Peníze, nebo spokojená zvířata?

23. 9. 2004 - Jan Čáp, Petr Fischer, BBC

Před tisícovkami let chovali krávy i ovce první zemědělci volně. Zvířata se pásla v přirozeném prostředí, byla mnohem odolnější a poznala prý jen minimální stres. To se však změnilo se zaklínadlem produktivity, když stále efektivnější farmáři rodu Homo ekonomicus přešli na intenzivní chov drůbeže i hromadné ustájení prasat. Ekologičtí aktivisté i legislativa Evropské unie chtějí tuhle situaci napravit. Jak ale na to?

Bukolické pastorále extenzivního chovu vystřídala velkovýroba, která sice dokáže nasytit rostoucí počet spotřebitelů, ale - mimo jiné, i na úkor takvané "pohody hospodářského zvířete". Situaci má napravit ekologické zemědělství, o kterém se diskutuje i v České republice. Kromě Svazu ekologických zemědělců PRO-BIO se jím zabývá i Nadace na ochranu zvířat.

Navázat na tradici

"Organické zemědělství má v naší zemi dost dlouhou tradici. Mezi novými členskými státy jsme na tom zhruba nejlépe, co se týče informovanosti veřejnosti. Nemluví se jen o extenzivním zemědělství jako takovém – že se třeba málo hnojí. A na to je třeba navázat," říká ředitelka Nadace na ocharanu zvířat inženýrka Romana Šonková.

Jak si stojí Česká republika v porušování práv zvířat? "Určitě má dobrý legislativní základ, ale realita je jiná. Úředníci od svých stolů vidí ty problémy jako alespoň částečně vyřešené legislativou. Ta sebou ale musí nést kontrolní systém a sankce pro provinilce. A tady i ze sdělovacích prostředků vidíme, že situace není tak růžová, jak se z pozice legislativy zdá," míní Šonková.

Z hlediska celé Evropské unie na tom ale prý nejsme zdaleka nejhůř. "Jsme si vědomi toho, co se děje, a lidé jsou víc informováni, než byli, nicméně je tady ještě spousta práce," říká Šonková, která zpracovávala srovnávací výzkum v rámci celé Unie.

Rozetnout kruh

Ředitelce Nadace na ochranu zvířat na českých zemědělcích vadí, že málokdo si uvědomuje, co znamená Animal Welfare. "Zkrátka všechno je o penězích. Je potřeba změnit myšlení, abychom ten bludný kruh někde rozetnuli a neodkazovali se jeden na druhého," říká a uvádí príklad:

"Zemědělec se odkazuje na svého odběratele, že nechce dražší výrobky z lepších chovatelských technologií; spotřebitel se ohání tím, že jsou drahé, a proto je kupovat nebude. Je to prostě začarovaný kruh," uzavírá inženýrka Šonková za ochránce zvířat.

Jak ze začarovaného kruhu nákladné ekologické výroby a nákladných ekologických produktů vlastně ven? "Pokud skutečně chceme změnit situaci hospodářských zvířat, musíme se na tom podílet všichni. Je to naší morální povinností, ale zároveň je to otázka ekonomická," říká John Webster, profesor chovu hospodářských zířat na Fakultě veterinárních věd Univerzity v britském Bristolu.

Navýšit náklady

Vylepšit například chov prasat a drůbeže, znamená podle Webstera například pro farmáře 30 procentní navýšení nákladů, což podel Webstera znamená, že žádný farmář si je nemůže dovolit sám. "Tedy pokud nemá možnost prodávat produkty spotřebitelům, kteří jsou za ekologické výrobky připraveni platit výrazně víc," upřesňuje profesor Webster.

Tohle například v Británii funguje ohledně vajec od slepic s volným výběhem. Takové zvýšení cen se na maloobchodní ceně odráží 20 nebo 40 procenty, ale v síti připravených odběratelů to může být jenom pět procent. Takové navýšení cen u benzínu k žádným protestům nevedlo. "Spolu s ochotou spotřebitelů a férovými supermarkety, které se nebudou snažit na ekologických výrobcích vydělat, zvýšené náklady budou minimální," tvrdí Webster.

Pět svobod

Praxe správného chovu podle něj stojí na pěti svobodách, které mají zaručit, že zvíře nebude hladovět ani žíznit, že ho zbytečně nepostihne nepohodlí bolesti, zranění nebo nemoci, až se bude moci chovat normálně bez strachu a úzkosti. Která z nich je v rámci EU porušována nejčastěji?

"Princip těchto pěti svobod je těžko dělitelný a má zahrnout všechny aspekty zlepšení stavu, ale kdybych měl nějaké jmenovat, velice pravděpodobně jsou nejvíc porušovány svobody, které mají hodposdářska zvířata ochránit od nepohodlí a nemocí," říká Webster a dodává: "Ty žádají vhodné prostředí včetně přístřeší a prevenci s diagnózou a léčbou. Tohle se týká jak nosnic, tak brojlerů či krav na mléko."

