Tvrzení:

"Předpokládáme, že do roku 2000 se rozvoj jaderné energetiky znovu rozběhne. Jedná se totiž o nejslibnější zdroj energie. Je levnější než zemní plyn a čistější než uhlí, zásoby paliva jsou prakticky nevyčerpatelné. Jaderný věk znovu nastává."
(Albert B. Reynolds, profesor jaderného inženýrství na Universitě ve Virginii 46 )

Skutečnost:

Experti z Wall Street a většina manažerů elektrárenských společností se dnes shodují na tom, že jaderná energetika nebude ani v budoucnu lákavou nabídkou pro investory. Výrobci elektřiny, kteří provozují jaderné elektrárny, si za ni účtují vyšší ceny než ti, kteří je nepoužívají. Trh zkrátka investice do jaderné energetiky nepřitahuje.

Ministryně energetiky Hazel O'Learyová, která v roce 1993 vystupovala před Výborem senátu pro energii a přírodní zdroje (Senate Energy and Natural Resources Committee), tehdy uvedla: "Kdybych byla ve vedení elektrárenského podniku, nezbylo by mi, než na základě zkušeností konstatovat, že jaderná energetika to má dnes velmi těžké... Ceny jaderné energie, pokud do ní započítáme náklady na výstavbu elektráren, nejsou schopny na trhu obstát. Kromě toho jsou zde problémy s ukládáním dlouhodobě radioaktiv ních odpadů, které leckoho odstraší... Proto se teď musíme orientovat na úspory energie a zvyšování účinnosti při jejím využívání." 47

Ohlédnutí za investicemi

Šéfové většiny elektrárenských podniků v USA již zavrhli záměry na další investice do jaderných elektráren. Také ekonomové z Wall Street se na možnost oživení této technologie dívají skepticky. Firma Moody's Investor Service, která patří mezi přední americké finanční autority, odpověděla na projev ministryně O'Learyové přednesený v dubnu 1993 slovy: "Firma Moody's se plně připojuje k celkovému hodnocení O'Learyové. Jak již v září 1992 ukázal sborník elektrárenského průmyslu (Electric Utility Industr y Outlook), v 80. letech nastaly pro majitele jaderných elektráren těžké časy, o čemž svědčí hloubka poklesu většiny jejich akcií." 48

"Myslím si, že tahle technologie již zastarala," prohlásil Dan Scotto, analytik ekonomické společnosti Bear Stearns. "Když do jaderné energetiky započítáme všechny související náklady, tak nám ostatní druhy paliva vyjdou podstatně levněji." 49 Podle jeho názoru se v USA začnou stavět další jaderné elektrárny, "leda tak až naprší a uschne." 50

V říjnu 1993 oznámila proslulá burzovní firma Standard & Poor's (S&P) z Wall Street, že zpřísňuje ekonomické testy pro elektrárenské společnosti, protože by jim jinak hrozila ztráta jejich výhodného burzovní ratingu. Otázka, zda daná firma vlastní či nevlastní jaderné elektrárny, se pro S&P přitom stala rozhodujícím kritériem při jejich rozdělení do tří kategorií z hlediska vhodnosti investic: nadprůměrné, průměrné a podprůměrné. Provozování jaderných reaktorů se stalo hlavním důvodem, kvůli kterému byly příslušné podniky zařazeny do kategorie podprůměrných. 51

Nová energetická politika z roku 1992 umožnila, aby si elektrárenské podniky v sousedních regionech začaly navzájem konkurovat cenou vyrobené elektřiny. Čím je soutěžení na trhu s elektřinou otevřenější, tím větší přítěží se jaderné elektrárny stávají. Spotřebitelský test poplatků, které domácnosti platí za elektřinu, zveřejněný v dvoutýdeníku Public Utilities Fortnightly zjistil, že 15 společností požaduje ceny výrazně vyšší než jejich sousedé (viz tabulka na str. 9). Z dalšího porovnání vyšlo najevo, že vysoké ceny požadují ty firmy, které investovaly větší částky do budov ání jaderné energetiky. 52

Zpravodaj jaderného průmyslu Nucleonics Week shrnul, že ve skutečnosti si firmy nekonkurují vzájemně, ale spíše mezi sebou soutěží jednotlivé zdroje energie. Z hlediska nákladů je pak pouze čtvrtina jaderných elektráren schopna obstát v soutěži s možnými alternativami. 53

Kalifornská společnost PG&E má jedny z nejvyšších cen elektřiny především kvůli svému projektu jaderné elektrárny Diablo Canyon. V důsledku různých poplatků a nečekaných výdajů, které firma musela během výstavby elektrárny v 80. letech zaplatit, byli spotřebitelé během uplynulých šesti let nuceni zaplatit za elektřinu o 3 miliardy USD více, než se původně plánovalo. Navrhovaná opatření sice mohou výdaje snížit, ale i při jejich uskutečnění prodejní cena elektřiny neklesne pod 9 c/kWh, takže elektřina z JE Diablo Canyon vyjde dráž než jiné dostupné zdroje energie. 55

