Evakuace
V sobotu 26. dubna ráno policie zablokovala silnice v okolí
Pripjati, takže nikdo nemohl odjet. O den později bylo rozhodnuto
evakuovat 50 000 obyvatel Pripjati a Janeva. Ještě v sobotu
objednaly úřady 1000 autobusů z Kyjeva. Lidé se dozvídají, že za
tři dny odjíždějí. První na řadě jsou straničtí funkcionáři
- odjíždějí do Poliske (50 km na západ), stejným směrem však vítr
odnáší radioaktivní mraky. Krátce na to jsou evakuováni zbylí
obyvatelé. Úřady zabavují veškeré dozimetry, aby uchovaly
v tajnosti údaje o radioaktivitě. Ještě na konci roku 1988 bylo
držení dozimetru trestné.
Evakuace se neomezuje jen na Pripjať a desetikilometrové okolí. Dne 2. května se rozhodne vládní tým vedený Legasovem evakuovat všechny obyvatele v okruhu 30 km. Mezi osmým a jedenáctým dnem po havárii je evakuováno asi 90 tisíc lidí ze 170 měst a vesnic. V té době, 6. května, jsou uzavřeny školy v Gomelu a Kyjevě a děti jsou odeslány do jiných měst. Tím se celkový počet lidí nucených opustit své domovy zvyšuje na 500 tisíc, z nichž 140 tisíc se již nebude moci vrátit. 21. května je třicetikilometrová zóna vyprázdněna.
Tisíce těhotných že žádají o potrat - podle dr. Roberta Galea bylo kvůli Černobylu provedeno asi 100 000 potratů. Černobylské těhotné, které si chtějí dítě ponechat, zůstávají hospitalizovány v kyjevském Centru péče o matku a dítě. Po porodu zde zůstávají ještě dva a půl týdne. Největší obavy mají o množství radioaktivity v mateřském mléce. Dělá se všechno možné, aby se zamoření mléka udrželo pod povoleným limitem a matky mohly kojit. Evakuace se neobejde bez problémů zvláště u starších obyvatel - ti buď nechtějí odejít vůbec, nebo se chtějí brzy vrátit.
Na podzim je sedmdesátikilometrová zóna obehnána plotem a vstup možný jen na povolení. Velká dekontaminace probíhá již naplno. Koncem roku 1987 bylo 14 vesnic znovu osídleno, vně třicetikilometrové zóny bylo postaveno 12 tisíc nových domů pro ty, kteří se nemohli vrátit do původních domovů. Lidé z Pripjati dostali 8000 bytů v Kyjevě a Černigově. V Kyjevské oblasti vzniklo 52 vesnic pro 27 tisíc lidí, dalších 3000 domů a 1500 bytů se plánuje.
Avšak ještě rok po havárii neměly tisíce lidí náhradní ubytování. V roce 1990 prohlásil vedoucí černobylského oddělení pro informace Alexandr Karosjuk, že desetikilometrová zóna bude trvale neobyvatelná. Otázka obyvatelnosti třicetikilometrové zóny bude znovu posouzena po deseti letech.
Mnohem větší kontaminace
Nemožnost zamořené území znovuosídlit tedy prokázala nepravdivost
tvrzení o tom, že následky havárie lze odstranit. V červnu 1986
začíná rozsáhlý monitoring vně třicetikilometrové zóny. Osmdesát
kilometrů severozápadně od Černobylu je objevena vážně zamořená
oblast. V letech 1987-8 vyšly najevo další závažné případy
v Mogilevské a Gomelské oblasti (100 až 200 km od elektrárny).
Tzv. horká místa (vysoce zamořené lokality) se také nacházejí
v Žitomirské a Brjanské oblasti jižně od Kyjeva. Obyvatelstvo
znepokojuje skutečnost, že z tolika prováděných měření bylo jen
velmi málo zveřejněno.