Jak tedy zařídit, aby se v roce 2004 pohoda hospodářských zvířat zkvalitnila?

Zvýšit informovanost

"Prvním úkolem je zvýšit informovanost, aby si lidé uvědomili, že se nemluví o komoditách, ale bytostech, které trpí. Druhý způsob vede přes schválenou legislativu, která podobně jako omezení rychlosti na silnici, i když s ním třeba nesouhlasíme, ale dodržujeme ho, sníží počet obětí. Třetí a nejdůležitější je přesvědčit lidi, že potraviny ze zvířat jsou vysoce kvalitní zboží, a spotřebitelé by měli být připraveni platit takové metody výroby, které berou ohledy jak na životní prostředí, tak na pohodu zvířat," říká britský profesor Webster.

Tlak v Británii

Také v Británii se v posledních letech zvyšuje tlak na produkci zdravých a čistých potravin, s čímž souvisí i úroveň chovů domácích zvířat. Diskuse o zdravém jídle a Jobovy zprávy o tom, co špatného Britové za den spolykají, jsou na denním pořádku. Minulý týden to byla třeba nadměrná konzumace soli, předtím se mluvilo o tom, že děti jedí moc cukru nebo že vynechávají zeleninu, nemluvě o pití piva a alkoholu. Teď se kupříkladu hodně probírá, že Britové pijí levněji a víc doma.

Pokud jde o vztah k hospodářským zvířatům, poslední aféra je asi týden stará. Královská společnost pro prevenci krutosti páchané na zvířatech, která se ochranou zvířat zabývá bez dvaceti dvě stě let a je nejstarší organizací svého druhu na světě, zveřejnila varovnou zprávu o stavu chovů kuřat v Británii, což je důležité především proto, že více než 70 % Britů považuje kuřecí maso za nejzdravější vůbec.

Zpráva tento pohled nabourává. Ochránci zvířat v ní například ukázaly, že denně umírá více než 100 000 kuřat předčasně, že mají běžně zlámané nohy a jsou jinak poraněna, protože žijí v absolutně uzavřeném prostoru.

Stres znamená nižší kvalitu

Je už asi dostatečně známo, že maso takto vystresovaných zvířat není nejvyšší kvality, i když na chuti se to samozřejmě nakonec nepozná. Lidé z Královské společnosti pro prevenci krutosti páchané na zvířatech také upozornili na to, že zatímco na ekologických farmách, čili v jakýchsi "přirozených" chovech, se dožívají kuřata až čtyř měsíců, v masové produkci je to jen šest měsíců, což je způsobeno nepřirozeným způsobem výkrmu.

Úplně stejné problémy jsou s velkochovy kuřat v České republice. Britští aktivisté, právě tak jako čeští, požadují, aby na britské i evropské úrovni bylo jasně zákonem určeno, kolik prostoru pro sebe kuře mělo mít, aby jeho chov nemohl být považován za týrání. Producentům se to ale moc nelíbí, i když kupříkladu 20 kuřat na jednom metru čtverečním někteří z nich také považují za neúnosné. Bude teď záležet na tom, kdo získá větší lobby v parlamentu.

A tady mají zatím navrch výrobci, zejména kvůli tomu, že ani vláda či vládní poslanci nechtějí veřejně říci, že lepší podmínky v chovech také znamenají vyšší náklady a tím i vyšší ceny. Kdo by chtěl za svůj chicken kebab platit místo tří třeba čtyři libry.

Domácí mazlíčci

Královská společnost pro prevenci krutosti na zvířatech se zaobírá i jinými druhy zvířat než jsou kuřata. Hodně sleduje zacházení s domácími mazlíčky - psy a kočkami. V Británii je ale ještě jedna velmi silná skupina ochránců zvířat, kteří tvrdě, často dokonce velmi násilně bojují nejen proti velkochovům prasat nebo krav, ale i proti pokusům na zvířatech.

Nedávno bylo v Británii jakési soustředění těchto aktivistů, kteří se od svého amerického guru Jerryho Vlasaka učili násilným praktikám. Sám Vlasak použití násilí vysvětluje následovně. "Boj za práva zvířat se nijak neliší od jakéhokoliv jiného boje proti útlaku. Bojovníci za práva zvířat byli překvapivě dlouho nenásilní, když to například srovnáme s násilím, jemuž jsou zvířata denně vystavena v laboratořích, nebo když si uvědomíte, že minimálně půl tuctu našich aktivistů bylo zabito lidmi, kteří zvířata zneužívají," argumentuje Jerry Vlasak.