Tyto závěry zkoumání funkčnosti a dosahu plánovaného radaru představil minulý týden v Berlíně profesor vědy, techniky a národní obrany Theodor Postel z Massachusetts Institute of Technology ve Spojených státech na setkání Německé fyzikální společnosti (DPG). Agentura pro raketovou obranu dosah radaru nadhodnotila. Irán by podle zjištění použil běžně dostupné technologie, aby snížil efektivní odrazovou plochu hlavic ty by tak byly pro radar prakticky neviditelné.
„Může to být důležitá informace pro českou veřejnost při jejím rozhodování - rozhodování nejen o své budoucnosti,“ říká Jan Freidinger. „Plán na vybudování amerických protiraketových základen v Evropě vyvolává mezinárodní nesouhlas a hrozí destabilizací mezinárodní situace,“ varuje bývalý náměstek ministra obrany USA a expert na protiraketovou obranu Philip Coyle. „Radar by včas “neviděl” raketu odpálenou z Iránu směřující na ČR nebo USA. Radar uvidí raketu příliš pozdě, což neumožní včasné odpálení antiraket v Polsku,“ uvádí Philip Coyle ve zprávě.
Podle Coyla není pochyb o tom, že Írán takovými protiopatřeními disponuje. Jeho slova potvrzují i americké zpravodajské služby, které již v roce 1999 na tuto skutečnost upozornily. Ve slyšení před americkým senátem v roce 2000 uvedl Robert D. Walpole, národní zpravodajský velitel pro strategické a jaderné programy: „Země jako Írán, pokud by se rozhodly zaútočit, by zpočátku spoléhaly na dostupné technologie, aby vyvinuly opatření zlepšující schopnost raket proniknout obranou nepřítele a protiopatření zahrnující oddělitelné několikanásobné hlavice. Dále mohou použít materiály absorbující radarové záření, klamné cíle, nebo rušičky. Mohou mít protiopatření připravené do doby, než otestují své rakety,” upozorňují ve své zprávě američtí vojenští experti.
Kritikové uvádějí. že americký protiraketový systém nebyl nikdy testován v reálných podmínkách, kde by nepřítel některé z těchto protiopatření použil. Antirakety, které mají být umístěny v Polsku, nebyly dokonce ještě ani vyvinuty a jejich testování není do konce roku 2010 vůbec naplánováno.
„Americká Agentura pro protiraketovou obranu počítá s efektivní odrazovou plochou rakety o velikosti jednoho metru čtverečního. Běžné rakety mají ale efektivní odrazovou plochu o polovinu menší, takže i možnosti dosahu radaru znázorněné v prvním grafu jsou přehnané. Skutečný rozdíl v účinnosti se ale ukáže v situaci, kdy nepřítel pokryje povrch rakety materiálem, který absorbuje radarové záření,“ vysvětluje Coyle.
Efektivní odrazová plocha vyjadřující, do jaké míry střela odráží radarové paprsky zpět k radaru, se pak sníží na pouhých 0,1 metru čtverečního, a byla by tedy příliš nízká. Čím větší je efektivní odrazová plocha, tím lépe je letící raketa pro radar viditelná, a naopak.
Coyle patří mezi světové experty v oblasti vojenského výzkumu, vývoje a testování technologií. V letech 1994 až 2001 za vlády prezidenta Billa Clintona pracoval jako náměstek na ministerstvu obrany, řídil oddělení pro testování a hodnocení nových zbraní.
Tisková zpráva s grafickými prvky z Postolovy prezentace je k dispozici zde.