5 Nové povinnosti ve světě svobody podnikat?

Výběr ohlašovatelů

V každé zemi je pravděpodobně několik milionů právnických nebo fyzických osob, které běžně manipulují s chemickými toxickými látkami, přičemž dochází k rutinním i havarijním únikům různého rozsahu v různých místech. Aby bylo méžné zvládnout tok informací a současně provozovat funkční systém RUPZL, je v praxi potřebné optimálně vyčlenit rozhodující zdroje úniků znečišťujících látek. Uvedeného cíle je možné dosáhnout pomocí pravidel (kritérií), která vyberou sledované zdroje znečištění.

Pro výběr zdrojů je možno v zásadě zvolit dva přístupy:

1. sestavit soupis zdrojů tj. vyjmenovat konkrétní podniky, o kterých je ze zkušenosti známo, že jsou závažnými zdroji znečištění (např. chemické a petrochemické giganty). Při tomto postupu může dojít k "opomenutí" z důvodu nedostatku primárních informací o zdroji.
2. vylučovací postup, který vychází z maximálního souboru všech zdrojů a pomocí sady kritérií zprošťuje některé producenty ohlašovací povinnosti. Uvedený postup umožňuje vylučovat nebo zahrnovat do souboru zdroje podle jejich předpokládané závažnosti bez znalosti jejich skutečného vlivu na životní prostředí.

Dále jsou uvedena základní možná pravidla výběru zdrojů podle

1. počtu zaměstnanců
2. množství používaných nebo unikajících látek
3. typu odvětví průmyslu.

5.1 Počet zaměstnanců

Je možné téměř a priori říct, že malé podniky nebudou v systému RUPZL hrát roli rozhodujících zdrojů. Za bezmála magické číslo pro odhad významu zdroje je pokládán počet 10ti zaměstnanců. V zemích se široce rozvinutým soukromým sektorem je dobře známo, že s menším počtem personálu je velice obtížné provozovat složitější výrobní nebo zpracovatelské jednotky. Statistické databáze průmyslových podniků ukazují, že jde o spolehlivý velikostní "filtr", který je velice dobře a logicky zdokumentovaný. Toto pravidlo obecně platí jak v TRI (USA) tak i v NPRI (Kanada). Kritérium 10ti zaměstnanců bude asi přijato pro NPI v Austrálii a s velkou pravděpodobností bude zahrnuto i do Směrnice OECD.

5.2 Množství použité nebo uniklé látky

Limitní množství látky, od kterého je nutno hlásit údaje do systému RUPZL, může být zvoleno podle dvou hledisek:

1. podle množství použité tj. vyrobené nebo zpracované látky
2. podle uniklého a přesunutého množství sledované látky do jiného zařízení (městská ČOV, skládka odpadů a pod.).

Hlášení podle množství únikajících a přesunutých látek by vyžadovalo, aby výrobci provedli řadu propočtů (bilancí) a posoudili, zda podléhají ohlašovací povinnosti. Na druhé straně problém související s prvou (rychlejší) metodou spočívá v tom, že nepostihuje uživatele podkritických množství, kteří mohou způsobovat velké úniky. Současně také může vyžadovat od podniků používajících velké množství látky, kteří však dosahují vysokých úrovní využití, aby ohlašovali nepříliš významné úniky do ŽP. Určitý kompromis mezi oběma hledisky je v možnosti určit rozdílná kritická množství podle závažnosti či nebezpečnosti dané látky (chemikálie s vyšší toxicitou budou mít nižší limit pro ohlašování).

V průběhu zavádění NPRI v Kanadě se vedla dlouhá debata, které pravidlo zvolit, až nakonec bylo jednotně přijato jako limit množství 10 tun vyrobené, zpracované nebo použité látky.

V US TRI od počátku bylo zavedeno množství 4.5 tuny (10 000 liber) pro použití dané látky. Množstevní limit pro výrobu a zpracování se postupně snižoval z počátečních 34.5 tuny (75 000 liber) na 11.5 tun (25 000 liber), který platí od roku 1989.

