Neděle 27. duben
Generál Pikalov vyráží v sedm hodin k Černobylu ve vozidle vybaveném radiační ochranou a dozimetry. Proráží zavřenou bránu a zastavuje v elektrárně, aby změřil úroveň radiace. Zjišťuje, že hoří grafit v reaktoru a že reaktor vydává ohromné množství záření a tepla. Krátce poté je varována sovětská vláda. Vládní komise diskutuje o nezbytnosti evakuovat přilehlé město Pripjať. Všichni jsou pro evakuaci až na předsedu Rady pro radiační ochranu prof. A. L. Iljina. On se domnívá, že se radiační situace zlepší. Provoz prvního a druhého bloku je zastaven v 1:13 a 2:13 - 24 hodin po havárii.

Nyní je známo, že hoří grafit a že dochází k úniku radioaktivity a přistupuje se k dalším krokům. Především se přidává voda, aby uhasila požár. To je nebezpečná chyba - díky vysoké teplotě se voda štěpí na kyslík a vodík, tato směs plynů je výbušná a výbuch znamená další teplo. Oheň se tedy neuhasí, ale ještě více rozdmýchá. Po třech marných pokusech uhasit oheň se úřady rozhodují zasypávat reaktor pískem, olovem a karbidem boričitým. Karbid boričitý pohlcuje neutrony a zabraňuje štěpení uranu, olovo pohlcuje teplo, takže teplota by měla klesat a písek má uhasit požár. Mezi 27. dubnem a 1. květnem je na oheň svrženo 5 000 tun materiálu.

Pondělí 28. duben
Krátce po osmé hodině večerní SEČ se o katastrofě prostřednictvím krátké zprávy TASSu dovídá svět.

Čtvrtek 1. květen
V Gomelu, Kyjevě a dalších městech v okolí Černobylu se oslavuje Svátek práce. Úřady tvrdí, že situace je stabilní. Později se ukáže, že tím míní fakt, že radiace od 26. dubna postupně klesá. Ovšem její úroveň je stále obrovská, kromě toho se změnil vítr a vane směrem na Kyjev. Materiál sypaný na reaktor neuhasil požár a ve skutečnosti způsobil další růst teploty. Vědci a technici si uvědomují nové nebezpečí - horká aktivní zóna reaktoru se může protavit betonovým dnem a skončit v zásobníku vody pod reaktorem. Následovala by mohutná exploze páry, dokonce silnější, než ta první.

Pátek 2.květen
Víc a víc radioaktivity uniká do okolí. Požárníci začínají čerpat vodu ze zásobníku pod reaktorem - tento dlouhý a nebezpečný úkol plní až do 8. května. Každý dostává prémie 1 000 rublů.

Neděle 4. květen
Jako druhý krok k zabránění výbuchu páry jsou do země pod reaktorem vrtány díry a jimi se pumpuje tekutý dusík, aby se země zmrazila.

Pondělí 5. květen
Den začíná rozsáhlým únikem radioaktivity - téměř stejně velkým jako 26. dubna. Únik však později prakticky úplně ustane. Dosud nebylo nalezeno přijatelné vysvětlení. Podle člena vládní komise Grigorije Medveděva požár vyhasl, protože dohořel všechen grafit - radioaktivní úniky tedy nebyly zastaveny díky přijatým opatřením, ale jednoduše nedostatkem grafitu. Shrnutí na závěr: černobylská havárie byla velmi závažná, avšak mohla být daleko závažnější, kdyby se bylo horké palivo protavilo a způsobilo výbuch páry, nebo kdyby bylo došlo k poškození všech čtyř reaktorů.

Sarkofág

V dalších měsících se rozpracovává plán na postavení konstrukce kolem poškozeného reaktoru - začíná se jí říkat sarkofág (hrobka). Je 70 metrů vysoká a obsahuje 300 000 krychlových metrů betonu a 6000 tun oceli. Okolo kovového vnitřku je metrová betonová zeď. Mezi havarovaným čtvrtým a znovuzprovozněným třetím blokem je přepážka. V říjnu je sarkofág dokončen a únik radioaktivity ustává.

Zaměstnanci na stavbě sarkofágu trpí chorobou z ozáření. Aby se minimalizovaly radiační dávky, mohou někdy pracovat jen pět sekund. Každý kdo obdrží 250 milisievertů na stavbě končí. Jedním z problémů sarkofágu je, že nemůže mít žádné základy - příliš by to ozářilo dělníky. Dalším problémem jsou účinky tepla a záření na pevnost budovy.

Radioaktivní materiál je větrem roznášen po okolí, lidé se jej proto pokouší vázat pěnou - tyto pokusy vylíčil spolu s plánem betonových injekcí k zabránění pohybu roztaveného paliva ředitel černobylského kombinátu (organizace která likviduje následky havárie) J. Senin a současně oznámil plánované betonové injekce, které by měly zabránit pohybu roztaveného paliva. Není známo, zda byly realizovány.

V sarkofágu se objevují netěsnosti. V následujících letech je v Černobylu registrováno chvění země: Sovětští odborníci se obávají poškození sarkofágu vlivem těchto otřesů - to by znamenalo další únik radioaktivity. Úřady označují situaci za naléhavou a v červnu 1990 prosí o pomoc německé ministerstvo životního prostředí. Podle zpráv z tohoto ministerstva by zřícení sarkofágu znamenalo značný únik radioaktivity, možná i dvakrát větší než v roce 1986. Uniklý radioaktivní materiál by dopadl v okruhu třiceti kilometrů kolem elektrárny. Mimo jiné i díky této hrozbě vznikl návrh obestavět současný sarkofág dalším.
přeložil RNDr. Zdeněk Doležal