Dlažební kostka s ošlapanou botou - cena pro české streetworkery

21. 6. 2004 - Zdeňka Kuchyňová, Radio Praha

Plastiku pořádně prochozené boty na dlažební kostce - tuto cenu si odnesli z budovy pražského magistrátu pracovníci, kteří poskytují často přímo na ulici sociální služby uživatelům drog, ohroženým dětem a mládeži, bezdomovcům, prostitutkám a dalším skupinám lidí.

Vznik výroční ceny je spojen s jednou historkou. Jeden streetworker přišel do práce ve velmi špatné náladě. Hned si začal stěžovat, že prochodil tento rok už třetí boty a v ruce držel rozbitou tenisku. Zanadával si na špatně placenou práci, na klienty a přesto ještě ten samý den si botu oblepil izolačkou a vyrazil do terénu, kde odvedl dobrou práci. A v tu chvíli přišlo pracovníkům České asociace streetwork jako nezbytné vyjádřit nějakou formou uznání lidem, kteří obětavě a za málo peněz pracují v první linii. Tak vznikla výroční cena - Časovaná bota, kterou vytvořil Michal Zahradník pomocí žulové kostky a ochozené oranžové boty.

Česká asociace streetwork, která vznikla v roce 1997, loni prošla zásadní změnou. Jejími členy už nejsou pouze jednotlivci, ale také organizace, a proto i ceny byly letos dvě. V kategorii sociálních zařízení to byl Nízkoprahový klub Pavlač z Brna. Jak uvedla jeho koordinátorka Věra Růžičková, klub se stará o děti převážně romského původu ve věku od 5 do 18 let. Kromě trávení volného času nabízí sociální služby i doučování.

"Vzhledem k tomu, že ten klub se nachází přímo v pavlačovém domě, kde je velké procento romské populace, tak ty děti tam začaly chodit samy ještě před tím, než to bylo otevřeno, protože se tam něco dělo a pro ně to bylo zajímavé. V současné době chodí do klubu denně mezi 20 až 30 dětmi a problémy s návštěvností nemáme."

Jaké máte z práce pocity?

"Myslím, že tu největší krizi už mám za sebou. Už jsem si prošla tím, že jsem musela ze svých cílů ustoupit."

Co byl největší ústupek?

"Konkrétně nevím. Spíš se jednalo o představy, co by děti bavilo a nakonec se zjistí, že je baví něco úplně jiného, než si člověk myslí nebo že nevydrží dlouho potichu."

Co je baví nejvíc?

"Nejvíc je baví tancování. Už druhým rokem u nás funguje taneční soubor, který vede romská mamimka paní Balogová a poslouchání hudby. Ty mladší děti baví malování. Chodíme s nimi na výlety, to jsou taky nadšení, protože se málokdy dostanou z Brna."

V kategorii pracovník zvítězila Jana Ženíšková z Hradce Králové. Sdružení Laxus, kde pracuje, poskytuje sociální a zdravotní služby uživatelům drog. Nominaci na výroční cenu získala zejména za rozvoj služeb ve věznicích, kde poskytuje poradenství, motivační trénink a zprostředkovává následnou péči. V Hradci Králové má sdružení Laxus kolem tří stovek klientů.

"Na tom prvním kontaktu velmi záleží, jestli se ten člověk vrátí, jestli bude vybudována důvěra a začátek nějakého vztahu. Ze začátku je to tak, že my více nabízíme, než chceme. Takže ten člověk má možnost využít nabídku služeb, která je šitá na míru jeho potřeb. A teprve později my od něj něco chceme."

Jak dodala Jana Ženíšková, zpočátku to jsou informace, později se sdružení snaží přivést klienta k nějakým změnám v jeho životě.