Gayové v Kazachstánu se musí skrývat

26. 9. 2005 - Helena Berková, BBC

Není tedy divu, že kazašští gayové a lesbičky většinou svou orientaci tají - dokonce i před členy vlastní rodiny - a žijí v neustálém strachu ze šikany.

V kavárně v centru Almaty vládne pohoda - skupinky hostů, páry a rodiny, jedí kebab, zapíjejí jej místním pivem a užívají si posledního letního sluníčka. Gayům a lesbičkám se ale o takové chvilce pohody může jen zdát - v Kazachstánu je jen hrstka míst, kde se mohou scházet bez obav, že je někdo napadne.

Strach kvůli sexuální orientaci

Všude jinde žijí v neustálém strachu, že se o jejich orientaci dozvědí jejich příbuzní, že se stanou oběťmi šikany, nebo dokonce útoku. "Vždycky, když vyjdu na ulici, bojím se, aby lidi nepoznali, že jsem gay. Snažím se to všemožně skrývat, aby to nepoznali podle způsobu chůze nebo oblečení," říká dvaadvacetiletý muž. "Je to hrozně nebezpečné, slyšel jsem, že člověka kvůli tomu můžou i zabít - a nechci, aby se to stalo mně," dodává mladík.

Mladík už zažil i to, že se bál o život: "Jednou mě zbili. Jedl jsem v restauraci s přáteli, nic jsem nedělal, choval jsem se úplně normálně - a zbili mě, protože nějací lidi na mě prostě ukázali prstem a řekli: 'Hele ho, teplouš!' No - vždycky, když mě vyhazovali z nějaké restaurace, tak mě zbili."

Kdo zná pravdu?

A kolik lidí - ať už příbuzných nebo kolegů v práci - vlastně zná pravdu? "Hodně. Ví to většina přátel a kolegů, kromě příbuzných," říká mladík. Rodině se však ještě nesvěřil, nechce, aby rodiče věděli, že je gay, prý by jim to zlomilo srdce. Podle mladíka to málokdo v Almaty své rodině řekne.

"Ale znám pár homosexuálů, jejichž rodiny znají pravdu - jenže dozvěděly se to spíš nešťastnou náhodou a reagovaly prý hrozně. Vyhazov z domu a tak. Nechci nic takového zažít," dodává.

Kazašský mladík si nedovede představit, jak bude vypadat jeho život za pár let. Ví, že otevřeně s homosexuálem žít nemůže. "Možná se ožením s nějakou lesbou, která tak bude chtít utajit svou orientaci. A třeba si vezmu nějakou spořádanou ženskou, aby to vypadalo, že jsem heterosexuál."

"V Kazachstánu to chodí tak, že jakmile je vám přes třicet a nemáte ženu ani děti, tak se vám všichni snaží najít ženskou - manželku nebo přítelkyni - a když to jaksi nikam nevede, tak si pomyslí, že jste nějaký divný a tak," vysvětluje mladík.

Příklady táhnou

Kazach neví, kdo by na veřejnosti řekl: "Já jsem gay a jsem na tom tak a tak." "No, možná lidi, co se pohybují ve světě módy nebo show businessu, to tak úzkostlivě neskrývají, o nich se to ví. Ale já nevím o nikom, kdo by řekl: "Čau, jsem gay a je to paráda," vysvětluje.

V Almaty existují dvě organizace pro homosexuály. Jsou tu tři kluby, jeden nedávno zavřeli - a kazašské webové stránky. "Náš společenský život je ale zatím ve stádiu vzniku. Není snadné překonávat těch sedmdesát let izolace od zbytku světa, a to platí i pro život homosexuálů," myslí si mladý muž.

Za časů Sovětského svazu byla homosexualita trestným činem. Teď už se pomalu mění názor i v Kazachstánu. "Mění se, ale na můj vkus, příliš pomalu. S takovým názorem na homosexualitu, jaký mají lidé v Evropě nebo třeba Thajsku, se v Kazachstánu nesetkáte."

"Stačil by mi jeden den - jeden den, kdy bych mohl jít s kámošem ruku v ruce po ulici - a nikdo by k tomu neměl žádné uštěpačné poznámky a nikdo by mě nezmlátil jen proto, že jdu s přítelem po ulici," uzavírá mladík, který si kvůli své sexuální orientace přeje zůstat v anonymitě.