Tvrzení:
"Kongres i vláda musí podporovat další rozvoj jaderné energetiky. Svoji podporu nejlépe vyjádří dostatečným financováním výzkumu a vývoje v této oblasti."
(The Nuclear Power Oversight Committee 65 )
Skutečnost:
Jaderná energetika vznikla na základě mimořádně rozsáhlé finanční podpory státu. Prostředky na rozvoj životnímu prostředí příznivějších alternativ byly v důsledku toho výrazně kráceny. Další úlevy, které vlády poskytují jadernému průmyslu, spočívají v omezení zodpovědnosti za následky havárie. Ačkoliv ani přesto není jaderný průmysl schopen obstát v konkurenci, peníze daňových poplatníků nadále proudí do vývoje nových jaderných technologií, mj. pasivně bezpečných reaktorů a jaderné fúze.
Jaderný průmysl měl během celé své historie k dispozici zcela mimořádné prostředky ze státních rezerv. Podle oficiálních údajů Kongresu pohltila jaderná energetika 60 % veškerých financí poskytnutých státem v letech 1948-1994 do sektoru energetiky (při přepočtu na konstantní hodnotu USD z roku 1994). Zbylých 24 % bylo určeno pro zlepšení spalování fosilních paliv; jen 10 % se utratilo za vývoj technologií pro využití obnovitelných zdrojů energie a 6 % za zvyšování efektivity a úspory. 66 V roce 1993 činil podíl jaderných technologií 57 %, což bylo 891 milionů USD. 67 Ostatní oblasti zase vyšly zkrátka: úspory a efektivita 18 % (329 milionů), fosilní paliva 16 % (307 milionů) a obnovitelné zdroje 13 % (250 milionů).
Rozdělení státních příspěvků vůbec neodpovídá podílu jednotlivých technologií a zdrojů na celkové spotřebě energie. Právě úspory představovaly v roce 1994 téměř 30 % veškeré spotřeby, zatímco jaderné reaktory jen necelých 6 %.
Přímé financování výzkumu a vývoje je jen jednou z mnoha podpor, ze kterých jaderná energetika těží. V roce 1992 vydala organizace Komanoff Anergy Associates (KEA) studii, ve které odhaduje hodnotu dalších úlev poskytovaných jadernému průmyslu státem: regulací energetiky, obohacováním uranu pro výrobu paliva, daňovými úlevami. Podle studie takto federální vláda USA od roku 1950 vynaložila na podporu jaderné energetiky celkem 97 miliard USD. 68
Aliance pro úspory energie dokládá nevyváženost státních podpor i jinak. Ve své zprávě "Federální podpora energetickému sektoru v roce 1989" uvádí, že většina mechanismů podporujících jadernou energetiku je nepřímých a skrytých. Jedná se např. o zvláštní daňové úlevy, vytváření bariér znemožňující otevřenou soutěž na trhu s elektřinou, poskytování zvýhodněných půjček a státních záruk za úvěry. 69
Jaderný průmysl využívá i toho, že stát omezuje jeho zodpovědnost za rizika, která přináší. 70 Podle americké legislativy poskytuje vláda na jaderné elektrárny pojištění. Navíc stanovila horní hranici, kterou je příslušná firma povinna uhradit za škody na zdraví a majetku způsobené havárií - tato hranice je 7 miliard USD, ačkoliv skutečné škody mohou být o několik řádů vyšší. 71 Například Nejvyšší kontrolní úřad (GAO) odhaduje, že středně rozsáhlý únik radioaktivity při havárii reaktoru Indian Point p oblíž New Yorku by způsobil škody na zdraví a majetku v hodnotě více než 15 miliard USD. 73 Zákon též snímá odpovědnost z firem, které se zabývají přepravou uranu a radioaktivních odpadů. Podle zmíněné studie tak jaderný průmysl není nucen platit komerční pojištění, čímž ušetří zhruba 2,75 miliardy USD ročně. 72
O tom, jak ohromné zodpovědnosti je průmysl zbaven, si můžeme udělat představu podle největší jaderné havárie v historii, ke které došlo roku 1986 v Černobylu. Bezprostředně po havárii odhadovaly vládní orgány škodu na 3 až 5 miliard USD. Jen opatření na likvidaci havárie však během prvních tří let stála 19 miliard USD. V roce 1992 se ruský Výzkumný a vývojový ústav pro energetiku pokusil sečíst skutečné škody a došel k číslu 358 miliard USD. 74
Za vlády prezidenta Bushe ministerstvo energetiky oficiálně přiznalo, že výsledky, kterých jaderné technologie dosáhly, neospravedlňují nevyvážené rozdělování státních dotací do energetiky. Ze svého zjištění však ministerstvo nevyvodilo žádné důsledky a konzervovalo stávající situaci.
V roce 1991 předložila Linda Schutzová, ředitelka odboru plánování a analýz ministerstva energetiky, studii, která setřídila jednotlivé technologie podle jejich důležitosti. V předmluvě se píše: "Tento dokument je výsledkem rozsáhlého úsilí o to, aby návrh národní energetické koncepce přidělil jednotlivým oblastem energetiky důležitost podle jejich skutečného významu. Při dalším rozhodování je pochopitelně třeba zvážit také politické aspekty. Jako základ pro rozhodování musíme ale brát výsledky, kte ré plynou z pokud možno nezaujatého posouzení nejrůznějších kritérií uplatněných rovnoměrně na všechny posuzované technologie." 75
Studie porovnává 23 možných technologií ze tří různých hledisek: strategické soběstačnosti, praktické použitelnosti pro výrobu elektřiny a technické dostupnosti. Jednotlivá kritéria pak zahrnovala např. energetický potenciál, národní bezpečnost, ekonomickou výhodnost, dopady na životní prostředí, technická rizika, potřebnost vládních intervencí a schopnost konkurence. 76
Nakonec studie u každé technologie porovnala náklady a přínosy. Výsledkem je pořadí těchto technologií podle toho, kterou z nich je nejlépe podpořit. Ze všech tří hledisek pohledu se na prvních pěti místech umístily energetická účinnost a obnovitelné zdroje. Všechny jaderné technologie se naopak umístily na posledních šesti příčkách.
Jaderná energetika se v komerčním měřítku stala neúnosným zatížením - jak zvyšováním prodejních cen, tak velkými výdaji ze státního rozpočtu. Obojí platí občané, buď přímo v ceně elektřiny nebo v daních. Tržní mechanismy jaderné elektrárny z ekonomické soutěže prakticky vyloučily. Z toho vyvozujeme tato doporučení:
SECC (Safe Energy Communications Council) je ekologickou koalicí amerických organizací, které se zabývají otázkami energetiky, životního prostředí a veřejnými zájmy. Cílem je zvyšovat informovanost veřejnosti jak o možnostech využití alternativních zdrojů energie a úspor, tak i o temných stránkách jaderné energetiky.