Před lety, kdy byl syn školákem, zamiloval se do astronomie. Není divu, v rozboru jeho minulých životů stojí: "Zrod ve starém Egyptě, zasvěcen do tajů medicíny, ovšem jeho uchvacovala obloha. Silná vazba na vesmír..." Pro mne to znamenalo doprovázet ho každou volnou chvíli do planetária či hvězdárny, kupovat barevné atlasy vesmíru a nakonec i hvězdářský dalekohled, dnes už odložený pod postelí. Občas setřu prach z jeho čoček a vzpomenu si na nezapomenutelný zážitek, jenž mi před lety umožnil. Tehdy se hvězdáři po celém světě tlačili u dalekohledů, aby pozorovali planetu Saturn. Byla v nějaké obzvlášť výhodné poloze. Znala jsem její fotografie z atlasů a brala ji jako něco vzdáleného, krásný obrázek. Když jsem tehdy jen tak nakoukla do našeho malého dalekohledu zamířeného k Saturnu, nevěřila jsem svým očím. Planeta byla ovinutá prstencem, přesně takovým, jaký jsem znala z obrázků. Připadala jsem si jako dítě, před nímž se náhle zjeví pohádková bytost, o níž vědělo, že je jen pohádková... Když jsem se pak dostala k největšímu dalekohledu v Praze, šok se opakoval. To zářící těleso bylo obrovské a téměř na dosah ruky. Poprvé jsem prožila reálný pocit osobního spojení s vesmírem. Dokážu ho v sobě od té doby kdykoliv vyvolat, což mi pomáhá příliš nepodléhat malichernostem života. Začala jsem vyhledávat další informace o vzdálených a přesto blízkých světech, které nás obklopují. Začnu-li se příliš trápit věcmi pozemskými, zalistuji ve svém hvězdném archívu a přenesu se do budoucnosti naší planety a lidstva. Víte, jak ji vidí vědci? Z původních domněnek, že zmizíme v některé "černé díře" výpočty dospěli k názoru, že to nebude tak jednoduché. Ano, naše galaxie se nakonec srazí s galaxií v Andromedě, což bezpochyby nebude bez rizika. Černé díry jsou v obou z nich a leckterá hvězdná soustava skonči v jejich chřtánu. Ale tou dobou už stejně bude z naší modré planety (v nejlepším případě) jen kus spečené horniny, protože Slunce vyčerpá své zásoby vodíku, jeho jádro se prudce smrští, zatímco obal se začne výrazně rozpínat - až pohltí vnitřní planety. Ze Slunce se stane tzv. rudý obr, polykající své děti. A nakonec se změní v černého trpaslíka, zhroucenou studenou hvězdu, kolem níž obíhají planetární trosky. A co bude s lidstvem? Buď za ty milióny let vyspěje natolik, že si bude vědět rady - nebo už předtím podlehne svému nerozumu. Při vědomí této reálné budoucnosti mě zpravidla opouští pocit, že se vše kolem zhroutí, pokud tu či onu záležitost okamžitě nevyřeším. Vybavím si zářivý Saturn s prstenci na dosah ruky a za ním vesmírný prostor, tak blízký a skutečný - a pak se ohlédnou na své trápení, z té výšky naprosto malicherné. Říkám tomu terapie vědomím pomíjivosti. Těm, kteří mi radí, abych se s každým trápením obrátila raději na Boha (viz dopis od čtenáře na str. 31) trpělivě vysvětluji, že napřed musíme každý zapracovat sám a o pomoc prosit až tehdy, když si sami pomoci nedokážeme. Jinak bychom to měli v životě příliš snadné - a Boha by možná přestalo bavit stále pracovat za nás.
Ilona MANOLEVSKÁ
Zhruba třetina dětí má potíže s pozorností, což vede nejen k potížím nejen ve škole. Bývají zpravidla pokládány za nepřizpůsobivé, zlobivé, lajdácké - a přitom často jde o poruchu zvanou lehká mozková dysfunkce (LMD). V seriálu o přírodním léčení jsme se věnovali dětem s touto poruchou celý rok. Lékaři ji pokládali neléčitelnou, dítě je možné pouze zklidňovat. Teď se ukázalo, že cesta nápravy existuje. Na Kalifornské univerzitě vymysleli přístroj pracující metodou EEG biofeeback, s níž dnes v USA léčí mozkové dysfunkce ve stovkách center neuroterapie. Nedávno se tento přístroj podařilo získat i nám, jako třetí evropské zemi. Staneme se závislými na přístrojích, ovlivňujících naše schopnosti a psychiku? Podrobnosti najdete na str. 10.