Avšak ani USA se nevyhnuly diskusi o vhodnosti prvého či druhého pravidla. V současnosti existuje návrh Kongresu, podle kterého by ohlašování bylo vyžadováno jen z podniků, kde dojde k únikům nebo přenosům větším než 2.25 tun (5 000 liber) za rok. Podle výsledků průzkumu realizovaného pracovníky HRI s údaji poskytovanými v New Jersey by v případě změny pravidla (tj. hlášení podle uniklého množství) 60% všech současných přiznání bylo vyňato z ohlašovací povinnosti, a nehlásilo by se 26% všech použitých chemikálií a 20% vyprodukovaných odpadů. Ze skupiny karcinogenů by až 72% případů nebylo dotčeno ohlašovací povinností, které představují 27% celkového použitého množství karcinogenů. Podobně kovy a sloučeniny kovů by nebyly postiženy až v 72% případů, což představuje 51% jejich použití.

V současné době Austrálie zvažuje přijetí vhodného kritéria a podle posledních informací (červen 94) se také přiklání k hledisku "množství vyrobené nebo použité látky" s možností rozdílných limitů pro jednotlivé látky.

5.3 Odvětví ekonomické činnosti

Pomocí tohoto pravidla je možné systém RUPZL velice přesně zaměřit na oblast, která představuje hlavní prioritu.

Při zavedení TRI v USA byla ohlašovací povinnost jednoznačně uvalena na sektor (odvětví) průmyslu:

• potravinářský,
• výroby tabáku
• textilní
• oděvní
• dřevařský
• nábytkářský
• papírenský
• tiskárenský
• chemický
• petrochemie a zpracování uhlí
• gumárenský a výroby plastů
• zpracování kůže
• těžby a zpracování štěrků a jílů
• metalurgie
• zpracování kovů
• strojnictví
• výroby elektrických zařízení
• výroby dopravních zařízení
• výroby měřících zařízení, fotografických produktů, výroby hodin
• a jiné výroby.

Předpokládalo se, že je třeba se zaměřit zejména na uvedená odvětví průmyslu, kde se nejvíce nakládá s chemickými toxickými látkami a dále na odvětví, v kterých je možné zavádět opatření na prevenci znečištění s vysokou účinností. V současnosti je diskutována možnost rozšíření o těžby materiálů (např. rud) a zpracování odpadů.

Kanadský NPRI byl zaměřen na výrobní průmyslové zdroje a dopravu. Další předpokládaná odvětví pro zařazení jsou báňský průmysl, zemědělství a lesnictví.

V Austrálii je tendence se v prvním období věnovat lehkému průmyslu. Převládá názor, že lehký průmysl je hlavní a častý uživatel velkého množství chemických toxických látek, a také je lépe organizován, než těžký průmysl. Z těchto důvodů se očekává, že program zavádění systému RUPZL bude nastartován v sektoru lehkého průmyslu.

V Holandsku jsou v současnosti sbírány informace ze všech průmyslových i neprůmyslových zdrojů; sledovány jsou doprava, domácnosti, průmysl, zařízení sloužící veřejnosti (čistírny odpadních vod, skládky odpadů, elektrárny, spalovny a jiné), těžba přírodních nerostů a užívaní půdy.

Ve Velké Británii jsou do systému zahrnuty všechny zdroje podléhající vydání povolení podle příslušných složkových právních předpisů.

V druhé kapitole Směrnice OECD v tabulce 2B je uveden seznam ekonomických činností jako potenciálních zdrojů úniků znečišťujících látek. Cílem seznamu je pomoci vládám států určit zdroje úniků a přenosů, které by byly zařazeny na domácí seznam potenciálně sledovaných zdrojů znečištění a které by podléhaly ohlašovací povinnosti. Všechny fyzické nebo právnické osoby provádějící vybrané činnosti by musely ohlašovat informace o používaní, výrobě, únicích a přesunech sledovaných chemických látek. Pro potřeby systému RUPZL v České republice předmětný seznam OECD je zde uveden s příslušnými kódy podle Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Položky, které nejsou specifikovány v OKEČ, jsou označeny "#".