Tisku, rozhlasu a televizi se říká informační média a hovoří se o nich jako o sedmé velmoci, ovládající současný svět. Nemám ráda tuto anonymitu a tvrdím, že za každou zprávou či reportáží je vždy třeba vidět novináře, člověka předávajícího veřejnosti informace z určitého místa či od osoby, která má co říci. Úkolem novináře je informace jen předávat, nikoliv hodnotit. V praxi je tomu ale jinak.
Lékaři celého světa potvrzují, že povolání novináře patří k nejrizikovějším kvůli trvalému stresu, který ho provází. Ten může za úmrtí mnoha novinářů v produktivním věku. Jejich práce totiž je pod přísnou kontrolou veřejnosti. I neúmyslně "nevhodně zvolené" slovo může vyvolat lavinu stížností, ba i výhrůžek. Další stres novinářům způsobuje vědomí zodpovědnosti. Průměrný čtenář se totiž nenamáhá s vlastním názorem a řídí se pochybným rčením "Co je psáno, to je dáno." Jen málo novinářů je ale natolik kompetentních, aby sami mohli čtenářům (či TV divákům) cokoliv radit, nebo je naopak před něčím oprávněně varovat. Nicméně při čtení povrchních a často hloupých článků v populárních časopisech vidím, že mnozí si starosti s vlastní kompetentností nepřipouštějí. Hovořím teď o článcích z oboru, jemuž se léta věnuji, tj. netradičnímu léčení těla i duše. Je to téma velmi žádané, takže stránku o léčitelích, minulých životech či třeba předvídání budoucnosti najdeme téměř v každém časopise. Mám v archivu hromadu takových článků a už dobře vím, která média "jsou na naší straně" a která naopak nenechávají na netradičních terapiích nit suchou. Abych byla přesná - nejsou to média, ale konkrétní novináři. Dle svého osobního názoru vedou čtenáře (diváky) buď k uznávání netradičních terapií, nebo k jejich naprostému odmítání. Většinu z nich znám. Stačí podívat se na jméno autora a vím, co mohu od článku (televizní reportáže) čekat. Je totiž velmi snadné zpochybnit v očích čtenářů (diváků) činnost jakéhokoliv člověka, doslova ho znemožnit. Stačí jeho slova okomentovat šikovně volenou větou či záběrem kamery. Běžný čtenář (divák) si takovou manipulaci ani neuvědomí. Profesionál se někdy pobaví, jindy ho rozladí nefér metody, jichž kolega novinář použil. Naposledy (zatím) jsem takové rozladění pociťovala před vánoci, při čtení časopisu Reflex, v němž, podruhé během dvou let, vyšel článek o technologii JL, jíž je aktivována i obálka našeho časopisu. Před dvěma lety totiž působila v Reflexu novinářka se zájmem o léčitelství, jejíž články byly vskutku objektivní. Zveřejnila i zajímavý rozhovor s Jiřím Langem o podstatě technologie JL (Pan Akumulátor). Nyní se "věcem mezi nebem a zemí" věnuje v Reflexu jiná dáma, vyzbrojená ostrým perem a očividným nezájmem o hlubší poznání jevů. Její článek o technologii JL (Meloun z Brd) byl diametrálně odlišný od prvního. Bez sebemenší snahy o pochopení podstaty tohoto působení komentovala jedovatými poznámkami projevy osob, s nimiž o technologii JL hovořila. Pana Langa popsala jako náměsíčníka, vynikajícího hlavně častým používáním ukazovacího zájmena "to" a penězi, které inkasuje za pochybnou službu. Za pozitivní hodnocení technologie JL náměstkyní podniku, který ji několik let s úspěchem používá, dovedně vložila větu, jíž tuto inženýrku zbavila důvěryhodnosti: "Připomíná mi trochu neurotičky, které se na "duchovních" seminářích vrhají k nohám guruovým." Zdůrazňuje, že by nemohla důvěřovat osobě, která "sedí" na časopisu REGENERACE, aktivovaném technologií JL. Článek ukončila rčením "S čím kdo zachází, s tím také schází," varujícím před používáním technologie JL. Co si asi může čtenář Reflexu po přečtení takového článku myslet o technologii JL, léčitelích i jejich klientech? A možná by mnohý právě takovou pomoc potřeboval. Osobně nechápu, proč se paní kolegyně nevěnuje raději módě či moderní hudbě, kde by nadělala méně škody. Z tohoto pohledu se ale nad svou zodpovědností většina novinářů zamyslet nedokáže.
Ilona MANOLEVSKÁ
Několikrát za rok zveme čtenáře z Moravy na akce pořádané ve spolupráci s Centrem Kruh v hotelu Dlouhé Stráně v Koutech n. Desnou. Už jsme o nich několikrát psali. V reportáži Čarování v Dlouhé Stráni jsme tehdy začali diskusi na téma, zda je možné alternativními metodami léčit i choroby nejtěžší. V tomto čísle vás opět pozveme na seminář léčitelů v Dlouhé Stráni, kde se na toto téma hovořilo dva dny (viz reportáž O léčení, čarování a etice, str. 18). Na tomto semináři diskutoval mj. ing. O. Skalka, s nímž zveřejňujeme i rozhovor od str. 2 a ing. V. Bažanta, jehož článek o přístroji měřícím schopnosti léčitelů najdete na str. 6.