Politbyro SSSR odhaduje náklady způsobené havárie na 8 miliard rublů - 4 miliardy stála dekontaminace, stavba domů a bytů. Další ztráty vznikají nutností nahradit ztracený výkon elektrárny jinými zdroji. Spolu se ztrátou poměrně nového čtvrtého bloku to představuje další 4 miliardy.
V únoru 1989 otiskuje deník Pravda značně podrobné mapy s údaji o dávkách záření, které jasně ukazují, jak vážně byly zamořeny oblasti vzdálené až 400 km od Černobylu. Podle Ž. Medveděva měly být tyto oblasti evakuovány bezprostředně po havárii. V okamžiku zveřejnění tajných map žilo v zamořených oblastech několik miliónů lidí už tři roky.
Ještě v únoru toho roku sovětská vláda rozhoduje o vystěhování dalších 11 600 lidí z Gomelské a Mogilevské oblasti (100 km severně) na pět let. Důvodem k vystěhování je překročení maximální dávky ozáření. Skupina běloruských poslanců se domnívá, že vystěhování by se mělo týkat 100 tisíc lidí a žádá finanční pomoc ve výši 10 miliard rublů.
Kdyby lidé zůstali v zamořených územích, čeká je trvalá změna
životního způsobu: dvakrát denně se budou muset převlékat, pobyt
v lese musí omezit na dvě hodiny za měsíc, nebudou smět cokoli
pěstovat na svých zahrádkách, atd. Náklady na zásobování zdravou
potravou by se po 10 až 20 letech vyšplhaly na 10 miliard rublů,
což by stačilo k vybudování náhradního obydlí jinde. Z tohoto
důvodu a dále pro častý nedostatek nezamořených potravin
doporučují poslanci vysídlení.
Již několikrát jsme psali o britské jaderné elektrárně Sizewell-B, která byla spuštěna v únoru 1995. Je to zařízení, které jako první na světě používá podobné bezpečnostní zařízení, jaké Westinghouse nabízí pro Temelín. Protože jsme zatím publikovali jen technická fakta, rozhodli jsme se zjistit též názor britských občanů, kteří s touto elektrárnou nesouhlasí. S následujícími otázkami jsme se obrátili na paní Deborah Ardizzone, členku protijaderné organizace z východního pobřeží.
Je pravda, že proti JE Sizewell-B je malý odpor veřejnosti, jak
to tvrdí vedení této elektrárny a její propagační tiskoviny?
V Anglii i v dalších demokratických zemích probíhá před zahájením
stavby průmyslových objektů tzv. public inquiry - schvalovací
řízení, během kterého se k projektu vyjadřují kromě nezávislých
odborníků a zástupců investora také reprezentanti veřejnosti.
Rozhodnutí je pak výsledkem určitého veřejnoprávního soudního
řízení. Protože odpor obyvatel Suffolku, zvláště některých
občanských sdružení, proti další jaderné elektrárně v regionu byl
velmi zřetelný, schvalovací řízení probíhalo nezvykle dlouho
- více než rok. Zdánlivě malý odpor veřejnosti, deklarovaný
elektrárenskou společností Nuclear Electric, je pouze relativní.
Nová elektrárna je postavena v krajině s řídkým osídlením. Přesto
byl nesouhlas značné části veřejnosti s budováním jaderných
zařízení důvodem, proč nedojde k plánované výstavbě dalšího
bloku, JE Sizewell-C. Britská vláda rozhodla, že to není
v "národním zájmu".
Je už dnes možné pozorovat nějaké negativní vlivy Sizewellu-B na
okolí?
Na stavbu elektrárny bylo použito obrovské množství štěrku
z pobřeží v blízkosti stavby. Následkem je nestabilita mořského
břehu a s ní související rozsáhlá eroze.
Jaderná elektrárna také porušila rovnováhu celé regionální
ekonomiky. Kraj byl dříve osídlen dosti řídce zemědělci, kteří se
ze svých farem uživili. Po dobu výstavby, která trvala déle než
osm let, sem přicházelo značné množství lidí různých profesí,
kteří tu našli dočasné zaměstnání. Po ukončení výstavby už tady
zůstali, i když ve zprovozněné elektrárně pro ně již práce není.