Následky oficiálního propagandy

Historie jaderné energetiky je na celém světě protkána nepodloženým optimismem, který byl živen propagadou ze strany vlád i průmyslu. 56 První předseda Komise pro jadernou energetiku (U.S. Atomic Energy Commission), David E. Lilienthal, si trendu směřujícímu k reklamnímu přehánění všimnul již kdysi. Během první mezinárodní konference o mírovém využívání jaderné energetiky, která proběhla v srpnu 1955, si do svého deníku poznamenal: "Narážím na to znovu a znovu, zejména v souvislosti s jadernou energe tikou. Na úkor zdravého rozumu ji stále více uchvacuje reklama, propaganda a horlivost. Tihle muži zde jsou fanatici. Odporní fanatici!" 57

Dopadlo to, jak muselo. Spojené státy se v 60. letech nechaly strhnout k masivnímu rozvoji jaderné energetiky. Nakonec však nepředpokládané náklady přinutily nadšené příznivce, aby se postavili tváří v tvář tržním principům. Všechny smlouvy na výstavbu nových jaderných elektráren, které byly od října 1973 podepsány, byly nakonec zrušeny a od roku 1978 nebyla objednána žádná další. 58 Představa rostoucích nákladů na likvidaci elektráren, předčasně stárnoucích reaktorů a nejasného řešení transportu a u kládání radioaktivních odpadů dalece převažuje nad nadějemi, které elektrárenské společnosti vkládají do vývoje nové generace jaderných reaktorů.

V USA není v současnosti zakázka na výstavbu jediného nového reaktoru. Kromě toho v prosinci 1994 zrušila firma Tennessee Valley Authority práci na stavbě svých posledních tří reaktorů: JE Bellefonte- 1 a 2 (Scottsboro) a Watts Bar-2 (Spring City). Byly to poslední tři rozestavěné bloky na celém území Spojených států. 59

Organizace Washington International Energy Group (WIEG), která podrobně sleduje americký trh v oblasti energetiky a vypracovává k němu globální analýzy, zasílá od roku 1988 každoročně dotazník šéfům energetických firem. Výsledky ankety z roku 1995 ukázaly, že pouze 31 % představitelů těchto firem věří v oživení rozvoje jaderné energetiky. To jen potvrdilo prudký pokles nadějí v tuto technologii, sledovaný během 90. let. V roce 1994 v budoucnost jaderné energetiky věřilo 37 %, roku 1993 42 % a roku 1992 dokonce 70 % elektrárenských společností. 60

Na otázku, zda si myslí, že vůbec někdy v budoucnu jejich firma začne stavět další jadernou elektrárnu, odpověděla roku 1995 záporně vedení tří čtvrtin firem. Jedním z doporučení, které WEIG adresovala elektrárenským společnostem, bylo "zbavit se co nejdříve zadlužených jaderných elektráren, dokud je ještě čas". 62

Podniky investovaly miliardy USD do jaderných elektráren, které teď většinou vyrábějí drahou elektřinu, ačkoliv se mohly rozhodnout pro levnější alternativy. Fakt, že jaderné elektrárny jsou dnes pro výrobce elektřiny spíše ekonomickou přítěží, způsobil pokles jejich akcií na Wall Street. Ekonomická analýza provedená firmou RGC/Hagler Bailly odhaduje, že ekonomicky nevyužitelné investice představují 70 miliard USD, tj. 60 % hodnoty všech jaderných elektráren v USA. Část této položky bude muset být o depsána jako nenávratná ztráta. Studie uzavírá slovy "Nikdo o jaderné reaktory nemá zájem, nelze se jich nijak zbavit." 63

Komise pro jadernou energii vydala v květnu 1995 rozhodnutí, kterým povoluje prodloužit provoz stávajících reaktorů až o 20 roků nad projektovanou životnost čtyřiceti let. To umožní jejich provozovatelům, aby namísto odstavení reaktorů pouze vyměnili opotřebované komponenty a pokračovali v provozu.

Elektrárenské podniky tak získali šanci na to, že se jim větší část investic přece jen vrátí. Cenou za to je potřeba nákladných oprav a modernizací, které udrží neefektivní elektrárny v provozu o 20 let déle. Všechno ovšem platí odběratelé elektřiny. 64

Tabulka 2. Ceny prodávané elektřiny a podíl jaderných elektráren na její výrobě u některých společností.

pozn - údaje u firmy Long Island Loght. nezahrnují náklady odstaveného reaktoru JE Shoreham

zdroje: Public Utilities Fortnightly, říjen 1993; The Electricity Journal, MSB Energy Associates and Conservation Law Foundation, duben 1994