvářet. Je hezké, že se dnes mnoho společností snaží něco dělat na dobrovolné bázi, protože ví, že zákazníci to vyžadují a že jim to dělá dobré jméno.

Důležité ale je, že ty nejpokrokovější podniky dnes samy říkají: je potřeba zákonem regulovat některé nejdůležitější a nejvýznamnější oblasti patřící do CSR. A jakmile jsou podniky zahrnuty do tohoto úsilí a začnou chápat problematiku CSR, samy vidí, že jedinou cestou kupředu je nějaká závazná regulace. Takže se naštěstí od dřívější debaty - dobrovolně nebo závazně? – dostáváme k tomu, že se bavíme o konkrétních podmínkách závazné regulace. Pak už se nabízí otázka, jaký druh regulace bude nejúčinnější a zda přinese výsledky, které očekáváme.

Myslíte, že v budoucnu budete dále pokračovat v CSR kampani nebo se zaměříte zase na nějakou jinou oblast? Jaká témata by vás lákala?

Naše kampaň má velice ambiciózní cíle. Chceme docílit zásadních změn v právním regulaci fungování podniků. Máme už nějaké zkušenosti, a tak nemáme iluze a víme, že to trvá velmi dlouho. Takže zatím nemáme žádné jiné plány do budoucna, víme, že je to běh na dlouhou trať. Co je ale zajímavé, že jsme sice začínali jako ochránci životního prostředí, ale teď se naše aktivity přesunuly mnohem více k ekonomickým problémům, způsobům zacházení se zdroji a řízení, což jsou podle nás teď zásadní problémy, a víme, že na tomhle poli je toho potřeba hodně udělat.

Rozhovor byl uskutečněn během konference o společenské odpovědnosti podniků „Očekávání vs. realita“, pořádané v září v Praze programem Garde Ekologického právního servisu.

Craig Bennett je vedoucím kampan Friends of the Earth - Anglie, Wales a Severní Irsko týkající se odpovědnosti podniků, která si klade za cíl změnu právního a politického rámce fungování korporací tak, aby pracovaly v zájmu společnosti a životního prostředí, ne pouze na základě soukromě orientovaných zájmů. Pro Friends of the Earth pracuje od r. 1999, kdy se účastnil velmi úspěšné kampaně vedoucí k vydání zákona o právu na přístup do krajiny (Countryside and Rights of Way Act 2000), tato legislativa nyní tvoří základ ochrany přírody ve Velké Británii. V r. 2001 se Craig zapojil do kampaně o odpovědnosti korporací a vedl významné kampaně proti společnostem Shell, Premier Oil, The Scotts Company, BAT, Rio Tinto a dalším.

Vedl projekty kampaní k "AGM Season": Světovému ekonomickému fóru a Zákonu o odpovědnosti podniků. V roce 2002 zastupoval FoE na Summitu Země v Johannesburgu. Pravidelně se objevuje ve vysílání a tisku (nedávno např. v článku o aktivistech v magazínu Sunday Times). Získal titul BSc (Hons; Bc.) sociální a fyzické geografie a MSc (Mgr.) ochrany životního prostředí, je členem Královské geografické společnosti (FRGS). Jako hostující profesor přednáší na Oxfordské univerzitě, Bristolské univerzitě a Londýnské obchodní škole.