V současnosti, přílivem těchto přistěhovalců za dočasným vysokým
výdělkem, silně vzrostl počet nezaměstnaných v regionu a s tím
i sociální problémy.
Pro původní zemědělskou oblast s malým počtem obyvatel zcela
dostačovala stávající řídká síť malých silniček. Protože veřejná
doprava byla na britských ostrovech v posledních letech téměř
zlikvidována, většina nových obyvatel denně cestuje vlastními
vozidly. Těm už původní silničky nevyhovují. V případě havárie
jaderné elektrárny by přetížená silniční síť neumožnila včasnou
evakuaci. Pokud by se měly budovat v kraji nové silnice,
znamenalo by to další devastaci krajiny.
To jsou příklady negativních dopadů výstavby elektrárny na okolí.
Další škodlivé vlivy způsobené provozem jaderné elektrárny budou
vyhodnocovány ekologickými odborníky a výsledky jejich zjištění
budou předány veřejnosti.
Před několika lety byla v Anglii provedena nezávislá inspekce
jaderných úložišť. Jejich stav byl hodnocen jako dezolátní. Jaká
je situace s radioaktivními odpady dnes a kde se skladují?
Jaderná elektrárna Sizewell-B řeší skladování radioaktivních
odpadů na vlastním úložišti ve svém areálu. Ostatní atomové
elektrárny odvážejí své vyhořelé palivo do závodu na jeho
přepracování v Sellafieldu.
Skladování radioaktivních kapalin je velmi obtížné. Tak zvané
středně a nízce aktivní odpady v Driggu jsou stále nebezpečné,
protože byly uloženy nevhodným způsobem. Skládky jsou přístupné
zvířatům a nejsou chráněny proti dešti, který rozšiřuje škodlivé
látky po okolí. Náklady na budování jaderných elektráren
i úložišť radioaktivních odpadů jsou obrovské. To je dnes hlavním
důvodem, proč je elektřina v Anglii velmi drahá.
Podobný bezpečnostní a kontrolní systém, jaký je na elektrárně
Sizewell-B, má být instalován v Temelíně. Považujete jej za
dobrý?
Bezpečnostní systém, jaký je v naší elektrárně, je
nejkomplikovanější na světě, a kvůli své nevyzpytatelnosti též
nejnebezpečnější.
Jaký je váš názor na atomovou elektrárnu Temelín v České
republice?
Po tom, co jsme se seznámili s řadou odborných materiálů
i s protichůdnými informacemi o budoucí JE Temelín, je pro nás
rozhodnutí vaší vlády o její dostavbě nepochopitelné. Domníváme
se, že řeka Vltava je jako zdroj vody pro provoz jaderné
elektrárny příliš malá. Reaktor Sizewell-A je na pobřeží
Severního moře, a přesto v jeho zálivu vzrostla vlivem provozu
elektrárny teplota mořské vody o několik stupňů. Co se asi stane
s vodou ve Vltavě? Ve Francii je několik atomových elektráren
chlazeno vodou z řek. Hladina vody v nich silně poklesla. Je tím
trvale poškozeno zemědělství a zničena či ohrožena také řada
přírodních biotopů.
Získávání elektrické energie z jaderných elektráren je nejdražší
a nejhloupější způsob vůbec. Inteligentnější a prozíravější je
snížit její nadměrnou spotřebu, neplýtvat energií, využívat
rozmanité ekologičtější zdroje, především obnovitelné, užívat
úspornější spotřebiče a energeticky méně náročné technologie.
V Anglii jsme na to nepřišli včas. Chybná orientace britské
vlády na jadernou energetiku má teď nepříznivý ekonomický dopad
na spotřebitele elektřiny. Podobná deziluze z jaderné euforie
čeká i na vás.
rozhovor připravily RNDr. Ivana Elhottová a Jaroslava Brožová
Jihočeské matky (Krajinská 42, 370 01 Č. Budějovice, tel.
038/27091)
zpět na obsah |